JEHOVA věděl, že ten, kdo mu je nejdražší, bude muset trpět a zemřít. Na tuto skutečnost nepřímo poukazovalo proroctví v 1. Mojžíšově 3:15. Mohl Bůh lidem nějak přiblížit pocity, které při tom bude on sám prožívat? Za tímto účelem nechal do Bible zapsat událost, která nám pomáhá se do jeho situace vcítit. Požádal Abrahama, aby obětoval svého milovaného syna Izáka.

Abraham měl velkou víru. Jak víme, Bůh mu slíbil, že předpověděný Osvoboditel neboli Semeno bude potomkem Izáka. Abraham důvěřoval tomu, že Bůh může Izáka vzkřísit, a proto se chystal jeho požadavku vyhovět. V poslední chvíli jej však Boží anděl zastavil. Bůh pochválil Abrahama za ochotu obětovat to, co pro něj bylo nejcennější, a zopakoval mu své dřívější sliby.

Izák měl později dva syny, Esaua a Jákoba. Jákob si na rozdíl od svého bratra vážil duchovních věcí, a byl za to odměněn. Bůh mu změnil jméno na Izrael a z jeho dvanácti synů se stali praotcové izraelských kmenů. Jak ale z této rodiny vznikl velký národ?

Vedla k tomu řada událostí, která začala tím, že většina Jákobových synů žárlila na svého mladšího bratra Josefa. Prodali ho do otroctví a on byl odveden do Egypta. Bůh však tomuto věrnému a statečnému mladíkovi žehnal. Josef nejdříve zažil hrozné útrapy, ale časem mu faraon svěřil velkou moc. K tomu došlo v pravý čas. Nastal totiž hladomor a Jákob poslal některé ze svých synů do Egypta, aby koupili potraviny. A správcem nad všemi potravinami v Egyptě byl právě Josef. Při citově vypjatém setkání se ukázalo, že bratři litují toho, co udělali. Josef jim odpustil a zařídil, aby se celá rodina přestěhovala do Egypta. Dostali nejlepší kus země, kde mohli dále prosperovat a rozrůstat se. Josef si uvědomil, že Bůh řídil věci tak, aby splnil své sliby.

Letitý Jákob strávil zbytek života v Egyptě, obklopený početnou rodinou. Na smrtelné posteli prorokoval, že zaslíbený Osvoboditel bude potomkem jeho syna Judy a bude to mocný Vládce. Když o mnoho let později umíral Josef, předpověděl, že Bůh jednoho dne Jákobovo potomstvo z Egypta vyvede.

Založeno na 1. Mojžíšově, kapitolách 20 až 50, a Hebrejcům 11:17–22.