1., 2. Jakou úpravou prošla Sionská Strážná věž v lednu 1895 a jak na to bratři reagovali?

 KDYŽ John A. Bohnet, horlivý badatel Bible, dostal svůj výtisk Sionské Strážné věže z ledna 1895, byl nadšený. Časopis měl úplně novou titulní stranu – byl na ní obrázek rozbouřeného moře a majáku, jehož kužely světla protínají temnou oblohu. O této úpravě pojednával článek nazvaný „V novém kabátě“.

² Na bratra Bohneta to udělalo takový dojem, že poslal C. T. Russellovi dopis, ve kterém uvedl: „Je příjemné vidět VĚŽ takhle vyšperkovanou. Vypadá hezky.“ Další věrný badatel Bible John H. Brown o titulní straně napsal: „Je velmi působivá. Jak pevné musí být základy té věže, když je bičována vlnami a bouří!“ Nová titulní strana byla první změnou, kterou v tom roce bratři zažili – ale ne poslední. V listopadu se dozvěděli o další významné změně. A je zajímavé, že znovu souvisela s rozbouřeným mořem.

3., 4. Na jaký problém poukázala Strážná věž z 15. listopadu 1895 a jaký pokyn sbory dostaly?

³ Ve Strážné věži z 15. listopadu 1895 vyšel dlouhý článek, který otevřeně poukázal na určitý problém: Divoké vlny těžkostí narušovaly pokoj v organizaci badatelů Bible. Bratři se stále častěji dohadovali, kdo by měl v jejich sboru zastávat vedoucí postavení. Účelem článku bylo ukázat, že takový soupeřivý postoj vede k rozdělení a že je nutné ho změnit. V článku bylo uvedeno, že Boží organizaci lze přirovnat k lodi a že těm, kdo činnost Jehovova lidu vedou, se tuto obraznou loď nepodařilo připravit na bouřlivé počasí. Co bylo zapotřebí udělat?

⁴ Jak bylo v článku napsáno, schopný kapitán se ujistí, že na palubě jsou záchranné vesty a že posádka je připravena v případě blížící se bouře utěsnit palubní průlezy. Podobně ti, kdo vedli Boží organizaci, museli zajistit, aby všechny sbory byly připraveny na obrazné bouře. Proto byla zapotřebí změna. V článku byl pokyn, aby s okamžitou  platností „byli v každé skupině vybráni starší“, kteří „se ujmou dohledu nad stádem“. (Sk. 20:28)

5. (a) Proč rozhodnutí ohledně starších přišlo v pravý čas? (b) O čem budeme uvažovat?

⁵ Toto rozhodnutí přišlo v pravý čas a bylo významným krokem k vytvoření stabilního sborového uspořádání. Pomohlo našim bratrům, aby propluli běsnícími vlnami první světové války. V následujících desetiletích přišly další organizační změny, díky nimž mohli praví křesťané Jehovovi sloužit ještě lépe. Ve kterém biblickém proroctví byl tento vývoj předpovězen? Které organizační změny jsi zažil ty? A jaký z nich máš užitek?

6., 7. (a) Co znamenají slova z Izajáše 60:17? (b) Co Jehova naznačil tím, že zmínil „dozorce“ a ty, kdo „přidělují úkoly“?

⁶ Jak jsme si ukázali v 9. kapitole, Izajáš předpověděl, že díky Jehovovu požehnání bude členů Božího lidu přibývat. (Iz. 60:22) Jehova však slíbil víc než to. Ve stejném proroctví nacházíme jeho slova: „Místo mědi přinesu zlato a místo železa přinesu stříbro a místo dřeva měď a místo kamenů železo; a pokoj určím jako tvé dozorce a spravedlnost jako ty, kdo ti přidělují úkoly.“ (Iz. 60:17) Co toto proroctví znamená? A jak se týká nás?

⁷ Izajáš prorokoval, že jeden materiál bude nahrazen jiným. Povšimni si ale, že se nejedná o změny ze špatného na dobré, ale z dobrého na ještě lepší. Nahradit měď zlatem je změna k lepšímu a totéž platí i o dalších materiálech, které jsou v proroctví uvedeny. Tímto působivým vyjádřením tedy Jehova ukázal, že situace jeho lidu se bude postupně zlepšovat. O jaká zlepšení se mělo jednat? Tím, že Jehova zmínil „dozorce“ a ty, kdo „přidělují úkoly“, naznačil, že změny se budou týkat péče o jeho služebníky a organizačního uspořádání.

