1., 2. Co bylo tou nejdůležitější událostí v dějinách a proč není překvapivé, že ji nikdo z lidí neviděl?

 MOŽNÁ už tě někdy napadlo, jaké by to bylo zažít nějakou událost, která změnila běh dějin. Ale zamysli se: Kdybys v takové významné době žil, mohl bys klíčové momenty sledovat na vlastní oči? Pravděpodobně ne. Události, které byly předzvěstí konce politických režimů a které plní stránky učebnic dějepisu, se často neodehrály před zraky většiny lidí. Dá se říct, že historie se z velké části píše za zavřenými dveřmi – v trůnních sálech, jednacích síních nebo v kancelářích politiků. To, co se tam odehraje, ale často změní život milionů lidí.

² Totéž můžeme říct o té nejdůležitější události, jaká se v dějinách odehrála. Přestože ovlivnila život milionů lidí, zůstala lidským očím skrytá. Jedná se o zrození Božího království – dlouho slibované mesiášské vlády, která brzy ukončí celý tento světový systém. (Přečti Daniela 2:34, 35, 44, 45.) Měli bychom však z toho, že tuto událost žádný člověk neviděl, usuzovat, že Jehova ji před lidmi zatajil? Nebo na ni naopak své věrné služebníky nějak připravoval?

3.–5. (a) Kdo byl „posel smlouvy“ zmíněný v Malachiášovi 3:1? (b) K čemu mělo dojít ještě předtím, než „posel smlouvy“ přijde do chrámu?

³ Už v dávné minulosti Jehova počítal s tím, že na zrození mesiášského království bude svůj lid připravovat. Zamysleme se například nad proroctvím zapsaným v Malachiášovi 3:1: „Pohleďte, posílám svého posla a ten přede mnou pročistí cestu. A náhle přijde do svého chrámu pravý Pán, kterého hledáte, a posel smlouvy, z něhož se těšíte.“

⁴ Uvažujme o novodobém splnění těchto slov. Malachiášovo proroctví ukazuje, že když Jehova jako „pravý Pán“ přišel prozkoumat ty, kdo sloužili na pozemském nádvoří jeho duchovního chrámu, doprovázel ho „posel smlouvy“. Kdo jím byl? Nebyl to nikdo jiný než mesiášský král Ježíš  Kristus. (Luk. 1:68–73) Jako nově dosazený panovník měl prozkoumat a přečistit Boží lid na zemi. (1. Petra 4:17)

⁵ Kdo ale byl ten první „posel“, o kterém se Malachiáš 3:1 zmiňuje? Tato symbolická postava se měla na scéně objevit ještě před tím, než začne přítomnost mesiášského krále. Skutečně tu v desetiletích před rokem 1914 byl někdo, kdo před mesiášským králem „pročistil cestu“?

6. Kdo plnil úlohu předpovězeného posla, který připravoval Boží lid na události, které měly přijít?

⁶ Kniha, kterou čtete, se těmto a podobným otázkám věnuje. Odpovědi na ně se dají nalézt ve strhující historii Jehovových novodobých služebníků. Z ní je totiž vidět, že koncem 19. století se uprostřed mnoha a mnoha církví, jež se jako křesťanské pouze tvářily, objevilo několik upřímných lidí, kteří tvořili jedinou skupinu pravých křesťanů. Začali být známi jako badatelé Bible. Ti, kdo jejich činnost vedli – Charles T. Russell a jeho spolupracovníci –, plnili úlohu předpovězeného posla. Poskytovali Božímu lidu duchovní vedení a připravovali ho na události, které měly přijít. Uvažujme teď o čtyřech způsobech, jak tuto úlohu „posel“ plnil.

7., 8. (a) Kdo v 19. století začal poukazovat na to, že nauka o nesmrtelnosti duše je falešná? (b) Které další falešné nauky odhaloval C. T. Russell se svými spolupracovníky?

