1. Co bylo tím nejhorším okamžikem Petrova života?

PETR nikdy nezapomene na ten hrozný okamžik, kdy se jejich pohledy setkaly. Vyčetl snad z Ježíšovy tváře náznak zklamání nebo výčitek? Těžko říct, protože biblická zpráva pouze uvádí, že se „Pán . . . obrátil a podíval se na Petra“. (Luk. 22:61) Petr si v té chvíli uvědomil, čeho strašného se dopustil. Došlo mu, že právě udělal to, co Ježíš předpověděl a o čem on sám prohlašoval, že to nikdy neudělá – zapřel svého milovaného Pána! Byl zdrcený. Byl to nejhorší okamžik nejhoršího dne jeho života.

2. Co se Petr potřeboval naučit a co si z jeho příběhu můžeme odnést my?

² Ještě ale nebylo všechno ztraceno. Petr měl velkou víru a díky tomu se svými chybami nenechal srazit na kolena. Od Ježíše se také naučil, jak je důležité odpouštět. A to se potřebuje naučit každý z nás. Pojďme si tedy tu nelehkou cestu projít společně s Petrem.

3., 4. (a) Na co se Petr zeptal Ježíše a co si možná myslel? (b) Co vyplynulo z Ježíšovy odpovědi?

³ O šest měsíců dřív přišel Petr ve svém domovském městě Kafarnaum za Ježíšem a zeptal se ho: „Pane, kolikrát má můj bratr proti mně zhřešit, a já mu mám odpustit? Až sedmkrát?“ Pravděpodobně si myslel, že je velkorysý. Vždyť tehdejší náboženští vůdci učili, že člověk má odpustit pouze třikrát. Ježíš mu odpověděl: „Ne až sedmkrát, ale až sedmasedmdesátkrát.“ (Mat. 18:21, 22)

⁴ Naznačoval snad Ježíš, že by si měl Petr přesně zaznamenávat, kolikrát proti němu někdo zhřeší? Určitě ne. Tím, že změnil počet 7 na 77, ukázal, že láska nám nedovolí stanovit si pro odpouštění nějaký limit. (1. Kor. 13:4, 5) Bylo zřejmé, že  se Petr nechal ovlivnit bezcitným a nemilosrdným duchem, který v té době panoval. Odpouštění se vlastně stalo účetní záležitostí. Ten, kdo se snaží napodobovat Boha, ale odpouští štědře a velkoryse. (Přečti 1. Jana 1:7–9.)

5. Kdy se o odpouštění často naučíme nejvíc?

⁵ Petr proti Ježíšovým slovům nic nenamítal. Vzal si ale toto poučení k srdci? O odpouštění se často naučíme nejvíc ve chvíli, kdy ho sami zoufale potřebujeme. Vraťme se tedy k událostem, které vedly k Ježíšově smrti. Během těchto náročných hodin Petr Ježíšovu ochotu odpouštět vyzkoušel mnohokrát.

6. Jak Petr reagoval, když Ježíš apoštoly učil pokoře, a jak jednal Ježíš?

⁶ Byl to významný večer, poslední, který Ježíš strávil na zemi. Svým apoštolům měl ještě hodně co říct, například jim chtěl ukázat, jak je důležitá pokora. Rozhodl se jít jim příkladem a pokorně jim začal mýt nohy, což byla práce, kterou normálně vykonával nejnižší sluha. Když se dostal k Petrovi, ten se nad jeho jednáním pozastavil a vůbec mu to nechtěl dovolit. A vzápětí ho žádal, aby mu umyl nejen nohy, ale také ruce a hlavu. Ježíš však neztratil trpělivost a v klidu apoštolům vysvětlil, proč je to, co udělal, důležité, a co je tím chtěl naučit. (Jan 13:1–17)

7., 8. (a) Jak Petr znovu vyzkoušel Ježíšovu trpělivost? (b) Z čeho je vidět, že Ježíš nepřestal být laskavý a ochotný odpouštět?

