Ježíš dává apoštolům skvělé pokyny, jak mají kázat. Ještě než je ale po dvou vyšle na cestu, laskavě je varuje před těmi, kdo se jim budou snažit v jejich činnosti bránit. Říká: „Posílám vás jako ovce mezi vlky. ... Dávejte si pozor, protože vás lidé budou vydávat místním soudům a budou vás bičovat ve svých synagogách. A budou vás kvůli mně přivádět před místodržitele a krále.“ (Matouš 10:16–18)

Ježíšovi následovníci se tedy setkají s tvrdým odporem. Ježíš je chce povzbudit, a tak jim slibuje: „Když vás vydají, nedělejte si starosti, jak nebo co budete říkat, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte říkat. Vždyť nebudete mluvit vy sami, ale bude skrze vás mluvit duch vašeho Otce.“ Ježíš pokračuje: „Bratr vydá na smrt bratra a otec své dítě a děti se postaví proti rodičům a dají je usmrtit. Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ (Matouš 10:19–22)

Kázání dobré zprávy o Království je nanejvýš důležité, a proto Ježíš zdůrazňuje, že jeho následovníci mají být rozumní. Díky tomu se budou moct dál věnovat svému úkolu. Ježíš říká: „Když vás budou pronásledovat v jednom městě, uprchněte do jiného. Ujišťuji vás, že rozhodně neobejdete všechna izraelská města, než přijde Syn člověka.“ (Matouš 10:23)

Dvanáct apoštolů od Ježíše dostává opravdu důležité pokyny, varování a povzbuzení. Ta slova jsou ale očividně určená také těm, kdo se budou věnovat kazatelské činnosti po Ježíšově smrti a vzkříšení. Je to vidět z jeho výroku, že učedníky „budou všichni nenávidět“, což ale o apoštolech během krátké kazatelské kampaně v Galileji neplatilo. V Bibli se navíc nedočteme, že by tehdy byli apoštolové předvedeni před místodržitele a krále nebo že by je členové jejich rodiny vydali na smrt.

Když tedy Ježíš mluví s apoštoly o těchto věcech, má na mysli budoucnost. Vezměte si jeho výrok, že učedníci neobejdou s dobrou zprávou všechna města, „než přijde Syn člověka“. Ježíš tím naznačuje, že jeho učedníci nedokončí kázání o Božím království dřív, než král Ježíš Kristus přijde jako Bohem ustanovený soudce.

Apoštoly by nemělo překvapit, že se při kázání setkají s odporem. Ježíš totiž říká: „Žák  nepřevyšuje svého učitele ani otrok svého pána.“ Je jasné, co tím Ježíš myslí. Kvůli tomu, že káže o Božím království, zažívá špatné zacházení a odpor a to samé čeká i apoštoly. Ježíš je ale vybízí: „Nemějte strach z těch, kdo zabíjejí tělo, ale nemůžou zabít duši. Spíš se bojte toho, kdo může zahubit duši i tělo v gehenně.“ (Matouš 10:24, 28)

Ježíš v tom šel příkladem. Radši odvážně podstoupil smrt, než aby zradil toho, kdo má absolutní moc, Jehovu. Je to právě všemohoucí Bůh, kdo může zničit „duši“ člověka (jeho vyhlídky na život) nebo ho vzkřísit, aby mohl žít věčně. To musí apoštolům dodat odvahu!

Ježíš pak používá přirovnání, na kterém ukazuje, jak se Bůh láskyplně stará o Ježíšovy následovníky. Říká: „Neprodávají se snad dva vrabci za drobnou minci? Přesto ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. ... Proto nemějte strach. Máte větší cenu než mnoho vrabců.“ (Matouš 10:29, 31)

To, co Ježíšovi učedníci kážou, bude rozdělovat členy rodiny. Někteří zprávu o Království přijmou, ale jiní ne. Ježíš vysvětluje: „Nemyslete si, že jsem přišel, abych přinesl na zem pokoj.“ Je vidět, že aby se někdo v rodině postavil na stranu biblické pravdy, potřebuje odvahu. Ježíš říká: „Kdo má rád otce nebo matku víc než mě, není mě hoden. A kdo má rád syna nebo dceru víc než mě, není mě hoden.“ (Matouš 10:34, 37)

Přesto někteří lidé učedníky ochotně přijmou. Ježíš prohlašuje: „Kdo dá i jen pohár studené vody jednomu z těchto maličkých proto, že je to můj učedník, rozhodně nepřijde o svou odměnu.“ (Matouš 10:42)

Když apoštolové dostanou od Ježíše pokyny, varování a povzbuzení, jsou dobře připravení na svůj úkol. Vydávají se na cestu od vesnice k vesnici, všude oznamují dobrou zprávu a uzdravují. (Lukáš 9:6)