⁷ Ti, kdo vedli činnost badatelů Bible, se modlili o Boží vedení a společně hledali, shromažďovali a uveřejňovali duchovní pravdy. Svět křesťanstva byl po celá staletí zahalen duchovní temnotou. Řada nauk měla pohanské kořeny. Typickým příkladem je nauka o nesmrtelnosti duše. V průběhu 19. století se však objevilo několik lidí, kteří upřímně studovali Bibli a kteří tuto nauku prozkoumali a zjistili, že v Písmu nemá žádnou oporu. Tuto satanskou lež odhalovali ve svých publikacích i přednáškách Henry Grew, George Stetson a George Storrs. a Jejich úsilí velmi ovlivnilo C. T. Russella a jeho blízké spolupracovníky.

⁸ Členové této malé skupiny zjistili, že podobně matoucí a falešné jsou i další nauky spojené s představou o nesmrtelnosti duše – například názor, že všichni dobří lidé jdou do nebe nebo že Bůh mučí nesmrtelné duše zlých lidí ve věčném pekelném ohni. C. T. Russell a jeho spolupracovníci odhalovali tyto lži v bezpočtu článků, knih, brožur, traktátů a kázání otištěných v novinách.

9. Jak Sionská Strážná věž ukázala, že nauka o Trojici je falešná?

⁹ Jako falešnou odhalili badatelé Bible také široce uznávanou nauku o Trojici. V roce 1887 bylo v časopise Sionská Strážná věž uvedeno: „Písma vysvětlují, že Jehova a náš Pán Ježíš jsou dvě odlišné osoby, a jasně ukazují, jaký je mezi  nimi vztah.“ V článku bylo také napsáno, že je překvapivé, do jaké míry se „představa o trojjediném bohu – o třech bozích v jednom a zároveň o jednom bohu ve třech – rozšířila a získala si všeobecné přijetí. Tato skutečnost ale pouze dokládá, jak tvrdě církev spala, zatímco ji nepřítel spoutával řetězy omylu.“

10. Na co Strážná věž poukazovala v souvislosti s rokem 1914?

¹⁰ Jak naznačuje jeho plný název, časopis Sionská Strážná věž a zvěstovatel přítomnosti Kristovy se intenzivně zabýval proroctvími, která se týkala Kristovy přítomnosti. Věrní pomazaní křesťané, kteří do časopisu přispívali, si uvědomovali, že Danielovo proroctví o sedmi časech souvisí s dobou, kdy se má splnit Boží záměr ohledně mesiášského království. Už v sedmdesátých letech 19. století poukazovali na rok 1914 jako na dobu, kdy má sedm časů skončit. (Dan. 4:25; Luk. 21:24) Přestože významu tohoto roku ještě plně nerozuměli, to, co z Bible pochopili, oznamovali široko daleko a z jejich úsilí máme užitek až dodnes.

11., 12. (a) Komu bratr Russell připisoval zásluhy za odhalení duchovních pravd? (b) Jaký význam měla činnost bratra Russella a jeho spolupracovníků v desetiletích před rokem 1914?

 ¹¹ Charles T. Russell ani jeho věrní spolupracovníci si nepřisvojovali zásluhy za to, že odhalili a pochopili tyto důležité duchovní pravdy. Bratr Russell s velkým uznáním mluvil o těch, kdo hledali pravdu před ním. Zejména však připisoval zásluhy Jehovovi – tomu, kdo svým služebníkům zjevuje všechno, co potřebují vědět, a to v pravý čas. Snahám C. T. Russella a jeho spolupracovníků očišťovat pravdu od nánosů falše Jehova očividně žehnal. Jak roky ubíhaly, rozdíl mezi nimi a křesťanstvem byl stále zřetelnější.

¹² V desetiletích před rokem 1914 tito věrní muži vykonali při obhajobě pravdivých nauk úžasnou práci. Ve vydání časopisu Strážná věž a zvěstovatel přítomnosti Kristovy z 1. listopadu 1917 bylo uvedeno: „Miliony lidí v dnešní době zažívají osvobození od břemene strachu, které na ně bylo uvaleno učením o pekelném ohni a dalšími falešnými naukami . . . Příliv pravdy, který započal před více než čtyřiceti lety, stále stoupá a bude stoupat i nadále, dokud nenaplní celou zemi; a kdyby se tomu snad nepřátelé pravdy snažili zabránit, bylo by to stejné, jako by se obyčejným koštětem snažili odmést vlny mocného oceánu.“

13., 14. (a) Jak „posel“ připravil cestu pro mesiášského krále? (b) Co se můžeme naučit od bratrů, kteří žili před víc než sto lety?