⁷ Krátce nato Petr Ježíšovu trpělivost vyzkoušel znovu. Apoštolové se začali dohadovat, kdo z nich je největší, a Petr měl na této ostudné ukázce lidské pýchy nepochybně svůj podíl. Ježíš je přesto usměrnil laskavě, a dokonce je pochválil za to, co udělali dobře – za to, že ho až do této chvíle věrně podporovali. Předpověděl ale, že ho všichni opustí. Petr se bránil a řekl, že bude stát po jeho boku, i kdyby mu hrozila smrt. Ježíš mu odpověděl, že právě on ho ještě tu noc, dřív než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát zapře. Petr nejenže Ježíšovi odporoval, ale ještě se chvástal, že při něm bude věrně stát, i kdyby ho všichni ostatní opustili. (Mat. 26:31–35; Mar. 14:27–31; Luk. 22:24–28; Jan 13:36–38)

⁸ Ztratil Ježíš s Petrem trpělivost? Ne, i v této těžké chvíli se u apoštolů zaměřoval na jejich dobré vlastnosti. Věděl, že ho Petr zradí, a přesto mu řekl: „Úpěnlivě jsem . . . za tebe prosil,  aby tvá víra neselhala; a ty, jakmile se vrátíš, posiluj své bratry.“ (Luk. 22:32) Ježíš tak vyjádřil důvěru, že se Petr vzpamatuje a bude Bohu dál věrně sloužit. Ježíš byl opravdu laskavý a ochotný odpouštět.

9., 10. (a) Jak musel Ježíš usměrnit Petra v zahradě Getsemane? (b) Co nám Petrův příběh připomíná?

⁹ I později ten večer v Getsemanské zahradě Petr potřeboval usměrnit, a to nejenom jednou. Petra, Jakuba a Jana Ježíš požádal, aby zůstali vzhůru, zatímco se bude modlit. Prožíval citová muka a potřeboval podporu, ale Petra a ostatní dva učedníky opakovaně přemohl spánek. Ježíš jim opět odpustil a s porozuměním řekl: „Duch je ovšem dychtivý, ale tělo je slabé.“ (Mar. 14:32–41)

¹⁰ Netrvalo dlouho a v zahradě se objevil dav s pochodněmi, meči a kyji. Teď bylo zapotřebí jednat obezřetně a rozvážně. Petr se ale do situace zbrkle vložil, ohnal se mečem a veleknězovu otroku Malchovi usekl ucho. Ježíš Petra klidně napomenul a zraněného muže uzdravil. Pak vysvětlil, že není správné uchylovat se k násilí. A touto zásadou se jeho následovníci řídí až dodnes. (Mat. 26:47–55; Luk. 22:47–51; Jan 18:10, 11) Ježíšovu ochotu odpouštět Petr vyzkoušel v uplynulých hodinách už několikrát. Jeho příběh nám připomíná, že všichni často hřešíme. (Přečti Jakuba 3:2.) Kdo z nás nepotřebuje, aby mu Bůh den co den odpouštěl? Ale pro Petra ta noc ještě zdaleka neskončila. To nejhorší ho teprve čekalo.

11., 12. (a) Jak Petr po Ježíšově zatčení projevil odvahu? (b) Odpovídaly Petrovy skutky tomu, co předtím prohlašoval?

¹¹ Ježíš řekl davu, že pokud hledají jeho, měli by apoštoly nechat odejít. Petr bezmocně sledoval, jak Ježíše zatýkají. Pak stejně jako ostatní apoštolové uprchl.

