Na východním svahu Olivové hory, asi tři kilometry od Jeruzaléma, leží vesnice Betanie. (Jan 11:18) Ježíš se tam vydá a navštíví dvě sestry Martu a Marii. Tyto ženy a také jejich bratr Lazar jsou Ježíšovými přáteli a vřele ho ve svém domě uvítají.

Je to velká pocta mít na návštěvě Mesiáše. Martě hodně záleží na tom, aby Ježíše dobře pohostila, a tak se pustí do přípravy složitého jídla. Zatímco pracuje, její sestra Marie sedí u Ježíšových nohou a naslouchá mu. Po chvíli Marta Ježíšovi řekne: „Pane, nevadí ti, že moje sestra nechala obsluhování na mně? Řekni jí, ať mi jde pomoct.“ (Lukáš 10:40)

Ježíš Marii nezkritizuje, ale místo toho usměrní Martu, která je přípravou jídla pohlcená víc, než je zdrávo. Řekne jí: „Marto, Marto, děláš si starosti a znepokojuješ se kvůli mnoha věcem. Ale věcí, které jsou potřeba, je jen několik nebo pouze jedna. Marie si vybrala dobře a nikdo jí to nevezme.“ (Lukáš 10:41, 42) Ježíš tím chce říct, že není potřeba trávit spoustu času chystáním mnoha chodů. Jedno jednoduché jídlo bude úplně stačit.

Marta to myslí dobře. Chce být pohostinná. Ale kvůli tomu, že věnuje přehnanou pozornost přípravě jídla, si nechává ujít drahocenné myšlenky, o které se s nimi dělí sám Boží Syn! Ježíš zdůrazňuje, že Marie se rozhodla moudře a bude z toho mít užitek po celý život. A hodně se z toho můžeme naučit i my.

Jindy se Ježíš věnuje jinému, ale stejně důležitému tématu. Jeden učedník ho žádá: „Pane, nauč nás, jak se máme modlit, jako to své učedníky učil i Jan.“ (Lukáš 11:1) Ježíš už to udělal asi před rokem a půl během Kázání na hoře. (Matouš 6:9–13) Tento učedník tam ale tehdy možná nebyl, a tak Ježíš zopakuje hlavní body. Pak pomocí přirovnání ukazuje, že když se o něco modlíme, je důležité být vytrvalí.

„Dejme tomu, že někdo z vás má přítele, za kterým půjde o půlnoci a řekne mu: ‚Příteli, půjč mi tři chleby, protože mě právě navštívil můj přítel, který je na cestách, a nemám mu co nabídnout.‘ Ale on zevnitř odpoví: ‚Neobtěžuj mě. Dveře už jsou zamčené a děti se mnou spí na lůžku. Nemůžu vstát a dát ti to.‘ Říkám vám, že i kdyby nevstal a nic mu nedal kvůli tomu, že je jeho přítel, určitě vstane a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.“ (Lukáš 11:5–8)

Ježíš tím nenaznačuje, že Jehova není ochotný reagovat na naše prosby, jako to bylo v případě zmíněného přítele. Naopak ukazuje, že pokud neochotný přítel reagoval na neodbytné prosby, náš milující nebeský Otec určitě vyslyší upřímné modlitby svých věrných služebníků. Ježíš pokračuje: „Proto vám říkám: Proste, a dostanete, hledejte, a najdete, klepejte, a bude vám otevřeno. Protože každý, kdo prosí, dostává a každý, kdo hledá, nachází a každému, kdo klepe, bude otevřeno.“ (Lukáš 11:9, 10)

Ježíš pak tuto myšlenku ještě zdůrazní tím, že Jehovu srovnává s lidskými otci. Říká: „Je snad mezi vámi takový otec, že kdyby ho syn prosil o rybu, dal by mu místo ní hada? Nebo kdyby ho prosil o vejce, dal by mu štíra? Pokud tedy vy, přestože jste hříšníci, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíš dá nebeský Otec svatého ducha těm, kdo ho prosí.“ (Lukáš 11:11–13) Je to krásné ujištění, že náš Otec chce naslouchat našim modlitbám a reagovat na naše potřeby.