¹³ Zamysli se: Mohli by být Boží služebníci připraveni na začátek Kristovy přítomnosti, kdyby nechápali rozdíl mezi Ježíšem a jeho Otcem Jehovou? Určitě ne. Připraveni by nebyli ani v případě, kdyby si mysleli, že nesmrtelnost je udílena všem, a že tedy není drahocenným darem pro poměrně malý počet Kristových následovníků. Totéž by platilo, kdyby se domnívali, že Bůh celou věčnost mučí lidi v pekle, aniž by jim dal jakoukoli naději. „Posel“ skutečně připravil cestu pro mesiášského krále!

¹⁴ A co my dnes? Co se můžeme naučit od svých bratrů, kteří žili před víc než sto lety? I my musíme horlivě číst a studovat Boží Slovo. (Jan 17:3) Žijeme v hmotařsky zaměřeném světě, který je v duchovním ohledu stále vyhladovělejší. Naše touha po duchovním pokrmu by však měla stále růst. (Přečti 1. Timoteovi 4:15.)

15. Co badatelé Bible začali chápat? (Viz také poznámku pod čarou.)

¹⁵ Badatelé Bible zdůrazňovali, že je nutné se oddělit od církví tohoto světa. V roce 1879 Strážná věž pojednávala o „babylónské církvi“. Bylo tím myšleno papežství? Nebo snad římskokatolická církev obecně? Právě tak totiž po celá staletí vysvětlovaly biblický termín „Babylón“ protestantské církve. Badatelé Bible ale začali chápat, že k novodobému  Babylónu patří všechny církve křesťanstva. Proč? Protože všechny obhajovaly lživé nauky – například ty, o kterých jsme se už zmínili. b Postupem času naše publikace stále jasněji ukazovaly, co by upřímní členové církví křesťanstva měli udělat.

16., 17. (a) Jak třetí svazek Úsvitu milénia a časopis Strážná věž vybízely čtenáře k tomu, aby se oddělili od falešného náboženství? (b) Co tyto výzvy zpočátku oslabovalo? (Viz poznámku pod čarou.)

¹⁶ Například v roce 1891 bylo ve třetím svazku Úsvitu milénia vysvětleno, že Bůh novodobý Babylón zavrhl. Doslova tam bylo napsáno, že „celý systém – systém systémů – byl zavržen“. Dál bylo uvedeno, že všichni ti, „kdo nesouhlasí s jeho falešnými naukami a zvyky, jsou nyní vyzýváni, aby se od něj oddělili“.

¹⁷ V lednu 1900 Strážná věž oslovila ty, kdo byli stále zapsáni v seznamech členů církví křesťanstva a kdo to omlouvali slovy: „Plně se ztotožňuji s pravdou a na jiná setkání chodím jen zřídka.“ V článku byla položena otázka: „Je ale správné být zpola vně Babylónu a zpola jeho součástí? Je to poslušnost, kterou vyžaduje . . . Bůh a která je mu příjemná a přijatelná? Rozhodně ne. Když se někdo připojil k určité církvi, veřejně s ní uzavřel smlouvu a měl by v souladu s podmínkami této smlouvy věrně žít až do doby, kdy se . . . svého členství veřejně vzdá nebo ho zruší.“ Jak čas plynul, nabývaly tyto výzvy na intenzitě. c Bylo jasné, že veškeré vazby s falešným náboženstvím musí Jehovovi služebníci přerušit.

18. Proč bylo nutné, aby lidé, kteří chtěli uctívat Jehovu, vyšli z Velkého Babylónu?

¹⁸ Co by se stalo, kdyby tyto výzvy pravidelně nezaznívaly? Mohl by Kristus jako nově dosazený král mít tady na zemi skupinu připravených pomazaných služebníků? Určitě ne, protože pouze křesťané, kteří se osvobodili ze sevření Babylónu, mohou Jehovu uctívat „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Jsme i my rozhodnuti, že s falešným náboženstvím nebudeme mít nic společného? Dál jednejme v souladu s příkazem: „Vyjděte z něho, můj lide.“ (Přečti Zjevení 18:4.)