¹² Spolu s Janem se ale na útěku zastavili a rozhodli se vydat za Ježíšem. Došli možná k domu bývalého velekněze Annáše, kam Ježíše přivedli k výslechu nejdřív. Když ho odtamtud odváděli, Petr a Jan ho sledovali, ale pouze „zpovzdálí“. (Mat. 26:58; Jan 18:12, 13) Petr nebyl žádný zbabělec. K tomu, aby se za Ježíšem vydal, určitě potřeboval notnou dávku odvahy. Vždyť v davu byli ozbrojení muži a on před chvílí jednoho z nich zranil! Přesto v jeho jednání nevidíme tu oddanou lásku, jakou se  předtím chlubil, tu ochotu zemřít po boku svého Pána, pokud by to bylo nutné. (Mar. 14:31)

13. Jak máme Krista následovat?

¹³ Podobně jako tehdy Petr, i dnes mnozí následují Krista pouze „zpovzdálí“, tedy tak, aby si toho druzí nevšimli. Jak ale sám Petr později napsal, jediný správný způsob je držet se v Kristově těsné blízkosti. Znamená to napodobovat jeho příklad ve všem, bez ohledu na případné důsledky. (Přečti 1. Petra 2:21.)

14. Co Petr dělal v době, kdy Ježíše vyslýchali?

¹⁴ Petr Ježíše obezřetně sledoval, až se nakonec ocitl před jedním z nejhonosnějších sídel v Jeruzalémě. Byl to dům bohatého a mocného velekněze Kaifáše. V takových domech bývalo nádvoří, na které se vcházelo branou z ulice. Petra dovnitř nepustili, ale Jan se tam dostal, protože se s veleknězem znal. Potom zařídil, aby vrátná dovolila vejít i Petrovi. Zdá se, že Petr s Janem nezůstal a ani se nesnažil dostat do domu, aby mohl svého Pána podpořit. Byl venku, kde se někteří otroci a sloužící během chladné noci ohřívali u ohně, a sledoval, jak přicházejí a odcházejí ti, kdo proti Ježíšovi falešně svědčili. (Mar. 14:54–57; Jan 18:15, 16, 18)

15., 16. Jak se splnilo proroctví o tom, že Petr Ježíše třikrát zapře?

¹⁵ Dívka, která Petra vpustila na nádvoří, si ho teď mohla v jasné záři ohně lépe prohlédnout. Poznala ho a osopila se na něj: „Také ty jsi byl s Ježíšem Galilejským!“ Zaskočený Petr řekl, že ho nezná a že nechápe, o čem ta dívka mluví. Odešel k bráně a snažil se chovat nenápadně. Všimla si ho ale jiná dívka a i ona ostatním řekla: „Tento muž byl s Ježíšem Nazaretským.“ Petr přísahal: „Neznám toho člověka!“ (Mat. 26:69–72; Mar. 14:66–68) Možná že v tu chvíli, kdy zapřel svého Pána podruhé, zaslechl kohoutí zakokrhání. Byl ale příliš rozrušený, než aby si vzpomněl na proroctví, které Ježíš pronesl jen několik hodin předtím.

¹⁶ Ačkoli se Petr zoufale snažil uniknout pozornosti, zanedlouho se na něj skupina lidí postávajících na nádvoří obrátila znovu. Byl mezi nimi příbuzný otroka Malcha, kterého Petr zranil. Petra obvinil: „Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?“ Petr se je ze všech sil snažil přesvědčit, že se spletli. A tak přísahal a říkal, ať se mu stane něco zlého, pokud nemluví  pravdu. Tehdy zapřel Ježíše potřetí. Jen to dořekl, zaslechl, jak kohout podruhé zakokrhal. (Jan 18:26, 27; Mar. 14:71, 72)

17., 18. (a) Jak Petr reagoval, když si uvědomil, jak moc svého Pána zklamal? (b) Co si Petr možná myslel?

¹⁷ Ježíš právě vyšel na balkon nad nádvořím, a jak bylo popsáno v úvodu kapitoly, jeho pohled se setkal s Petrovým. V tu chvíli Petrovi došlo, jak moc svého Pána zklamal. Zdrcený pocitem viny opustil nádvoří. Vydal se do ulic města, které osvětloval měsíc pomalu mizející za obzor. Petr jen mlhavě vnímal okolní domy, protože mu po tvářích stékaly slzy. Pak se zhroutil a hořce se rozplakal. (Mar. 14:72; Luk. 22:61, 62)

¹⁸ Když někdo udělá velkou chybu, snadno může dojít k závěru, že jeho hřích je neodpustitelný. A totéž si možná myslel i Petr. Ale bylo to tak?

