Ježíš vysvětlil, že v nebeském království bude pouze „malé stádo“. (Lukáš 12:32) Možnost získat tak mimořádnou odměnu ale člověk nesmí brát na lehkou váhu. Ježíš zdůrazňuje, že pokud se má někdo stát členem Království, je důležité, aby měl správný postoj.

Proto své učedníky nabádá, aby byli připravení na jeho návrat. Říká: „Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří. Buďte jako ti, kdo čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu mohli otevřít hned, jak přijde a zaklepe. Šťastní jsou ti otroci, které pán při svém příchodu zastihne bdělé!“ (Lukáš 12:35–37)

Učedníci můžou snadno pochopit, o jakém postoji Ježíš mluví. Sluhové z podobenství jsou připravení a čekají, až se jejich pán vrátí. Ježíš vysvětluje: „Když [pán] přijde při druhé hlídce [asi od devíti večer do půlnoci], nebo dokonce při třetí [od půlnoci asi do třetí hodiny ráno] a zastihne je připravené, jsou šťastní!“ (Lukáš 12:38)

Jde tady o mnohem víc než jen o radu, aby byl člověk pilným sluhou nebo pracovníkem. Je to vidět z toho, jak Ježíš, Syn člověka, zahrne do podobenství sám sebe. Říká učedníkům: „Také vy buďte připravení, protože Syn člověka přijde v hodinu, o které si to nebudete myslet.“ (Lukáš 12:40) To znamená, že Ježíš někdy v budoucnosti přijde. A chce, aby jeho následovníci – především členové „malého stáda“ – byli připravení.

Petr se chce ujistit, jak to Ježíš myslí, a tak se ptá: „Pane, říkáš to podobenství jenom nám, nebo všem?“ Ježíš Petrovi neodpovídá přímo, ale vypráví podobenství, které s tím předchozím souvisí. Říká: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný správce, kterého jeho pán ustanoví nad svými služebníky, aby jim v pravý čas dával dostatečné množství jídla? Ten otrok bude šťastný, pokud jeho pán při svém příchodu zjistí, že to tak dělá. Pravdivě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.“ (Lukáš 12:41–44)

V předchozím podobenství „pán“ zjevně představuje Ježíše, Syna člověka. Pojem „věrný a rozvážný správce“ se logicky vztahuje na muže, kteří jsou součástí „malého stáda“ a dostanou Království. (Lukáš 12:32) Teď Ježíš řekl, že někteří členové „malého stáda“ budou jeho „služebníkům“ dávat „v pravý čas ... dostatečné množství jídla“. Takže Petr a další učedníci, které Ježíš vyučuje a duchovně sytí, můžou dojít k závěru, že v budoucnu nastane období, během kterého přijde Syn člověka. A v tom období bude fungovat určitý systém, díky kterému budou Ježíšovi následovníci neboli pánovi „služebníci“ dostávat duchovní pokrm.

Ježíš zdůrazňuje ještě jiným způsobem, proč musí být jeho učedníci bdělí a dávat si pozor na svůj postoj. Mohli by totiž začít být nedbalí, a dokonce zajít tak daleko, že by svým bratrům a sestrám ubližovali. Ježíš varuje: „Kdyby si ten otrok někdy řekl ve svém srdci: ‚Můj pán dlouho nepřichází‘ a začal by bít sluhy a služky a jíst a pít a opíjet se, jeho pán přijde v den, kdy ho nebude čekat, a v hodinu, kdy to nebude tušit, co nejpřísněji ho potrestá a určí mu místo mezi nevěrnými.“ (Lukáš 12:45, 46)

Ježíš říká, že přišel, aby „na zemi zažehl oheň“. A to se opravdu děje. Mluví o věcech, které vyvolávají plamenné diskuze, a to ve výsledku  „sežehuje“ falešné nauky a tradice. Dokonce to rozděluje ty, u kterých by se očekávalo, že budou držet při sobě. „Otec se postaví proti synovi a syn proti otci, matka proti dceři a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“ (Lukáš 12:49, 53)

Dosud Ježíš mluvil hlavně k učedníkům. Teď se obrací k zástupům. Většina lidí zarytě odmítá přijmout důkazy, že je Mesiáš, a tak jim říká: „Když vidíte, že se na západě objeví oblak, hned říkáte: ‚Přijde bouřka‘ a bývá to tak. A když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude vedro‘ a bývá to tak. Pokrytci, umíte zkoumat vzhled země a oblohy, tak proč neumíte rozpoznat význam této doby?“ (Lukáš 12:54–56) Tito lidé rozhodně nejsou připravení.