Potom co Ježíš pronese Kázání na hoře, jde do Kafarnaum. Tam za ním přichází několik židovských starších. Poslal je jeden muž, který je z jiného národa – je to římský setník.

Tento důstojník má sluhu, kterého má velmi rád. Jenže ten je teď vážně nemocný a umírá. I když je důstojník Říman, hledá pomoc u Ježíše. Židovští starší Ježíšovi říkají, že sluha leží v domě „ochrnutý a hrozně trpí“. (Matouš 8:6) Ujišťují ho, že důstojník si jeho pomoc zaslouží. Vysvětlují: „Miluje náš národ a postavil nám synagogu.“ (Lukáš 7:4, 5)

Zanedlouho Ježíš zamíří se staršími k důstojníkovu domu. Když už jsou blízko, důstojník posílá za Ježíšem svoje přátele se vzkazem: „Pane, nechci tě obtěžovat, protože si nezasloužím, abys vešel pod mou střechu. Ani jsem se nepovažoval za hodného, abych přišel k tobě.“ (Lukáš 7:6, 7) To je opravdu hodně pokorné vyjádření od někoho, kdo je zvyklý dávat rozkazy. Je vidět, že ten muž je úplně jiný než Římané, kteří s otroky zacházejí drsně. (Matouš 8:9)

Setník určitě dobře ví, že Židé se nestýkají s lidmi z jiných národů. (Skutky 10:28) Možná právě proto přes své přátele Ježíšovi vzkazuje: „Řekni slovo, a můj sluha se uzdraví.“ (Lukáš 7:7)

Ježíše to ohromí a prohlašuje: „Říkám vám, že ani mezi Izraelity jsem se nesetkal s tak velkou vírou.“ (Lukáš 7:9) Když se důstojníkovi přátelé vrátí, zjistí, že otrok, který byl tak nemocný, je teď zdravý.

Ježíš tuto příležitost využívá, aby vysvětlil, že lidé, kteří nejsou Židé, ale mají víru, získají od Boha něco mimořádného. Říká: „Přijde mnoho lidí z východu a ze západu a zaujmou místo u stolu spolu s Abrahamem, Izákem a Jákobem v nebeském království.“ A co Židé, kterým víra chybí? Ježíš říká, že „budou vyhozeni ven do tmy. Tam budou naříkat a skřípat zuby.“ (Matouš 8:11, 12)

To znamená, že Bůh zavrhne Židy, kteří nevyužijí příležitost nabídnutou nejdřív jim – příležitost být v Království s Kristem. A „místo u stolu ... v nebeském království“ budou moct zaujmout lidé z jiných národů.