19., 20. Jak Strážná věž Boží služebníky povzbuzovala, aby se k uctívání scházeli?

¹⁹ Badatelé Bible zdůrazňovali, že pokud je to možné, měli by se spoluvěřící scházet k uctívání. Praví křesťané se nemohou spokojit jen s tím, že se oddělí od falešného náboženství. Je nutné, aby se aktivně podíleli na čistém uctívání. Strážná věž už od prvních čísel své čtenáře povzbuzovala, aby se k uctívání shromažďovali. Například v červenci 1880 bratr Russell podal zprávu o svém přednáškovém turné a zmínil se o tom, jak povzbuzující všechna ta shromáždění byla. Potom čtenáře vybídl, aby do ústředí posílali zprávy o svém duchovním pokroku. Některé z těchto zpráv byly  uveřejněny ve Strážné věži. K čemu to sloužilo? Bratr Russell napsal: „Ať všichni víme, . . . jak vám Pán žehná; zda se vám daří scházet se s těmi, kdo sdílejí vaši drahocennou víru.“

²⁰ V roce 1882 se ve Strážné věži objevil článek „Shromažďujme se“. Křesťané v něm dostali vybídku, aby konali shromáždění, která budou sloužit „k vzájemnému poučování, povzbuzování a posilování“. Bylo v něm uvedeno: „Nezáleží na tom, zda je někdo mezi vámi sečtělý nebo nadaný. Ať si každý přinese vlastní Bibli, papír a tužku a využívejte veškeré dostupné pomůcky, jako je konkordance. Zvolte si námět; proste o to, aby vás duch vedl a dal vám porozumění; potom čtěte, přemýšlejte, porovnávejte verš s veršem, a určitě vám bude zjevena pravda.“

21. Jaký příklad dal sbor v Allegheny?

²¹ Badatelé Bible měli své ústředí v Allegheny v Pensylvánii. Sbor v Allegheny dal vynikající příklad tím, že pořádal shromáždění a řídil se tak inspirovaným pokynem zapsaným v Hebrejcům 10:24, 25. (Přečti.) Bratr Charles  Capen, který v dětství na tato shromáždění chodil, o mnoho let později vzpomínal: „Pořád si pamatuji na biblický verš, který byl na zdi sálu Společnosti: ‚Jeden jest Mistr váš, totiž Kristus, vy pak všickni bratří jste.‘ Ten verš se mi hluboce vryl do mysli – v Jehovově lidu není žádné rozdělení na duchovní a laiky.“ (Mat. 23:8) Bratr Capen také vzpomínal, jak podnětná a povzbudivá tato shromáždění byla a s jakým zájmem se bratr Russell snažil pastýřsky pečovat o každého člena sboru.

22. Jak Boží věrní služebníci reagovali na vybídku, aby chodili na shromáždění, a co se od nich můžeme naučit?

²² Boží věrní služebníci na tento příklad a na pokyny, které dostali, pohotově reagovali. Sbory začaly vznikat i v dalších státech, například v Ohiu a Michiganu, a potom v celé Severní Americe i v jiných zemích. Zamysli se: Byli by Boží služebníci skutečně připraveni na Kristovu přítomnost, kdyby nebyli vedeni k tomu, aby se v souladu s inspirovaným pokynem scházeli a uctívali Jehovu společně? Určitě ne. A co my dnes? Je nutné, abychom i my byli rozhodnuti pravidelně chodit na shromáždění a využít tak každou příležitost, kdy můžeme Jehovu uctívat společně a jeden druhého duchovně povzbuzovat.

23. Jak Strážná věž ukázala, že všichni pomazaní křesťané musí kázat?

²³ Badatelé Bible zdůrazňovali, že všichni pomazaní křesťané musí kázat. V roce 1885 Strážná věž uvedla:  „Neměli bychom zapomínat, že každý člen pomazaného sboru je pomazán ke kázání (Iz. 61:1), povolán ke službě.“ Jedno vydání z roku 1888 obsahovalo tuto vybídku: „Náš úkol je jasný . . . Kdybychom ho přehlíželi a vymlouvali se, jednoznačně bychom byli lenivými služebníky a ukazovali bychom, že onoho vyvýšeného postavení, pro které jsme povoláni, nejsme hodni.“

24., 25. (a) Co dělali C. T. Russell a jeho spolupracovníci kromě toho, že povzbuzovali ke kázání? (b) Jak jeden kolportér popsal svou službu v době před rozmachem automobilismu?

