1. Ty znáš, můj Bože, srdce mé,

ty sám víš, o čem rozjímám.

Vždy kéž je ti to příjemné,

kéž stále schválení tvé mám.

Když tíží neklid nitro mé

a spánek v noci uniká,

chci mít pak tebe v srdci svém,

rozjímat kéž mi sílu dáš.

2. Já získám klid, když v mysli mám,

co správné je a cudné též,

když vím, o čem se mluvit má,

co hodné má být lásky mé.

Kéž můžu zkoumat slova tvá

a hloubat o tvých myšlenkách.

Kdo z nás snad jejich počet zná?

Jsou hluboké, já mám je rád.