1., 2. (a) Co náboženští představitelé udělali a jak na to zareagovali apoštolové? (b) Proč apoštolové odmítli přestat kázat?

 JE KRÁTCE po Letnicích roku 33 n. l. Křesťanský sbor v Jeruzalémě existuje teprve několik týdnů. Satan si očividně myslí, že přišla jeho chvíle – ještě než sbor zesílí, chce ho zničit. Řídí události tak, aby náboženští představitelé Ježíšovým následovníkům zakázali mluvit o Božím království. Apoštolové však odvážně kážou dál a mnoho mužů a žen díky tomu uvěří v Pána. (Sk. 4:18, 33; 5:14)

² Nepřátelé zuří. Rozhodnou se udeřit znovu a všechny apoštoly uvězní. V noci však Jehovův anděl otevře dveře vězení a už brzy ráno apoštolové opět kážou. Jsou znovu zatčeni a předvedeni před židovské vládce, kteří je obviní z toho, že porušují jejich nařízení. Apoštolové odvážně odpoví: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ Vládci se tak rozzlobí, že chtějí apoštoly zabít. V té kritické chvíli však promluví Gamaliel, vážený učitel Zákona, a ostatní vládce varuje: „Dejte si pozor . . . Nezaplétejte se s těmito lidmi, ale nechte je být.“ Tuto radu vládci překvapivě poslechnou a apoštoly propustí. Co tito věrní muži udělají? Nebojácně a bez přestání dál vyučují a oznamují dobrou zprávu o Ježíšovi. (Sk. 5:17–21, 27–42; Přísl. 21:1, 30)

3., 4. (a) Jakým osvědčeným způsobem Satan útočí na Boží služebníky? (b) O čem budeme v této a následujících dvou kapitolách uvažovat?

³ Tento soudní případ z roku 33 byl prvním projevem odporu ze strany vládních představitelů, kterému byl křesťanský sbor vystaven. Zdaleka ale nebyl poslední. (Sk. 4:5–8; 16:20; 17:6, 7) I v naší době Satan prostřednictvím nepřátel čistého uctívání stále podněcuje úřady, aby naši kazatelskou činnost stavěly mimo zákon. Odpůrci vznášejí proti Božím služebníkům nejrůznější obvinění. Někteří říkají, že jsme narušiteli veřejného pořádku, jiní tvrdí, že jsme buřiči nebo podomní obchodníci. Naši bratři se v pravý čas obracejí na soudy, aby dokázali, že taková obvinění jsou falešná. K čemu výsledky těchto soudních případů vedou? A jak  se verdikty, které byly vyneseny před desítkami let, týkají tebe? Prozkoumejme teď, jakou roli některé soudní případy sehrály „při obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy“. (Fil. 1:7)

⁴ V této kapitole se zaměříme na to, jak jsme v minulosti hájili své právo svobodně kázat. V následujících dvou kapitolách budeme uvažovat o některých právních bitvách, které jsme vedli ve snaze zůstat odděleni od světa a žít podle Božích požadavků.

5. Proč byli koncem třicátých let mnozí zvěstovatelé zatčeni a co začali odpovědní bratři zvažovat?

⁵ Koncem třicátých let 20. století se představitelé různých měst a států po celých Spojených státech amerických snažili svědky Jehovovy přimět, aby si v případě, že budou chtít kázat, opatřili nějaké zákonné povolení či licenci. Naši bratři ale o žádnou licenci nezažádali. Licenci lze totiž odebrat a bratři byli přesvědčeni, že žádná vláda nemá právo jim bránit v tom, aby jednali podle Ježíšova příkazu ohlašovat poselství o Království. (Mar. 13:10) Stovky zvěstovatelů proto byly zatčeny. Ti, kdo vedli činnost Boží organizace, začali zvažovat, že budou tuto záležitost řešit soudně. Chtěli ukázat, že státní úřady nezákonně omezují jejich právo svobodně praktikovat své náboženství. V roce 1938 došlo k události, která vedla k velmi významnému soudnímu procesu. Co se tehdy stalo?

6., 7. Co se přihodilo rodině Cantwellových?