8. (a) Kdo působí změny, o kterých je zmínka v Izajášově proroctví? (b) Jaký užitek z těchto změn máme? (Viz také rámeček „ Pokorně přijal usměrnění“.)

⁸ Kdo tyto změny působí? Jehova prohlásil, že to bude on, kdo přinese zlato a stříbro a kdo nastolí pokoj. Ke zlepšením v organizaci sborů tedy nedochází díky lidskému úsilí, ale díky Jehovovi. A od doby, kdy byl Ježíš ustanoven králem, Jehova k uskutečňování těchto změn používá právě jeho. Jaký užitek z nich máme? Ve stejném verši je napsáno, že důsledkem uvedených změn bude „pokoj“ a „spravedlnost“. Když přijímáme Boží vedení a přizpůsobujeme se mu, panuje mezi námi pokoj. A láska ke spravedlnosti nás podněcuje, abychom sloužili Jehovovi, o kterém apoštol Pavel napsal, že je to „Bůh pokoje“. (Fil. 4:9)

9. Co je základem pořádku a jednoty ve sboru a proč je to nezbytné?

⁹ V jiném ze svých dopisů apoštol Pavel uvedl, že „Bůh . . . není Bohem nepořádku, ale pokoje“. (1. Kor.  14:33) Všimni si, že Pavel nepostavil nepořádek do protikladu s pořádkem, ale s pokojem. Proč? Pořádek sám o sobě nevede nutně k pokoji. Například vojáci mohou v uspořádaném šiku pochodovat k frontové linii, ale výsledkem jejich spořádaného postupu je válka, ne pokoj. Jako křesťané proto chceme pamatovat na důležitou skutečnost – každé uspořádání, které není založeno na pokoji, se dřív nebo později rozpadne. Naproti tomu Boží pokoj vede k trvalému pořádku. Jsme tedy určitě vděční, že tím, kdo naši organizaci vede a přečišťuje, je „Bůh, který dává pokoj“. (Řím. 15:33) Pokoj od Boha je základem prospěšného pořádku a úžasné jednoty, kterých si tolik vážíme a kterými se vyznačují naše sbory po celém světě. (Žalm 29:11)

10. (a) K jakým změnám došlo v naší organizaci během prvních desetiletí? (Viz rámeček „ Jak se zlepšoval dohled nad sbory“.) (b) O jakých otázkách teď budeme přemýšlet?

¹⁰ V rámečku „ Jak se zlepšoval dohled nad sbory“ je přehled některých změn, k nimž v naší organizaci došlo během prvních desetiletí její existence. V jakých ohledech ale Jehova prostřednictvím našeho krále přinášel „místo mědi . . . zlato“ v nedávné době? Jak tyto organizační úpravy přispívají k pokoji a jednotě sborů na celém světě? A jak tobě samotnému pomáhají sloužit Bohu pokoje?

11. (a) Co z důkladného studia Bible vyplynulo? (b) K čemu byli bratři ve vedoucím sboru rozhodnuti?

¹¹ V letech 1964 až 1971 probíhal pod dohledem vedoucího sboru rozsáhlý výzkum, který se mimo jiné zabýval tím, jak podle Bible fungovaly křesťanské sbory v prvním století. a Výzkum ukázal, že v té době nedohlížel na sbor jeden starší či dozorce, ale rada starších. (Přečti Filipanům 1:1; 1. Timoteovi 4:14.) Díky tomu si bratři ve vedoucím sboru uvědomili, že jejich král Ježíš je vede k tomu, aby v organizačním uspořádání Božího lidu udělali určité změny – a byli rozhodnuti se jeho vedení podřídit. Okamžitě začali dělat úpravy, které přispěly k tomu, aby jmenování starších víc odpovídalo biblickému vzoru. Ke kterým změnám počátkem 70. let například došlo?