²⁴ Bratr Russell a jeho spolupracovníci se nespokojili pouze s tím, že ke kázání povzbuzovali. Začali vydávat traktáty nazvané Bible Students’ Tracts (Traktáty badatelů Bible), později známé jako Old Theology Quarterly (Čtvrtletník staré teologie). Tyto traktáty pak dostávali čtenáři Strážné věže, aby je bezplatně nabízeli lidem.

²⁵ Těm, kdo se službě věnovali celodobě, se říkalo kolportéři. Patřil k nim i Charles Capen, o kterém už byla zmínka. Vzpomínal: „Při propracovávání svého obvodu v Pensylvánii jsem používal mapy vytvořené Americkým ústavem pro geologický průzkum. Na mapách byly vyznačeny veškeré cesty, takže jsem se mohl pěšky dostat do všech koutů každého okresu. Někdy jsem si po třídenní cestě, během níž jsem přijímal objednávky na knihy ze série Studie Písem, půjčil bryčku s koněm, abych objednané knihy mohl rozvézt. Na noc jsem často zůstával u farmářů. Tak se sloužilo před rozmachem automobilismu.“

26. (a) Proč bylo nutné, aby Boží služebníci kázali? (b) O kterých otázkách bychom měli uvažovat?

²⁶ Kazatelská činnost v tomto období nepochybně vyžadovala odvahu a horlivost. Byli by ale praví křesťané připraveni na Kristovu vládu, kdyby nebyli upozorňováni na to, jak důležité je kázat? Rozhodně ne. Tato činnost se totiž měla stát jedním z význačných rysů Kristovy přítomnosti. (Mat. 24:14) Boží služebníci tedy museli být vedeni k tomu, aby kázání učinili ústředním bodem svého života. Každý z nás by se měl sám sebe ptát: Je kazatelská služba nedílnou součástí i mého života? Jsem ochotný přinášet oběti, abych se na ní mohl podílet v co největší míře?

27., 28. Co apoštol Jan spatřil ve vidění a jak na zrození Království zareagovali Satan a jeho démoni?

²⁷ Významný rok 1914 konečně přišel. Jak jsme si ukázali v úvodu této kapitoly, slavnou událost, která se tehdy v nebi odehrála, nikdo z lidí neviděl. Apoštol Jan ale dostal vidění, ve kterém spatřil její symbolický obraz. Zkus si to představit: V nebi bylo vidět „velké znamení“ – „žena“, tedy Boží organizace tvořená duchovními tvory, porodila syna. Toto symbolické dítě má brzy „pást všechny národy  železnou holí“. Po svém narození je ale „uchváceno k Bohu a k jeho trůnu“. V nebi je pak slyšet silný hlas: „Nyní nastala záchrana a moc a království našeho Boha a autorita jeho Krista.“ (Zjev. 12:1, 5, 10)

²⁸ Není pochyb, že to, co Jan ve vidění spatřil, bylo zrození mesiášského království. Přestože to musela být velkolepá událost, ne každý se z ní radoval. Satan a jeho démoni začali bojovat proti věrným andělům, kterým velel Michael neboli Kristus. Jak to dopadlo? Čteme: „Velký drak byl . . . svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním.“ (Zjev. 12:7, 9)

29., 30. Jaká změna po zrození mesiášského království nastala (a) na zemi? (b) v nebi?

