Alžbětě se už brzo narodí dítě. Poslední tři měsíce u ní byla její příbuzná Marie. Teď nastal čas, aby se s ní Marie rozloučila a vydala se na dlouhou cestu na sever, domů do Nazaretu. Asi za šest měsíců se i jí narodí syn.

Nedlouho po Mariině odchodu Alžběta přivádí na svět dítě a všechno proběhne bez komplikací. Alžběta a Zecharjáš mají velkou radost. A když Alžběta ukáže syna sousedům a příbuzným, radují se i oni.

Zákon, který dal Bůh Izraelitům, říká, že osmý den po narození mají být chlapci obřezáni. (3. Mojžíšova 12:2, 3) Při té příležitosti také dostávají jméno. Když má dostat jméno Zecharjášův syn, někteří si myslí, že by se měl jmenovat po svém otci. Alžběta ale říká: „Ne, bude se jmenovat Jan.“ (Lukáš 1:60) Vzpomeňte si, že anděl Gabriel řekl, že právě tak se má dítě jmenovat.

Sousedé a příbuzní namítají: „Nikdo z tvých příbuzných se tak nejmenuje.“ (Lukáš 1:61) Pomocí gest se ptají Zecharjáše, jak chce syna pojmenovat on. Zecharjáš poprosí, aby mu podali tabulku, a píše na ni: „Jeho jméno je Jan.“ (Lukáš 1:63)

Tehdy se Zecharjášovi zázračně vrací schopnost mluvit. Možná si pamatujete, že o ni přišel, když nevěřil tomu, co řekl anděl – že Alžběta bude mít syna. Když teď Zecharjáš najednou začne mluvit, sousedé žasnou a říkají si: „Co z toho dítěte asi bude?“ (Lukáš 1:66) Vidí, že způsob, jakým Jan dostal jméno, vedl Bůh.

Na Zecharjáše zapůsobí svatý duch a on říká: „Ať je chválen Jehova, Bůh Izraele, protože obrátil pozornost ke svému lidu a přinesl mu osvobození. A dal nám mocného zachránce z rodu svého služebníka Davida.“ (Lukáš  1:68, 69) Tím „mocným zachráncem“ myslí Ježíše, který se má teprve narodit. Zecharjáš říká, že jeho prostřednictvím Bůh zařídí, „abychom, až budeme vyproštěni z rukou nepřátel, mu mohli sloužit nebojácně, věrně a bezúhonně po všechny naše dny“. (Lukáš 1:74, 75)

Ohledně svého syna Zecharjáš prorokuje: „Ty, synu, budeš nazýván prorokem Nejvyššího, protože půjdeš před Jehovou, abys mu připravil cestu, abys jeho lid seznámil se záchranou, kterou je možné získat skrze odpuštění hříchů díky něžnému soucitu našeho Boha. Díky tomuto soucitu nás z výše navštíví svítání, aby dalo světlo těm, kdo sedí ve tmě a ve stínu smrti, a aby naše kroky přivedlo na cestu pokoje.“ (Lukáš 1:76–79) Z tohoto proroctví mají lidé velkou radost!

Někdy tou dobou Marie, která zatím není vdaná, přichází domů do Nazaretu. Co se stane, až vyjde najevo, že je těhotná?