Blíží se Pesach roku 32 n. l. a Ježíš intenzivně vyučuje v Galileji. Pak pravděpodobně zamíří do Jeruzaléma, aby tam oslavil Pesach, jak to vyžaduje Boží zákon. Je ale opatrný, protože Židé ho chtějí zabít. (Jan 7:1) Potom se vrací do Galileje.

Ježíš je nejspíš v Kafarnaum, když za ním z Jeruzaléma přichází farizeové a znalci Zákona. Proč se sem vydali? Chtějí najít něco, na základě čeho by mohli Ježíše obvinit, že porušuje náboženské zákony. Ptají se ho: „Proč tvoji učedníci porušují tradice našich předků? Například si před jídlem nemyjí ruce.“ (Matouš 15:2) Bůh svému lidu nikdy nepřikázal, že mají takové obřadní mytí rukou až po lokty dodržovat. (Marek 7:3) Farizeové si ale myslí, že když to někdo nedělá, dopouští se vážného přečinu.

Místo aby Ježíš přímo reagoval na jejich obvinění, poukazuje na to, že oni sami vědomě porušují Boží zákon. Ptá se jich: „Proč vy kvůli svým tradicím porušujete Boží přikázání? Bůh například řekl: ‚Měj v úctě svého otce a matku‘ a ‚Kdo uráží otce nebo matku, musí zemřít.‘ Vy ale tvrdíte: ‚Kdo řekne svému otci nebo matce: „Všechno, co mám a čím bych ti mohl pomoct, jsem jako dar zasvětil Bohu“, ten svého otce vůbec nemusí mít v úctě.‘“ (Matouš 15:3–6; 2. Mojžíšova 20:12; 21:17)

Farizeové tvrdí, že peníze, majetek nebo cokoli jiného, co je zasvěcené jako dar Bohu, patří chrámu, a proto se to nemůže použít k jinému účelu. Člověk, který dar dává, si ho ale nechává u sebe. Nějaký syn například může říct, že jeho majetek nebo peníze jsou „korban“, tedy dar zasvěcený Bohu nebo chrámu. Nemůže ho proto použít k tomu, aby pomohl zestárlým rodičům, kteří to potřebují. Chrám má na dar větší nárok než jeho rodiče. Ale syn ho může dál používat. Tak se vyhýbá své odpovědnosti, kterou vůči rodičům má. (Marek 7:11)

Takové překrucování Božího zákona Ježíše právem pobuřuje. Říká: „Kvůli svým tradicím [jste] prohlásili Boží slovo za neplatné. Pokrytci, výstižně o vás prorokoval Izajáš, když řekl: ‚Tento lid mi prokazuje úctu svými rty, ale svým srdcem je ode mě velmi daleko. Uctívají mě zbytečně, protože jako nauky vyučují příkazy lidí.‘“ Na Ježíšovu ostrou kritiku farizeové nemají co říct. Pak Ježíš svolává zástup lidí a říká jim: „Naslouchejte a snažte se pochopit smysl: Člověka neznečišťuje to, co mu do úst vchází, ale to, co z nich vychází.“ (Matouš 15:6–11; Izajáš 29:13)

Když je Ježíš později s učedníky v jednom domě, ptají se ho: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli, co jsi řekl?“ Odpovídá jim: „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vytržena i s kořeny. Nechte je být. Jsou to slepí vůdci. Pokud slepý vede slepého, oba spadnou do jámy.“ (Matouš 15:12–14)

Petr se pak i za ostatní učedníky ptá, co člověka vlastně znečišťuje. Zdá se, že Ježíše to překvapuje, a odpovídá: „Přece víte, že všechno, co vchází do úst, projde střevy a skončí ve stoce. Ale to, co z úst vychází, jde ze srdce a to člověka znečišťuje. Ze srdce například vychází špatné myšlenky – vraždy, cizoložství, sexuální nemravnost, krádeže, křivá svědectví a rouhání. To jsou věci, které člověka znečišťují. Ale jíst neumytýma rukama člověka neznečišťuje.“ (Matouš 15:17–20)

 Ježíš neodrazuje od běžných hygienických návyků ani netvrdí, že člověk si nemusí mýt ruce před přípravou a jedením jídla. Ale odsuzuje pokrytectví náboženských vůdců, kteří se snaží pomocí lidských tradic obcházet Boží zákony. Je zřejmé, že to, co člověka opravdu znečišťuje, je špatné jednání, které se rodí v jeho srdci.