⁶ V úterý ráno 26. dubna 1938 se šedesátiletý Newton Cantwell, jeho manželka Esther a synové Henry, Russell a Jesse, kteří všichni sloužili jako zvláštní průkopníci, vydali kázat do města New Haven ve státě Connecticut. Chtěli tam strávit celý den. Byli ale připraveni na to, že by mohli být pryč ještě déle. Jak to? Už předtím totiž byli několikrát zatčeni, a tak počítali s tím, že by k tomu mohlo dojít znovu. Jejich touhu ohlašovat poselství o Království však ani toto riziko neoslabilo. Do New Havenu přijeli ve dvou autech. Newton řídil auto plné biblických publikací a přenosných gramofonů a dvaadvacetiletý Henry auto se zvukovou aparaturou. Jak očekávali, během několika hodin jejich kazatelskou činnost přerušila policie.

⁷ Nejprve byl zatčen osmnáctiletý Russell a potom Newton a Esther. Šestnáctiletý Jesse zdálky pozoroval, jak jeho rodiče a bratra odvádí policie. Henry kázal v jiné části města, takže mladý Jesse zůstal sám. Přesto si vzal gramofon a ve službě pokračoval. Dva katolíci Jessemu dovolili, aby  jim pustil přednášku bratra Rutherforda s námětem „Nepřátelé“. To, co slyšeli, je ale tak rozzuřilo, že chtěli Jesseho fyzicky napadnout. Jesse zachoval klid a odešel. Krátce nato ho zastavil policista a i Jesse skončil ve vazbě. Sestra Cantwellová obviněna nebyla, ale bratr Cantwell a jeho synové ano. Tentýž den však byli propuštěni na kauci.

8. Proč soud shledal Jesseho Cantwella vinným z narušování pořádku?

⁸ O několik měsíců později, v září 1938, rodina Cantwellových stanula před soudem první instance v New Havenu. Newton, Russell a Jesse byli odsouzeni za to, že bez licence žádali místní obyvatele o příspěvky, a z narušování veřejného pořádku. Případ se následně dostal k Nejvyššímu soudu státu Connecticut. Ten rozhodl, že Newton a Russell se narušování veřejného pořádku nedopustili. Jesse byl ale shledán vinným. Proč? Protože ti dva katolíci, kterým pouštěl nahrávku, u soudu tvrdili, že přednáška urážela jejich církev a že ji vnímali jako provokaci. Ve snaze zvrátit toto rozhodnutí se odpovědní bratři odvolali k Nejvyššímu soudu Spojených států.

9., 10. (a) Jak Nejvyšší soud Spojených států rozhodl v případu rodiny Cantwellových? (b) Jaký užitek máme z tohoto rozhodnutí my dnes?

⁹ Soudní jednání začalo 29. března 1940. Předseda Nejvyššího soudu Charles E. Hughes a osm dalších soudců naslouchali argumentům bratra Haydena Covingtona,  právníka zastupujícího svědky Jehovovy. a Když se právní zástupce státu Connecticut snažil dokázat, že svědkové narušují veřejný pořádek, jeden ze soudců se ho zeptal: „Není snad pravda, že poselství, které ohlašoval Kristus Ježíš, bylo v jeho době nepopulární?“ Státní zástupce odpověděl: „To bylo, a pokud si dobře vzpomínám, v Bibli se také říká, co ho za ohlašování tohoto poselství potkalo.“ To byla skutečně zajímavá poznámka! Státní zástupce mimoděk přirovnal svědky k Ježíšovi a stát k těm, kdo ho odsoudili. Dne 20. května 1940 soud jednomyslně rozhodl ve prospěch svědků.

¹⁰ Proč bylo toto rozhodnutí tak významné? Přispělo totiž k ochraně práva na svobodu praktikovat své náboženství, takže žádné federální, státní ani místní úřady už nemohly náboženskou svobodu legitimně omezovat. Soud navíc shledal, že Jesseho chování nepředstavovalo „žádné . . . ohrožení veřejného klidu a pořádku“. Z rozhodnutí tedy jasně vyplynulo, že svědkové Jehovovi narušiteli veřejného pořádku nejsou. Boží služebníci dosáhli přesvědčivého vítězství. Máme z toho nějaký užitek i my dnes? Jeden bratr, který je právník, řekl: „Díky tomu, že máme právo svobodně praktikovat své náboženství, aniž bychom se museli bát nespravedlivých omezení, můžeme lidem ve svém sousedství oznamovat poselství naděje.“

