15. KAPITOLA

Je špatné chtít trochu soukromí?

 U následujících situací zaškrtni, co by tě v tu chvíli asi napadlo.

1. Jsi ve svém pokoji a máš zavřené dveře. Najednou dovnitř bez zaklepání vtrhne tvůj sourozenec.

□ V pohodě, já někdy dělám to samé.

□ No to je vrchol! Copak ho nenapadne, že se třeba zrovna oblíkám?

2. Přijdeš domů a rodiče tě okamžitě zasypou otázkami: „Odkud jdeš? Kdo tam byl? Co jste dělali?“

□ V pohodě, stejně jim většinou všechno říkám.

□ To mě fakt vytáčí! Naši mi vůbec nevěří.

KDYŽ jsi byl mladší, soukromí jsi asi tolik neřešil. Do pokoje ti vpadnul mladší bráška nebo sestřička, a ty jsi byl rád, že nebudeš sám. Na otázky rodičů jsi odpovídal bez váhání. Mohli v tobě číst jako v otevřené knize. Teď máš ale možná chuť tu knihu před ostatními zavřít. Čtrnáctiletý Corey říká: „Vyhovuje mi, když si něco můžu nechat pro sebe.“ Zamysleme se teď nad dvěma oblastmi, ve kterých není jednoduché si soukromí udržet.

Když chceš být o samotě

K tomu, že chceš být sám, můžeš mít rozumné důvody. Možná by sis jenom rád ‚trochu odpočinul‘. (Marek 6:31) Nebo se chystáš udělat to, co Ježíš radil svým učedníkům: „Když se modlíš, jdi do svého soukromého pokoje, a když zavřeš dveře, modli se k svému Otci.“ (Matouš 6:6; Marek 1:35) Problém je, že když se zavřeš ve svém pokoji (pokud  nějaký máš), rodiče to nemusí pochopit tak, že se chceš modlit. A tvým sourozencům možná nedojde, že prostě chceš být o samotě.

Co můžeš udělat. Místo aby ses kvůli svému soukromí hádal, vyzkoušej následující návrhy.

● Se sourozenci se zkus domluvit na několika rozumných pravidlech. Díky tomu budeš mít nějaký čas sám pro sebe. Pokud to bude nutné, popros o pomoc rodiče. *

● Snaž se vidět věci z pohledu rodičů. Šestnáctiletá Rebeka přiznává: „Naši mě občas kontrolují. Ale po pravdě řečeno, kdybych měla dospívající dítě, taky bych ho kontrolovala — zvlášť když vím, co všechno dneska mladé láká a čemu musí odolávat.“ Uvědomuješ si podobně jako Rebeka, že rodiče zasahují do tvého soukromí ve skutečnosti proto, že si o tebe dělají starosti? (Přísloví 19:11)

● Upřímně si odpověz na tyto otázky: Mají rodiče oprávněné důvody si myslet, že když mám zavřené dveře, dělám něco špatného? Jsem takový tajnůstkář, že se rodiče musí uchýlit ke špionážním metodám, aby se o mně vůbec něco dozvěděli? Pokud jsi na tyto otázky odpověděl „ne“, ale i tak  ti připadá, že ti rodiče nedůvěřují, v klidu a s úctou jim vysvětli, jak se cítíš. Pozorně si vyslechni, z čeho mají strach, a ujisti se, že neděláš nic, čím bys k jejich obavám přispíval. (Jakub 1:19)

Když chceš být s kamarády

To, že si ve svém věku hledáš kamarády, je normální. Normální je ale taky to, že se o tvoje kamarády zajímají rodiče a chtějí vědět, co společně podnikáte. Jenže ty máš občas pocit, že jejich zájem je až paranoidní. Šestnáctiletá Amy říká: „Chci si jenom v klidu napsat esemesku nebo e-mail, bez toho, aby mi rodiče každých deset minut koukali přes rameno a ptali se, komu zrovna píšu.“

Co můžeš udělat. Nedovol, aby kvůli tvým kamarádům vznikla mezi tebou a rodiči bariéra. Pomůže ti, když vyzkoušíš následující návrhy.

● Řekni rodičům, s kým se přátelíš, a udělej něco pro to, aby tvoje kamarády víc poznali. Když o nich tajuplně mlčíš, nediv se, že si vaši musí hrát na detektivy. Možná z toho nejsi nadšený, ale co jiného jim zbývá? Nezapomeň, že čím víc toho vědí o lidech, se kterými trávíš čas, tím víc ti zřejmě budou důvěřovat, že si kamarády umíš vybrat dobře.

● Buď sám k sobě upřímný: Jde ti o to, mít víc soukromí, nebo spíš o to, abys mohl některé věci utajit? Dvaadvacetiletá Brittany radí: „Když bydlíš u rodičů a ti o tebe mají obavy, řekni si: Nedělám nic špatného, tak proč s tím dělat  tajnosti? Pokud ale některé věci musíš skrývat, pak je problém asi někde jinde.“

Čtyři kroky k většímu soukromí

Pokud chceš mít v nějakém ohledu víc soukromí, zamysli se nad následujícími kroky a napiš odpovědi na uvedené otázky.

1. krok: Definuj problém. Ve které oblasti chceš mít víc soukromí?

․․․․․

 2. krok: Snaž se rodiče pochopit. Co by jim podle tebe mohlo dělat starosti?

․․․․․

3. krok: Pracuj na řešení. Čím možná celou situaci neúmyslně zhoršuješ a co bys na tom mohl(a) změnit? Co by podle tebe mohli udělat rodiče, abys v této oblasti měl(a) víc soukromí?

․․․․․

4. krok: S rodiči si promluv. Jak můžeš rozhovor o svém soukromí začít?

․․․․․

V PŘÍŠTÍ KAPITOLE:

Co když ti jeden z rodičů zemřel? Kde můžeš najít útěchu?

[Poznámka pod čarou]

BIBLICKÝ TEXT

„Vynasnaž se, aby ses představil Bohu jako schválený, jako dělník, který se nemá zač stydět.“ (2. Timoteovi 2:15)

TIP

Když s rodiči mluvíš o svém soukromí, nestěžuj si na to, co podle tebe dělají špatně. Spíš jim řekni, jak na tebe jejich jednání působí. To vám pomůže zaměřit se na to, abyste našli řešení.

VÍŠ, ŽE . . . ?

Čím víc jsi k rodičům otevřený/otevřená, tím míň tě budou podezírat, že děláš něco špatného.

MŮJ PLÁN

Pokud chci získat (nebo znovu získat) důvěru svých rodičů, tak ․․․․․

Mámy a/nebo táty se chci zeptat ․․․․․

K ZAMYŠLENÍ

● Proč mají rodiče právo zajímat se o tvůj život?

● Když se naučíš dobře komunikovat s rodiči, jak ti to může pomoct, abys v budoucnu dokázal(a) komunikovat s jinými dospělými?

[Praporek na straně 108]

„Rodiče nechtějí, aby se nám stalo něco špatného, a tak to někdy vypadá, že nám narušují soukromí. Může se to zdát nefér. Ale upřímně řečeno, kdybych byla na jejich místě, jednala bych stejně.“ Alana

[Obrázek na straně 109]

Důvěra je jako výplata — musíš si ji zasloužit