Píseň 127
Místo, kde přebýváš svým jménem
1. Je ctí stavět dům, jenž tě chválí,
kde svým jménem sám přebýváš.
Ten dům tobě dát chceme s přáním,
k tvé slávě ať dál přispívá.
Co smíme ti dát, co ti schází?
Vždyť dávno je vše v ruce tvé.
Však rád každý z nás tobě dává
svou sílu a též dary své.
(REFRÉN)
Kéž tento dům ti smíme dát,
ať v něm jméno tvé vždy zní.
Prosíme, kéž za svůj ho máš,
ať vždy má tvé schválení.
2. My máme teď toužebné přání
zde chválou tě ctít, Otče náš,
té více je, když někdo další
tvé záměry rád poznává.
Dům tvůj bude mít péči stálou,
je místem, kde jsi uctíván.
Tak kéž Bože, k tvé chvále slouží
a všem svědectví vydává.
(REFRÉN)
Kéž tento dům ti smíme dát,
ať v něm jméno tvé vždy zní.
Prosíme, kéž za svůj ho máš,
ať vždy má tvé schválení.
(Viz také 1. Král. 8:18, 27; 1. Par. 29:11–14; Sk. 20:24.)