11. Jakou kampaň uspořádali bratři v Kanadě a proč?

¹¹ Během 40. let byli svědkové Jehovovi v Kanadě vystaveni tvrdému odporu. V roce 1946 proto naši bratři uspořádali 16denní kampaň, jejímž cílem bylo poukázat na to, že stát pošlapává svobodu vyznání. V rámci kampaně rozšiřovali Traktát Quebec’s Burning Hate for God and Christ and Freedom Is the Shame of All Canada (Palčivá nenávist Québeku k Bohu a Kristu a ke svobodě je hanbou celé Kanady). Tento čtyřstránkový traktát detailně popisoval útoky podněcované duchovními, brutální jednání policie a davové násilí proti svědkům v provincii Québec. V traktátu bylo uvedeno: „Nezákonné zatýkání svědků Jehovových pokračuje. Proti svědkům v Montrealu a okolí se nahromadilo už přes 800 obvinění.“

12. (a) Jak odpůrci zareagovali na kampaň s traktátem? (b) Z jakého trestného činu byli mnozí svědkové obviněni? (Viz také poznámku pod čarou.)

¹² Québecký premiér Maurice Duplessis, který úzce spolupracoval s římskokatolickým kardinálem Villeneuvem, v reakci na tento traktát veřejně vyhlásil „nemilosrdnou válku“ proti svědkům Jehovovým. Počet trestních stíhání rychle vzrostl z 800 na 1 600. Jedna průkopnice vyprávěla: „Policie  nás zatkla tolikrát, že už jsme to přestali počítat.“ Svědkové, kteří byli přistiženi při rozšiřování traktátu, byli obviněni „z pobuřování proti státu“. b

13. Kdo byl jako první souzen pro obvinění z pobuřování a jak soud rozhodl?

¹³ První svědkové byli pro obvinění z pobuřování postaveni před soud v roce 1947. Byl to bratr Aimé Boucher a jeho dcery, osmnáctiletá Gisèle a jedenáctiletá Lucille. Obviněni byli proto, že rozšiřovali zmíněné traktáty v okolí své farmy, která ležela v kopcích jižně od města Québec. Nepůsobili ale dojmem buřičů, kteří nerespektují zákon. Bratr Boucher byl pokorný a mírný muž, který se poklidně staral o svou malou farmu a tu a tam zajel bryčkou do města. Přesto jeho rodina sama na sobě zažila některé z forem špatného zacházení, na které traktát poukazoval. Prvoinstanční soudce, který svědky nenáviděl, odmítl přijmout důkazy o tom, že Boucherovi jsou nevinní. Naopak se ztotožnil s tvrzením žalobce, že traktát podněcuje k nenávisti, a proto by Boucherovi měli být shledáni vinnými. Postoj soudce lze tedy shrnout takto: Říkat pravdu je zločin. Aimé a Gisèle byli odsouzeni za pobuřování proti státu, a dokonce i Lucille strávila dva dny ve vězení. Bratři se odvolali k Nejvyššímu soudu Kanady, který souhlasil, že případ projedná.

14. Co bratři a sestry v Québeku dělali navzdory pronásledování?

¹⁴ Odvážní bratři a sestry v Québeku mezitím navzdory neustálým násilným útokům dál kázali poselství o Království a často to přinášelo úžasné výsledky. Od začátku kampaně v roce 1946 počet svědků v Québeku během čtyř let vzrostl z 300 na 1 000! c

15., 16. (a) Jak Nejvyšší soud Kanady rozhodl v případu rodiny Boucherových? (b) Co toto vítězství přineslo našim bratrům i dalším občanům?

¹⁵ Nejvyšší soud Kanady v kompletním devítičlenném složení začal případ Aimého Bouchera projednávat v červnu 1950. O šest měsíců později, 18. prosince, soud rozhodl v náš prospěch. Díky čemu? Bratr Glen How, právník svědků Jehovových, řekl, že soud souhlasil s argumentem, který předložila obhajoba, tedy že „pobuřování“ znamená podněcování k násilí nebo vzpouře proti vládě. Traktát však „žádné takové podněcování neobsahoval, a proto to byla zákonná forma svobody projevu“. Bratr How dodal: „Na vlastní oči jsem viděl, jak nám Jehova dává vítězství.“ d

¹⁶ Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo opravdu slavným vítězstvím Božího království. Díky němu se všech dalších 122 případů, které se ještě nezačaly projednávat a v nichž byli svědkové v Québeku obviněni z pobuřování, stalo bezpředmětnými. Rozhodnutí soudu také znamenalo, že občané Kanady i zbytku Společenství národů mají  právo svobodně vyjádřit své znepokojení nad tím, jak jedná vláda. Toto vítězství navíc překazilo společný útok církve a státu na svobodu svědků Jehovových v Québeku. e

17. Jak se některé vlády snaží omezovat naši kazatelskou činnost?

¹⁷ Stejně jako první křesťané, ani dnešní Jehovovi služebníci nejsou „podomními obchodníky s Božím slovem“. (Přečti 2. Korinťanům 2:17.) Přesto se některé vlády snaží naše kázání omezovat pomocí zákonů upravujících obchodní činnost. Uvažujme teď o dvou soudních případech, při nichž se řešila otázka, zda jsou svědkové Jehovovi podomními obchodníky, nebo náboženskými služebníky.

