Ježíš před chvílí zopakoval, jak se mají učedníci modlit. To ale není jediné téma, kterému se během své služby věnuje víckrát. Když dělal zázraky v Galileji, Židé ho nesprávně obvinili, že k tomu má moc od vládce démonů. Teď v Judeji někteří lidé přicházejí se stejným obviněním.

Když Ježíš vyžene z jednoho muže démona, který mu způsoboval němotu, zástupy lidí žasnou. Ne ale Ježíšovi odpůrci. Falešně ho obviní: „Vyhání démony díky tomu, že mu pomáhá Belzebub, vládce démonů.“ (Lukáš 11:15) Jiní po Ježíšovi chtějí víc důkazů o tom, kdo vlastně je, a tak ho žádají o znamení z nebe.

Ježíš ví, že ho chtějí zkoušet, a proto jim odpovídá podobně jako lidem, kteří ho kritizovali v Galileji. Říká, že každé království, které stojí samo proti sobě, se rozpadne. A pokračuje: „Stejně tak pokud se Satan staví sám proti sobě, jak obstojí jeho království?“ Pak jim Ježíš na rovinu říká: „Pokud ale vyháním démony pomocí Božího prstu, pak vás skutečně zastihlo Boží království.“ (Lukáš 11:18–20)

Ježíšova zmínka o „Božím prstu“ by měla jeho posluchačům připomenout něco z historie izraelského národa. Když Mojžíš udělal před faraonem zázrak, jeho kněží vykřikli: „Je to prst Boží!“ Deset přikázání na dvou kamenných tabulkách bylo také napsáno „Božím prstem“. (2. Mojžíšova 8:19; 31:18) A teď „Boží prst“ – svatý duch neboli aktivní síla – umožňuje Ježíšovi vyhánět démony a uzdravovat nemocné lidi. Takže Ježíšovy odpůrce opravdu zastihlo Boží království, protože Bohem ustanovený král tohoto království je tady s nimi a dělá zázraky.

Ježíšova schopnost vyhánět démony je důkazem, že je silnější než Satan. Je to podobné, jako když přijde někdo silnější k dobře ozbrojenému muži, který střeží palác, a přemůže ho. Ježíš také opakuje přirovnání o nečistém duchu, který vyjde z člověka. Pokud ten muž nevyplní prázdné místo něčím dobrým, nečistý duch se vrátí se sedmi dalšími, a ten muž na tom nakonec bude hůř než na začátku. (Matouš 12:22, 25–29, 43–45) V podobné situaci je izraelský národ.

Jedna žena, která Ježíše poslouchá, najednou nadšeně zvolá: „Šťastná je ta, která tě nosila ve svém lůně a která tě svými prsy kojila!“ Každá židovská žena doufala, že se stane matkou proroka, hlavně Mesiáše. Takže tato žena si nejspíš myslí, že Marie může být nesmírně šťastná, že je matkou tak skvělého učitele. Ježíš ji ale opraví a ukáže, díky čemu je člověk ve skutečnosti šťastný. Říká: „Šťastní jsou spíš ti, kdo slyší Boží slovo a dodržují ho!“ (Lukáš 11:27, 28) Ježíš nikdy nenaznačoval, že by se Marii měla projevovat zvláštní úcta. Štěstí totiž nevyplývá z rodinných vazeb nebo z toho, čeho člověk dosáhne. Každý může být šťastný, když věrně slouží Bohu.

Stejně jako v Galileji i tady Ježíš napomíná lidi za to, že po něm chtějí znamení z nebe. Říká, že nedostanou žádné znamení kromě „znamení proroka Jonáše“. Jonáš posloužil jako znamení jednak tím, že byl tři dny v břiše ryby, a jednak tím, že odvážně kázal, což obyvatelům Ninive pomohlo činit pokání. Ježíš říká: „Ale tady je někdo větší než Jonáš.“ (Lukáš 11:29–32) Ježíš je také větší než moudrý Šalomoun, kterého si přišla poslechnout královna ze Sáby.

Pak Ježíš dodává: „Když člověk rozsvítí lampu, nedá ji do skrýše ani pod koš, ale na stojan, aby ti, kdo vejdou dovnitř, viděli světlo.“ (Lukáš 11:33) Možná to myslí tak, že vyučovat tyto lidi  a dělat před nimi zázraky je jako schovávat svítící lampu. Protože jejich oči nejsou „zaostřené“ na ty správné věci, uniká jim význam toho, co dělá. (Lukáš 11:34)

Ježíš právě vyhnal démona a díky tomu může němý člověk zase mluvit. To by mělo lidi podnítit, aby oslavovali Boha a říkali druhým o jeho úžasných skutcích. To ale Ježíšovi odpůrci nedělají, a proto Ježíš každého z nich varuje: „Dávej si tedy pozor, aby světlo, které je v tobě, nebyla tma. Pokud je celé tvé tělo jasné a žádná jeho část není temná, bude celé tak jasné jako lampa, která ti dává světlo svým jasem.“ (Lukáš 11:35, 36)