²⁹ Dlouho před rokem 1914 badatelé Bible ohlašovali, že v tomto významném roce začne doba velkých těžkostí. Ani oni však netušili, v jak velkém rozsahu se jejich slova splní. Z Janova vidění vyplývalo, že Satan měl začít lidskou společnost ovlivňovat ještě víc než dřív. Jan zapsal: „Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.“ (Zjev. 12:12) V roce 1914 vypukla první světová válka a po celém světě se začalo splňovat znamení Kristovy přítomnosti. Nastaly poslední dny tohoto systému věcí. (2. Tim. 3:1)

³⁰ V nebi ale zavládla radost. Satan a démoni byli z nebe jednou provždy vyhnáni. Jan napsal: „Proto se radujte, nebesa a vy, kdo v nich přebýváte!“ (Zjev. 12:12) Nebe bylo očištěno a Ježíš byl dosazen za krále. Mesiášské království teď bylo připraveno jednat ve prospěch Božího lidu na zemi. V jakém ohledu? Jak jsme si ukázali, Kristus jako „posel smlouvy“ měl Boží služebníky na zemi nejprve přečistit. Co konkrétně to znamenalo?

31. Co Malachiáš předpověděl v souvislosti s obdobím přečišťování a jak se toto proroctví začalo splňovat? (Viz také poznámku pod čarou.)

³¹ Malachiáš předpověděl, že proces přečišťování nebude jednoduchý. Napsal: „Kdo se vyrovná s dnem jeho příchodu a kdo obstojí, až se objeví? Vždyť bude jako oheň přečišťovače a jako louh pradlářů.“ (Mal. 3:2) A skutečně to tak bylo. Od roku 1914 byl Boží lid na zemi vystaven celé řadě náročných zkoušek a těžkostí. V průběhu první světové války byli mnozí badatelé Bible krutě pronásledováni a vězněni. d

32. Jaké problémy se po roce 1916 objevily uvnitř organizace?

³² Problémy se objevily i uvnitř organizace. Když roku 1916 v pouhých 64 letech zemřel bratr Russell, mnoha Božími služebníky to otřáslo. Byl to bezesporu mimořádný člověk, ale jak se ukázalo po jeho smrti, někteří se k němu  upínali až příliš. Přestože bratr Russell po ničem takovém netoužil, mnozí k němu vzhlíželi tak, že to hraničilo s uctíváním. Řada křesťanů se domnívala, že jeho smrtí skončilo období postupného zjevování pravdy. Někteří zahořkli a bránili snahám, aby organizace postupovala vpřed. To přispělo k rozšíření odpadlictví, kterým byla organizace následně rozdělena.

33. Jaká nesplněná očekávání byla pro Boží služebníky zkouškou?

³³ Zkouškou byla také nesplněná očekávání. Přestože bratři ve Strážné věži správně poukazovali na rok 1914 jako na dobu, kdy skončí časy pohanů, ještě nevěděli, co se v tom roce má stát. (Luk. 21:24) Měli za to, že v roce 1914 Kristus povolá pomazané členy své nevěsty do nebe, aby s ním vládli. Tyto naděje se však nenaplnily. Koncem roku 1917 Strážná věž uvedla, že na jaře roku 1918 skončí čtyřicetileté období žně. Kazatelská činnost ale pokračovala a dál přinášela hezké výsledky. Ve Strážné věži pak bylo napsáno, že žeň skutečně skončila, ale ještě probíhá paběrkování. Mnozí se však nedokázali se zklamáním vyrovnat a přestali Jehovovi sloužit.

34. Jaká zkouška přišla v roce 1918 a proč si duchovní křesťanstva mysleli, že Boží služebníci jsou „mrtví“?

³⁴ Další náročná zkouška přišla v roce 1918. Joseph F. Rutherford, který po C. T. Russellovi převzal vedení činnosti Božích služebníků, byl společně s dalšími sedmi odpovědnými bratry zatčen. Byli nespravedlivě odsouzeni k dlouhým trestům odnětí svobody, které si měli odpykat ve federální káznici v Atlantě ve státě Georgia. Činnost Božího lidu se po určitou dobu zdála zcela ochromena. Mnozí duchovní křesťanstva se radovali. Mysleli si, že když „vůdci“ jsou ve vězení, ústředí v Brooklynu je uzavřeno a kazatelská činnost v Americe i v Evropě je terčem mnoha útoků, ti otravní badatelé Bible jsou jednou provždy „mrtví“, tedy že už nejsou nebezpeční. (Zjev. 11:3, 7–10) To se ale mýlili!