19. Jak se asi Petr cítil po svém selhání a jak víme, že se vzchopil?

¹⁹ Zřejmě si ani nedokážeme představit, jakou trýzeň Petr prožíval onoho rána a také během následujících událostí. Jaké výčitky asi musel mít, když Ježíš odpoledne po mnoha hodinách utrpení zemřel! Pomyšlení na to, že právě v poslední den Pánova života na zemi k jeho bolesti ještě přidal, ho muselo sužovat. Ale i když byl hluboce sklíčený, nenechal se tím zlomit. Jak to víme? Zpráva říká, že brzy už byl ve společnosti ostatních apoštolů. (Luk. 24:33) Všichni nepochybně litovali toho, jak se během té ponuré noci zachovali, a mohli se vzájemně utěšit.

20. V čem se Petr zachoval moudře a co se z toho učíme?

²⁰ Tentokrát se Petr zachoval moudře. Když Boží služebník obrazně řečeno padne, rozhodující není to, jak hluboký je jeho pád, ale jak pevné je jeho odhodlání znovu vstát a dát záležitosti do pořádku. (Přečti Přísloví 24:16.) Přestože byl Petr sklíčený, vyhledal společnost svých duchovních bratrů a tak projevil opravdovou víru. Když nás tíží smutek nebo pocity viny, samota sice může být lákavá, ale je nebezpečná. (Přísl. 18:1) Nejmoudřejší je zůstat v těsném kontaktu se spoluvěřícími a znovu  získat sílu potřebnou k tomu, abychom mohli Bohu dál sloužit. (Hebr. 10:24, 25)

21. Co se Petr dozvěděl díky tomu, že byl se svými bratry?

²¹ Díky tomu, že byl Petr se svými bratry, se k němu dostala zpráva, že Ježíšovo tělo zmizelo ze zapečetěné hrobky. Nemohl tomu uvěřit! Společně s Janem se k ní rozběhl. Jan byl pravděpodobně mladší, a proto tam doběhl první. Zjistil, že kámen je odvalený, ale zdráhal se vejít. Zato Petr neváhal. I když sotva popadal dech, vstoupil rovnou dovnitř. Hrobka byla prázdná. (Jan 20:3–9)

22. Díky čemu se Petrovy pochybnosti a smutek rozplynuly?

²² Uvěřil Petr, že byl Ježíš vzkříšen? Nejdřív ne, přestože to apoštolům už předtím řekly věrné ženy, kterým to oznámili andělé. (Luk. 23:55–24:11) Na konci dne se ale všechny Petrovy pochybnosti a smutek rozplynuly. Čteme totiž, že apoštolové řekli: „Pán byl skutečně vzbuzen a objevil se Šimonovi!“ (Luk. 24:34) A podobně se později vyjádřil Pavel, když napsal, že toho dne se Ježíš „objevil Kéfovi, potom dvanácti“. (1. Kor. 15:5) Kéfas a Šimon jsou jen jiná jména, pod kterými byl Petr znám. Předtím než se Ježíš objevil všem apoštolům najednou, objevil se Petrovi, a to zjevně ve chvíli, kdy byl o samotě. Petr se mohl na vlastní oči přesvědčit, že Ježíš žije, nyní jako mocná duchovní osoba.

