Zatímco je Ježíš na jídle u farizea, kolem domu se shromáždí tisíce lidí. Něco podobného se už několikrát stalo v Galileji. (Marek 1:33; 2:2; 3:9) I tady v Judeji chce hodně lidí Ježíše vidět a poslechnout si ho. Tím dávají najevo úplně jiný postoj než farizeové, kteří s ním jedí.

Nejdřív Ježíš říká něco, co je zvlášť důležité pro jeho učedníky: „Dávejte si pozor na kvas farizeů, kterým je pokrytectví.“ Ježíš před ním varoval už dřív, ale to, čeho byl svědkem u jídla, ukazuje, jak aktuální rada to je. (Lukáš 12:1; Marek 8:15) Farizeové se možná naoko chovají zbožně, aby skryli svoji špatnost, ale přitom jsou nebezpeční a je potřeba na to učedníky upozornit. Ježíš vysvětluje: „Není ... nic pečlivě utajeného, co nebude odhaleno, a nic tajného, co se nestane známým.“ (Lukáš 12:2)

Je možné, že mnozí lidé shromáždění kolem Ježíše jsou Judejci, kteří neslyšeli jeho vyučování v Galileji. Proto opakuje klíčové myšlenky, o kterých už v minulosti mluvil. Všechny posluchače vybízí: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nedokážou udělat nic víc.“ (Lukáš 12:4) Stejně jako dřív zdůrazňuje, že jeho následovníci musí důvěřovat, že Bůh se o ně postará. Je také potřeba, aby uvěřili v Syna člověka a uvědomovali si, že Bůh jim může pomáhat. (Matouš 10:19, 20, 26–33; 12:31, 32)

Vtom jeden muž z davu začne mluvit o věci, kterou zrovna řeší: „Učiteli, pověz mému bratrovi, ať se se mnou rozdělí o dědictví.“ (Lukáš 12:13) Podle Zákona má prvorozený syn dostat dvakrát větší část dědictví než ostatní, takže by nemělo být o čem diskutovat. (5. Mojžíšova 21:17) Vypadá to ale, že ten muž chce víc, než na kolik má zákonné právo. Ježíš se moudře nepřidá ani na jednu stranu. Říká: „Člověče, kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo rozhodčím?“ (Lukáš 12:14)

Pak všechny varuje: „Mějte se na pozoru a chraňte se před jakoukoli chamtivostí, protože i když toho má někdo hodně, jeho majetek mu život nezajistí.“ (Lukáš 12:15) Bez ohledu na to, jak velký majetek člověk má, nakonec zemře a všechno tady po něm zůstane. Ježíš to zdůrazňuje působivým podobenstvím, ve kterém zároveň ukazuje, jak cenné je mít dobré jméno u Boha. Vypráví:

„Jednomu bohatému člověku přinesla země dobrou úrodu. A tak uvažoval: ‚Co budu dělat, když nemám kam shromáždit úrodu?‘ Pak si řekl: ‚Udělám to takhle: Zbourám sýpky a postavím větší a do nich shromáždím všechno své obilí a všechny své zásoby a řeknu si: „Udělal sis zásoby dobrých věcí na mnoho let. Odpočívej, jez, pij, užívej si.“‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Ty nerozumný, ještě dnes v noci si vyžádají tvůj život. Kdo potom bude mít věci, které sis nahromadil?‘ Tak to dopadá, když si někdo hromadí poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ (Lukáš 12:16–21)

Ježíšovi učedníci i ostatní, kdo ho teď poslouchají, by se mohli chytit do pasti tím, že se začnou zaměřovat na majetek a hromadit ho. Nebo by je mohly každodenní starosti odvést od služby Jehovovi. A tak Ježíš opakuje praktické rady, které dal asi před rokem a půl během Kázání na hoře. Říká:

„Přestaňte si dělat starosti o svůj život, tedy o to, co budete jíst, nebo o své tělo, tedy o to, co si oblečete. ... Všimněte si krkavců: Nesejí ani nesklízejí a nemají stodolu ani sýpku,  a přesto je Bůh živí. Copak nejste mnohem cennější než ptáci? ... Všimněte si, jak rostou lilie: Nenamáhají se ani nepředou. Ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě se neoblékal jako jedna z nich. ... Přestaňte se tedy zaměřovat na to, co budete jíst a co budete pít, a přestaňte se znepokojovat. ... Váš Otec ví, že to potřebujete. Místo toho se zaměřujte na jeho království a on vám tyto věci dá.“ (Lukáš 12:22–31; Matouš 6:25–33)

Kdo se bude zaměřovat na Boží království? Ježíš říká, že to bude dělat „malé stádo“, tedy relativně malý počet věrných lidí. Později bude upřesněno, že jich bude jen 144 000. Co je čeká v budoucnosti? Ježíš je ujišťuje: „Otci se zalíbilo dát vám Království.“ Nebudou usilovat o získávání pokladů na zemi, které můžou ukrást zloději. Nejdůležitější pro ně bude „neselhávající poklad v nebesích“, kde budou vládnout s Kristem. (Lukáš 12:32–34)