12. (a) K jaké úpravě došlo v rámci vedoucího sboru? (b) Jak je vedoucí sbor zorganizován dnes? (Viz rámeček „ Jak se vedoucí sbor stará o zájmy Království“.)

¹² První úprava se týkala přímo vedoucího sboru. Do té doby byla tato skupina pomazaných bratrů tvořena sedmi členy správní rady Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania. V roce 1971 se však počet členů vedoucího sboru zvýšil ze sedmi na jedenáct a vedoucí sbor přestal být ztotožňován se správní radou. Žádný z jeho členů se nepovažoval za nadřazeného a v úloze předsedajícího se začali každoročně střídat, a to v abecedním pořadí.

13. (a) Jak byl 40 let organizován dohled nad sborem? (b) Co vedoucí sbor udělal v roce 1972?

 ¹³ Další úprava měla vliv na všechny sbory. V letech 1932 až 1972 měl dohled nad sborem z větší části na starost pouze jeden bratr. Do roku 1936 byl označován jako ředitel služby, později se mu říkalo skupinový služebník, následně služebník sboru a nakonec dozorce sboru. Tito jmenovaní bratři se svědomitě starali o duchovní blaho stáda. Dozorce sboru obvykle ve sborových záležitostech rozhodoval sám, aniž by se radil s ostatními odpovědnými bratry. V roce 1972 však vedoucí sbor připravil významnou změnu. O co konkrétně šlo?

14. (a) Jaké uspořádání vstoupilo v platnost 1. října 1972? (b) Jak koordinátor rady starších uplatňuje radu z Filipanům 2:3?

¹⁴ Bylo rozhodnuto, že na činnost daného sboru už nebude dohlížet jeden bratr, ale rada starších složená z teokraticky jmenovaných bratrů, kteří splňují biblické požadavky. Toto nové uspořádání vstoupilo v platnost 1. října 1972. Dnes se bratr, který slouží jako koordinátor rady starších, nepovažuje za prvního mezi rovnými, ale „chová [se] jako menší“. (Luk. 9:48) Tito pokorní bratři jsou pro Jehovův lid po celém světě velkým požehnáním. (Fil. 2:3)

15. (a) Jaké výhody přináší to, že ve sboru slouží rada starších? (b) Z čeho je vidět, že náš král jednal prozíravě?

 ¹⁵ To, že jsou sborové povinnosti rozděleny mezi větší počet starších, se prokázalo jako velký krok vpřed. Uvažujme o třech výhodách: V první řadě, toto uspořádání pomáhá všem starším – ať už mají ve sboru jakoukoli odpovědnost –, aby si jasně uvědomovali, že Hlavou sboru je Ježíš. (Ef. 5:23) Za druhé, jak říkají Přísloví 15:22, „v množství rádců je uskutečnění“. Když starší společně mluví o věcech, které se týkají duchovního stavu sboru, a uvažují o návrzích ostatních starších, přispívá to k tomu, aby jejich rozhodnutí byla v souladu s biblickými zásadami. (Přísl. 27:17) Jehova takovým rozhodnutím žehná, takže vedou k dobrým výsledkům. A za třetí, díky tomu, že jako starší slouží větší počet způsobilých bratrů, může organizace reagovat na rostoucí potřeby týkající se dohledu nad sbory a pastýřské péče. (Iz. 60:3–5) Stojí za zmínku, že počet sborů na celém světě vzrostl z víc než 27 000 v roce 1971 na víc než 113 000 v roce 2013. Je tedy vidět, že náš král svým následovníkům prozíravě a v pravý čas poskytl tolik potřebné pastýře. (Mich. 5:5)

16. (a) Jakou odpovědnost starší mají? (b) Jaký postoj měli badatelé Bible k Ježíšově vybídce „pas mé ovečky“?