23. Proč bychom si měli vzpomenout na Petra, když vážně zhřešíme?

²³ Co přesně se během jejich setkání odehrálo? To nám Bible neříká. Zkus si ale představit Petrovo dojetí, když viděl, že jeho milovaný Pán žije, a když měl možnost mu říct, jak moc svého jednání lituje. Po ničem na světě netoužil víc než po tom, aby mu Ježíš odpustil. Vůbec nemusíme pochybovat, že to Ježíš velkoryse udělal. Pokud zhřešíme, měli bychom si na Petra vzpomenout. Nikdy bychom se neměli domnívat, že nám Bůh nemůže odpustit. Je o něm řečeno, že odpouští „ve velkém měřítku“, a Ježíš v tom svého Otce dokonale napodoboval. (Iz. 55:7)

24., 25. (a) Jak se tu noc Petrovi rybařilo? (b) Jak Petr reagoval na Ježíšův zázrak?

²⁴ Ježíš svým apoštolům řekl, aby šli do Galileje, kde se s nimi znovu setká. Když tam dorazili, Petr se rozhodl vydat  na Galilejské moře lovit ryby a připojilo se k němu i několik dalších učedníků. Znovu se ocitl na jezeře, kde předtím strávil velkou část svého života. Vrzání loďky, šplouchání vln a spouštění hrubé sítě – to všechno mu bylo důvěrně známé. Za celou noc se jim ale nepodařilo chytit ani jedinou rybu. (Mat. 26:32; Jan 21:1–3)

²⁵ Za úsvitu se na břehu objevil nějaký muž a vybídl je, aby hodili síť na druhou stranu loďky. Poslechli ho a vytáhli obrovský úlovek. V síti uvázlo 153 ryb! Když Petr zjistil, kdo je ten  muž, vyskočil z loďky a plaval ke břehu. Ježíš učedníkům nabídl ryby opečené na dřevěném uhlí a pak svou pozornost zaměřil na Petra. (Jan 21:4–14)

26., 27. (a) Jakou příležitost dal Ježíš Petrovi? (b) Jak Ježíš ukázal, že Petrovi úplně odpustil?

²⁶ Ježíš se Petra zeptal, zda ho miluje „víc než tyto zde“, a zjevně přitom ukázal na velký úlovek ryb. Jak je to s Petrovou láskou k rybářské živnosti? Ohrozí jeho lásku k Ježíšovi? Petr, který Ježíše třikrát zapřel, teď dostal příležitost třikrát mu před ostatními svou lásku potvrdit. Pak mu Ježíš řekl, jak by ji měl dávat najevo. Posvátné službě by měl dát přednost před vším ostatním a měl by sytit a pást Kristovy ovce, jeho věrné následovníky. (Jan 21:15–17)

²⁷ Ježíš tak Petrovi ukázal, že on i jeho Otec s ním nadále počítají. Petr měl hrát důležitou úlohu v křesťanském sboru, kterému bude Kristus poskytovat vedení. To byl opravdu pádný důkaz toho, že mu Ježíš odpustil. Ježíšovo milosrdenství na Petra jistě hluboce zapůsobilo.

28. Z čeho je vidět, že Petr žil v souladu s významem svého jména?

²⁸ Petr svůj úkol věrně plnil mnoho let. Posiloval své bratry, tak jak mu to Ježíš v předvečer své smrti přikázal. (Luk. 22:32) S láskou a trpělivostí duchovně pásl a sytil Kristovy následovníky. Ježíš dal Šimonovi jméno Petr, které znamená skála, a on v souladu s jeho významem opravdu žil. Díky své stálosti, pevné víře a spolehlivosti byl oporou sboru. Dokládají to například dva jeho vřelé dopisy, které se staly cennou součástí Bible. Je z nich také vidět, že to, co se Petr od Ježíše naučil o odpouštění, nikdy nezapomněl. (Přečti 1. Petra 3:8, 9; 4:8.)

29. Jak můžeme napodobovat Petrovu víru i milosrdenství jeho Pána?

²⁹ Z tohoto příběhu si můžeme odnést důležité poučení. Prosíme Boha každý den o odpuštění svých chyb? Přijímáme skutečnost, že nám odpustil a že díky tomu můžeme mít čisté svědomí? A podněcuje nás to, abychom sami velkoryse odpouštěli druhým? Pokud ano, napodobujeme jak Petrovu víru, tak milosrdenství jeho Pána.