18., 19. Do jaké situace se dostali bratři v Dánsku?

¹⁸ Dánsko. Dne 1. října 1932 vstoupil v platnost zákon, který zakazoval prodej tištěných materiálů bez povolení k podomnímu prodeji. Bratři však o žádné povolení nepožádali. Další den se pět zvěstovatelů vydalo do města Roskilde, které leží asi 30 kilometrů západně od Kodaně. Večer po službě zjistili, že jeden zvěstovatel schází. Jmenoval se August Lehmann. Byl zatčen za prodej zboží bez povolení.

¹⁹ Soud s bratrem Lehmannem začal 19. prosince 1932. Bratr potvrdil, že navštěvoval lidi a nabízel jim biblické publikace, ale popřel, že by vykonával podomní prodej. Soud první instance s ním souhlasil. Uvedl: „Obžalovaný . . . si sám vydělává na živobytí. Z uvedených aktivit nemá žádný zisk a ani to nebylo jeho cílem. Tato činnost je pro něj naopak z finančního hlediska ztrátová.“ Soud se tedy přiklonil na stranu svědků – rozhodl, že aktivity bratra Lehmanna nelze označit za obchod. Nepřátelé Božího lidu ale byli rozhodnuti, že kazatelskou činnost v celém Dánsku zastaví. (Žalm 94:20) Státní zástupce se nakonec odvolal až k Nejvyššímu soudu. Jak na to reagovali bratři?

20. Jak rozhodl Nejvyšší soud Dánska a jak bratři dali najevo svou vděčnost?

²⁰ V týdnu před slyšením u Nejvyššího soudu svědkové po celém Dánsku svou kazatelskou činnost ještě zintenzivnili. V úterý 3. října 1933 soud oznámil své rozhodnutí. Ztotožnil se s názorem soudu nižší instance, že August Lehmann zákon neporušil. Tento verdikt znamenal, že svědkové mohou dál svobodně kázat. Bratři a sestry chtěli za toto právní vítězství vyjádřit vděčnost Jehovovi, a proto začali kázat ještě horlivěji. Od tohoto soudního rozhodnutí mohou svědkové v Dánsku svou službu vykonávat bez omezení ze strany vlády.

21., 22. Jak Nejvyšší soud Spojených států rozhodl v případu bratra Murdocka?

²¹ Spojené státy. V neděli 25. února 1940 průkopník Robert Murdock ml. a sedm dalších svědků byli zatčeni při  kázání ve městě Jeannette, které leží nedaleko Pittsburghu v Pensylvánii. Byli odsouzeni za to, že nabízeli publikace, aniž si koupili povolení. Bratři se odvolali a Nejvyšší soud Spojených států souhlasil, že se jejich případem bude zabývat.

²² Dne 3. května 1943 Nejvyšší soud vynesl rozsudek ve prospěch svědků. S požadavkem, aby si bratři zakoupili povolení, soud nesouhlasil. Byl totiž po nich vlastně vymáhán „poplatek za užívání práva zaručovaného federální ústavou“. Soud zrušil platnost městské vyhlášky, která „omezovala svobodu tisku a bránila svobodnému praktikování náboženství“. Soudce William O. Douglas vyjádřil názor většiny členů soudu, když řekl, že činnost svědků Jehovových „není jen kázání, není to jen rozšiřování náboženské literatury. Je to spojení obojího.“ Pak dodal: „Tento způsob náboženské činnosti zaujímá . . . stejně vysoké postavení jako uctívání v kostelích a kázání z kazatelen.“

23. Proč jsou soudní vítězství z roku 1943 důležitá i pro nás dnes?

²³ Tento výrok Nejvyššího soudu byl pro Boží lid významným právním vítězstvím. Potvrdil totiž, kdo ve skutečnosti jsme – jsme křesťanští služebníci, ne obchodníci.  V tentýž nezapomenutelný den roku 1943 svědkové Jehovovi vyhráli 12 ze 13 případů, které projednával Nejvyšší soud, včetně případu Murdock. Tato rozhodnutí se stala důležitým precedentem pro pozdější soudní případy, v nichž odpůrci znovu zpochybnili naše právo ohlašovat poselství o Království veřejně a dům od domu.