35. Proč Ježíš dovolil, aby jeho následovníci procházeli zkouškami, a co pro ně potom udělal?

³⁵ Nepřátelé pravdy vůbec netušili, že Ježíš tyto zkoušky připustil proto, že Jehova v té době působil „jako přečišťovač a čistič stříbra“. (Mal. 3:3) Jehova i jeho Syn si byli jistí, že věrní křesťané vyjdou z těchto ohnivých zkoušek zdokonaleni, přečištěni a ještě lépe připraveni sloužit svému králi. Od počátku roku 1919 bylo patrné, že Bůh svým duchem udělal něco, co nepřátelé jeho lidu považovali za nemožné. Způsobil, že Boží věrní služebníci znovu ožili! (Zjev. 11:11) V té době Kristus naplnil klíčový rys znamení posledních dnů – ustanovil věrného a rozvážného otroka. Tato malá  skupina pomazaných mužů měla jeho lidu poskytovat vedení tím, že bude rozdělovat duchovní pokrm v pravý čas. (Mat. 24:45–47)

36. Z čeho bylo patrné, že Boží služebníci duchovně ožili?

³⁶ Dne 26. března 1919 byli bratr Rutherford a jeho spolupracovníci propuštěni z vězení. Brzy byl naplánován sjezd, který se měl konat v září. Bylo rozhodnuto, že kromě Strážné věže začne vycházet ještě jeden časopis, Zlatý věk. Ten byl určen zejména pro kazatelskou službu. e V témže roce vyšlo první číslo Bulletinu (dnes Náš křesťanský život a služba – pracovní sešit), který už od počátku čtenáře povzbuzoval ke kázání. Od roku 1919 se zdůrazňovalo, že je důležité, aby se na službě dům od domu podílel každý Boží služebník.

37. K čemu ve sborech docházelo po roce 1919?

³⁷ Kazatelská činnost byla jedním ze způsobů, jak Kristus své služebníky dál přečišťoval. Ti, kdo byli pyšní a ješitní, totiž nebyli ochotni se pokořit a této službě se věnovat. Takoví lidé se s věrnými křesťany postupně přestali stýkat. V období po roce 1919 někteří zahořkli, uchýlili se k pomluvám,  a dokonce se stavěli na stranu těch, kdo Jehovovy věrné služebníky pronásledovali.

38. O čem nás ujišťují úspěchy a vítězství Kristových následovníků na zemi?

³⁸ Navzdory podobným útokům se Kristovým následovníkům na zemi v duchovním ohledu dobře dařilo. Každý jejich úspěch a každé vítězství, jichž od té doby dosáhli, jsou pro nás jasným dokladem, že Boží království panuje. Vždyť jak jinak by mohla skupina nedokonalých lidí znovu a znovu vítězit nad Satanem a tímto zkaženým světem? Je to možné jen díky tomu, že jim Bůh prostřednictvím svého Syna a mesiášského království žehná a podporuje je. (Přečti Izajáše 54:17.)

39., 40. (a) O čem budeme uvažovat v této knize? (b) Jaký užitek ze studia této knihy můžeš mít?

³⁹ V následujících kapitolách budeme uvažovat o tom, čeho Boží království za sto let své existence dosáhlo tady na zemi. V jednotlivých částech se budeme zabývat konkrétními oblastmi jeho působení. V každé kapitole je rámeček s otázkami k opakování, které ti pomohou se zamyslet nad tím, zda je pro tebe Království skutečné. V závěrečných kapitolách si rozebereme, jaké to bude, až Boží království v blízké budoucnosti přijde, zničí zlé lidi a vytvoří na zemi ráj. Jaký užitek ze studia této knihy můžeš mít?

⁴⁰ Satan by si přál, aby tvoje víra v Boží království zeslábla. Jehova ale chce tvou víru naopak upevňovat, aby pro tebe byla ochranou a posilou. (Ef. 6:16) Rádi bychom tě proto povzbudili, abys tuto knihu studoval pečlivě. Stále se ptej sám sebe: Je pro mě Boží království skutečné? Čím skutečnější totiž pro tebe je, tím je pravděpodobnější, že tvou víru nic nezničí a že budeš moci toto království věrně a horlivě podporovat až do dne, kdy každý člověk uvidí, že Boží království je skutečná vláda a že panuje.