Když někteří Židé obviňují Ježíše z toho, že uzdravením chromého muže porušil sabat, odpovídá jim: „Můj Otec až dosud pracuje, proto pracuji i já.“ (Jan 5:17)

To, co Ježíš dělá, není porušením Božího zákona o sabatu. Když se věnuje své práci – kázání a uzdravování – napodobuje tím Boha, který nikdy nepřestává dělat dobré věci. A tak i Ježíš koná dobro každý den. Jeho odpověď ale Židy ještě víc rozzuří a mají v úmyslu ho zabít. Proč?

Nejenže se mylně domnívají, že Ježíš uzdravováním lidí porušuje sabat, ale také je hluboce uráží, že se prohlašuje za Božího Syna. Židé si myslí, že když považuje Boha za svého Otce, je to rouhání. Jako by tím říkal, že je rovný Bohu. Ježíš z nich ale nemá strach a o výjimečném vztahu, který je mezi ním a Bohem, říká: „Otec... Syna miluje a ukazuje mu všechno, co dělá.“ (Jan 5:20)

Otec je dárce života a v minulosti to dokázal tím, že dal některým mužům schopnost někoho vzkřísit. Ježíš pokračuje: „Jako Otec křísí mrtvé a dává jim život, tak i Syn dává život těm, kterým chce.“ (Jan 5:21) Tato slova mají hluboký význam a dávají naději do budoucnosti. Dokonce už teď Syn křísí ty, kdo jsou mrtví v duchovním smyslu. Proto říká: „Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život a nebude souzen, ale přešel ze smrti do života.“ (Jan 5:24)

Neexistuje žádný záznam o tom, že by Ježíš do té doby někoho mrtvého vzkřísil, ale svým kritikům říká, že takové kříšení nastane. Prohlašuje: „Přichází doba, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ (Jan 5:28, 29)

I když Ježíš bude sloužit jako Bohem ustanovený soudce a bude křísit mrtvé, jasně říká, že je podřízený Bohu. Vysvětluje: „Sám od sebe nemůžu dělat nic. ... Nechci konat svou vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.“ (Jan 5:30) Je zajímavé, že Ježíš tak otevřeně popisuje svoji významnou úlohu v Božím záměru. Do té doby to na veřejnosti neudělal. Ti, kdo Ježíše obviňují, ale nejsou odkázaní jenom na to, co o sobě říká on sám. Mají k dispozici i další svědectví o tom, kdo je a co bude dělat. Ježíš jim připomíná: „Poslali jste lidi k Janovi [Křtiteli] a on dosvědčil pravdu.“ (Jan 5:33)

Ježíšovi kritikové nejspíš slyšeli, že asi před dvěma lety Jan řekl židovským náboženským vůdcům o někom, kdo přichází po něm – kdo je nazýván „prorok“ a „Kristus“. (Jan 1:20–25) Ježíš jim připomíná, že Jana, který je teď ve vězení, měli tehdy ve velké úctě. Říká: „Vy jste se chvíli chtěli velmi radovat v jeho světle.“ (Jan 5:35) Pak ale Ježíš mluví o ještě významnějším svědectví, než jaké podal Jan Křtitel.

„Ty skutky samy [včetně uzdravení chromého] svědčí o tom, že mě poslal Otec.“ Kromě toho Ježíš říká: „Svědčil o mně i sám Otec, který mě poslal.“ (Jan 5:36, 37) Bůh svědčil o Ježíšovi například při jeho křtu. (Matouš 3:17)

Ti, kdo Ježíše obviňují, tedy nemají žádnou omluvu pro to, že ho odmítají. Svědčí o něm také Písmo, o kterém sami tvrdí, že ho do hloubky zkoumají. Ježíš na závěr říká: „Kdybyste ... věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně, protože o mně psal. Ale když nevěříte jeho spisům, jak uvěříte tomu, co říkám já?“ (Jan 5:46, 47)