24. Jak postupujeme, když nějaká vláda zakáže naši kazatelskou činnost?

²⁴ Když nám vlády přiznávají zákonné právo svobodně kázat poselství o Království, velmi si toho vážíme. Pokud však nějaká vláda naši kazatelskou činnost zakáže, zkrátka upravíme své metody a ve službě pokračujeme jakýmkoli možným způsobem. Stejně jako apoštolové „musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“. (Sk. 5:29; Mat. 28:19, 20) Zároveň se obracíme na soudy, abychom dosáhli zrušení zákazu. Uvažujme o dvou příkladech.

25., 26. Co předcházelo jednání u Nejvyššího soudu Nikaraguy a jaký byl výsledek?

²⁵ Nikaragua. Devatenáctého listopadu 1952 přišel na imigrační úřad v hlavním městě Managua misionář a služebník odbočky Donovan Munsterman. Dostal předvolání ke kapitánovi Arnoldu Garcíovi, který měl úřad na starost. Kapitán Donovanovi řekl, že všem svědkům Jehovovým v Nikaragui je „zakázáno dál hlásat své nauky a propagovat svou náboženskou činnost“. Když se ho bratr Munsterman zeptal na důvod, kapitán mu vysvětlil, že svědkové nemají pro svou službu povolení od ministra státní správy a že byli označeni za komunisty. Kdo toto obvinění vznesl? Římskokatolické duchovenstvo.

 ²⁶ Bratr Munsterman se okamžitě obrátil na ministerstvo státní správy a náboženství a také na prezidenta Anastasia Somozu Garcíu, ale k ničemu to nevedlo. Bratři proto udělali některé úpravy – uzavřeli sál Království, začali se scházet v menších skupinách a přestali vydávat svědectví na ulicích. Poselství o Království však ohlašovali dál. Zároveň se obrátili na Nejvyšší soud Nikaraguy s žádostí, aby byl zákaz zrušen. O zákazu i o naší žádosti rozsáhle informovaly místní noviny a Nejvyšší soud souhlasil, že případ projedná. K čemu to vedlo? Dne 19. června 1953 vydal Nejvyšší soud jednomyslné rozhodnutí ve prospěch svědků. Soud došel k závěru, že zákaz porušuje ústavně zaručenou svobodu projevu, svědomí a vyznání. Také nařídil, aby svědkové ve vztahu k nikaragujské vládě získali stejné postavení, jaké měli dřív.

27. Proč obyvatele Nikaraguy rozhodnutí Nejvyššího soudu ohromilo a jak toto vítězství vnímali bratři?

²⁷ To, že se Nejvyšší soud postavil na stranu svědků, obyvatele Nikaraguy ohromilo. Do té doby byl vliv duchovenstva tak silný, že se Nejvyšší soud snažil nedostat se s ním do konfliktu. Podobně i moc vládních úředníků byla taková, že se soudci jen zřídkakdy postavili proti jejich rozhodnutí. Bratři si byli jistí, že tohoto vítězství dosáhli díky podpoře svého krále, a pokračovali v kázání. (Sk. 1:8)

28., 29. K čemu došlo v polovině 80. let v Zairu?

²⁸ Zair. V polovině 80. let bylo v Zairu, dnešní Konžské demokratické republice, kolem 35 000 svědků. Vzhledem k neustálému rozvoji naší činnosti začala odbočka stavět nové prostory. V prosinci 1985 se na stadionu v hlavním městě Kinshasa konal mezinárodní sjezd, kterého se zúčastnilo 32 000 přítomných. Potom se však situace Jehovových služebníků začala měnit.

²⁹ V té době sloužil v Zairu bratr Marcel Filteau, misionář z Québeku, který dřív zažil pronásledování za Duplessisova režimu. O tom, co se tehdy v Zairu stalo, řekl: „Odpovědným bratrům byl 12. března 1986 předán dopis, kterým byla společnost svědků Jehovových v Zairu prohlášena za nelegální.“ Tento zákaz podepsal tehdejší prezident Mobutu Sese Seko.