¹⁶ Už v době badatelů Bible si starší uvědomovali, že mají odpovědnost spoluvěřícím pomáhat, aby zůstali Božími služebníky. (Přečti Galaťanům 6:10.) V roce 1908 se v jednom článku ve Strážné věži rozebírala Ježíšova slova: „Pas mé ovečky.“ (Jan 21:15–17) Starší dostali následující vybídku: „Je velmi důležité, aby v našem srdci měl významné místo úkol, který nám Pán v souvislosti se stádem svěřil, a abychom považovali za velkou čest, že můžeme sytit Pánovy následovníky a pečovat o ně.“ Roku 1925 Strážná věž znovu zdůraznila důležitost pastýřské péče. Starším bylo připomenuto: „Boží církev patří samotnému Bohu . . . a on bude volat k odpovědnosti každého, kdo má tu čest sloužit svým bratřím.“

17. Jak Jehovova organizace starším pomáhá, aby byli dobrými pastýři?

¹⁷ Jak Jehovova organizace starším pomáhá, aby v úloze pastýřů přinášeli „místo železa . . . stříbro“? Prostřednictvím školení. V roce 1959 se konala první škola služby Království pro dozorce. V jednom z programů se rozebíral námět „Projevujme osobní zájem“. Odpovědní bratři dostali vybídku, aby si „vytvořili rozvrh, podle kterého budou navštěvovat zvěstovatele u nich doma“. V programu byly uvedeny konkrétní způsoby, jak mohou starší dosáhnout toho, aby takové návštěvy byly povzbudivé. Od roku 1966 probíhala škola služby Království znovu, a to podle upravených osnov. Mimo jiné se v ní rozebíral námět „Význam pastýřské péče“. Co bylo hlavní myšlenkou tohoto programu? Všichni odpovědní bratři „by se měli láskyplně  starat o Boží stádo a zároveň nezanedbávat kazatelskou službu a péči o rodinu“. V posledních letech se konají i další školy pro starší. K čemu toto průběžné školení od Jehovovy organizace vede? V křesťanských sborech jsou dnes tisíce způsobilých bratrů, kteří slouží jako duchovní pastýři.

18. (a) Jaký závažný úkol byl starším svěřen? (b) Proč mají Jehova a Ježíš k tvrdě pracujícím starším hlubokou náklonnost?

¹⁸ Jehova prostřednictvím našeho krále Ježíše ustanovil starší proto, aby plnili závažný úkol. Jaký? Pečovat o Boží ovce v tom nejkritičtějším období lidských dějin. (Ef. 4:11, 12; 2. Tim. 3:1) Ke starším, kteří usilovně pracují, mají Jehova i Ježíš hlubokou náklonnost. Tito bratři se totiž řídí biblickou vybídkou: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, . . . ochotně . . ., dychtivě . . ., tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:2, 3) Uvažujme teď o dvou z mnoha oblastí, v nichž křesťanští starší dávají spoluvěřícím dobrý příklad a výrazně přispívají k pokoji a radosti ve sboru.

19. Jak se díváš na starší, kteří s tebou spolupracují ve službě?

¹⁹ Za prvé, starší se členy sboru spolupracují. Evangelista Lukáš o Ježíšovi napsal: „Cestoval od města k městu a od vesnice k vesnici, kázal a oznamoval dobrou zprávu o Božím království. A bylo s ním dvanáct.“ (Luk. 8:1) Podobně jako Ježíš kázal v doprovodu svých apoštolů, příkladní starší dnes ve službě spolupracují se svými bratry a sestrami. Uvědomují si, že tím velmi přispívají k příjemné atmosféře ve sboru. Jak se zvěstovatelé na takové starší  dívají? Jeannine, které je téměř devadesát let, říká: „Když jdu s nějakým starším do služby, můžu si s ním hezky popovídat a lépe ho poznat.“ Steven, kterému je kolem pětatřiceti, se vyjádřil takto: „Když se mnou nějaký starší slouží dům od domu, vnímám to tak, že mi chce pomoct. A z toho mám velkou radost.“

20., 21. Jak starší napodobují pastýře z Ježíšova podobenství? Uveď příklad. (Viz také rámeček „ Pravidelné návštěvy přinesly ovoce“.)