30. Jaké závažné rozhodnutí museli udělat bratři z výboru odbočky?

³⁰ Další den ve státním rozhlase zaznělo: „Teď už v [Zairu] o svědcích Jehovových nikdy neuslyšíme.“ Okamžitě se rozpoutalo pronásledování. Byly ničeny sály Království a naši bratři byli okrádáni, zatýkáni, vězněni a biti. Do vězení byly zavírány dokonce i děti svědků. Dvanáctého října 1988 vláda zabavila naší organizaci majetek a milice obsadila prostory odbočky. Odpovědní bratři poslali prezidentu  Mobutuovi stížnost, ale nedostali žádnou odpověď. Výbor odbočky stál před závažným rozhodnutím: „Máme se odvolat k Nejvyššímu soudu, nebo čekat?“ Misionář Timothy Holmes, který v té době sloužil jako koordinátor výboru odbočky, vzpomíná: „Spoléhali jsme na to, že nám Jehova dá moudrost a vedení.“ Bratři z výboru záležitost s modlitbou zvážili a dospěli k závěru, že k podniknutí právních kroků není ten správný čas. Místo toho se zaměřili na péči o své spoluvěřící a hledali způsoby, jak pokračovat v kázání.

31., 32. K jakému významnému rozhodnutí dospěl zairský Nejvyšší soudní dvůr a k čemu to vedlo?

³¹ Uplynulo několik let. Odpor vůči svědkům zeslábl a v zemi se začala víc respektovat lidská práva. Výbor odbočky usoudil, že přišel čas pokusit se o zrušení zákazu, a obrátil se na zairský Nejvyšší soud. Ten překvapivě souhlasil, že případ projedná. Osmého ledna 1993, téměř sedm let po prezidentském zákazu, soud rozhodl, že postup vlády proti svědkům byl nezákonný, a zákaz zrušil. To vlastně znamenalo, že se soudci postavili proti rozhodnutí prezidenta a tím dali v sázku svůj život! Bratr Holmes vzpomíná: „Během soudního procesu jsme viděli, jaký obrat událostí může Jehova způsobit.“ (Dan. 2:21) Toto vítězství posílilo víru našich bratrů. Cítili, že král Ježíš svým následovníkům pomáhá rozpoznat, kdy a jak mají jednat.

³² Díky zrušení zákazu mohla odbočka začít zvát do země misionáře, postavit nový betel a dovážet biblické publikace. f  Když Boží služebníci po celém světě sledují, jak Jehova svůj lid v duchovním ohledu chrání, dělá jim to velkou radost. (Iz. 52:10)

33. Co ze stručného shrnutí právních bitev vyplývá?

³³ Z tohoto stručného shrnutí některých právních bitev vyplývá, že Ježíš jedná v souladu se svým slibem: „Dám [vám] ústa a moudrost, čemuž všichni vaši protivníci dohromady nebudou schopni odporovat ani se o ni přít.“ (Přečti Lukáše 21:12–15.) Je zřejmé, že Jehova čas od času ochrání svůj lid prostřednictvím novodobých Gamalielů nebo podnítí odvážné soudce a právníky, aby se zastali spravedlnosti. Jehova zneškodňuje zbraně našich nepřátel. (Přečti Izajáše 54:17.) Odpor nemůže Boží dílo zastavit.

34. Proč jsou naše právní vítězství tak pozoruhodná a čeho jsou dokladem? (Viz také přehled „ Významná vítězství u nejvyšších soudů, která podpořila kazatelskou činnost“.)

³⁴ Proč jsou naše právní vítězství tak pozoruhodná? Uvažuj o několika skutečnostech: Svědkové Jehovovi nemají význačné společenské postavení ani nejsou vlivní. Nechodí k volbám, nezapojují se do politických kampaní ani se nesnaží politiky ovlivňovat. Navíc o většině křesťanů, kteří se ocitnou před nejvyššími soudy, si lidé myslí, že jsou „nevzdělaní a obyčejní“. (Sk. 4:13) Z lidského pohledu tedy soudy nemají příliš velkou motivaci nám pomáhat a rozhodovat v neprospěch našich mocných náboženských a politických odpůrců. Přesto se opakovaně staví na naši stranu. Tato právní vítězství jsou dokladem toho, že chodíme „pod Božím dohledem, . . . ve spojení s Kristem“. (2. Kor. 2:17) Stejně jako apoštol Pavel proto můžeme říct: „Jehova je můj pomocník; nebudu se bát.“ (Hebr. 13:6)