²⁰ Za druhé, Jehovova organizace starší školí, aby se zajímali o ty, kdo se přestali stýkat se sborem. (Hebr. 12:12) Proč by starší měli těmto duchovně slabým křesťanům pomáhat a jak by to měli dělat? Odpověď nacházíme v Ježíšově podobenství o pastýři a ztracené ovci. (Přečti Lukáše 15:4–7.) Když si pastýř všimne, že se mu ztratila ovečka, pátrá po ní tak, jako by žádnou jinou neměl. Jak starší příklad tohoto pastýře napodobují? Podobně jako ztracená ovce je v očích pastýře i nadále drahocenná, jednotlivci, kteří se vzdálili od sboru, jsou i nadále drahocenní v očích starších. Ti se na duchovně slabého křesťana dívají jako na ztracenou ovci, ne jako na ztracený případ. A kromě toho, podobně jako pastýř jde „za tou ztracenou, dokud ji nenajde“, jsou i starší iniciativní a aktivně se snaží zesláblé křesťany najít a pomoci jim.

²¹ Co pastýř v podobenství udělá, když ovečku najde? Jemně ji zvedne, dá si ji na ramena a odnese ji zpátky ke stádu. Podobně když starší duchovně slabému křesťanovi upřímně vyjádří svůj zájem, může ho tím laskavě pozvednout a pomoci mu vrátit se do sboru. Potvrzuje to zkušenost Victora, bratra z Afriky, který se přestal stýkat se sborem. Vypráví: „Během těch osmi let, kdy jsem byl nečinný, se mi starší stále snažili pomoct.“ Co na něj zapůsobilo nejvíc? Victor říká: „John, jeden starší, se kterým jsem byl na škole průkopnické služby, si na mě udělal čas, navštívil mě a ukázal mi pár fotek, které během školy udělal. Díky těm fotkám se mi vrátilo mnoho krásných vzpomínek a já jsem zatoužil znovu pociťovat tu radost, kterou jsem měl, když jsem sloužil Jehovovi.“ Krátce po Johnově návštěvě se Victor vrátil do sboru a dnes znovu slouží jako průkopník. Starostliví křesťanští starší opravdu významně přispívají k naší radosti. (2. Kor. 1:24) b

22. Jak spravedlnost a pokoj upevňují jednotu v křesťanském sboru? (Viz také rámeček „ Bylo to neuvěřitelné!“.)

²² Jak už jsme si řekli, Jehova předpověděl, že mezi Božími služebníky bude ve stále větší míře panovat  spravedlnost a pokoj. (Iz. 60:17) Obě tyto vlastnosti upevňují jednotu ve sborech. V jakém ohledu? Pokud jde o spravedlnost, zamysleme se nad těmito slovy: „Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova.“ (5. Mojž. 6:4) Jehovovy spravedlivé zásady se v jednotlivých sborech ani v jednotlivých zemích neliší. Jeho měřítka pro to, co je správné a co ne, jsou jen jedna a platí „ve všech sborech svatých“. (1. Kor. 14:33) Sbor proto může vzkvétat pouze tehdy, když se v něm Boží měřítka uplatňují. A pokud jde o pokoj, náš král si přeje, abychom se z pokoje ve sboru nejen těšili, ale abychom také byli těmi, „kdo působí pokoj“. (Mat. 5:9, poznámka pod čarou) Proto usilujeme „o věci, které působí k pokoji“. V případě, že mezi námi vzniknou neshody, iniciativně se je snažíme urovnat. (Řím. 14:19) Takovým jednáním přispíváme k tomu, aby v našem sboru panoval pokoj a jednota. (Iz. 60:18)

23. Z čeho se dnes radujeme?

²³ Když bylo v listopadu roku 1895 ve Strážné věži oznámeno, že ve sborech začnou sloužit starší, odpovědní bratři zároveň uvedli, že si upřímně přejí a modlí se, aby toto nové organizační opatření přispělo k tomu, že Boží služebníci „rychle dosáhnou jednoty ve víře“. Uvažujeme-li o uplynulých desítkách let, můžeme s vděčností konstatovat, že postupné změny v dohledu nad sbory, které způsobil Jehova prostřednictvím mesiášského krále, naši jednotu opravdu posílily. (Žalm 99:4) Díky tomu se dnes všichni Jehovovi služebníci mohou radovat z toho, že chodí „v témže duchu“, „v týchž šlépějích“ a že „rameno vedle ramena“ slouží Bohu pokoje. (2. Kor. 12:18; přečti Sefanjáše 3:9)