Ježíš dál vyučuje v Judeji a začíná mluvit o něčem, co si jeho posluchači můžou snadno představit – o ovcích a ovčincích. To, co říká, má ale obrazný význam. Židé si přitom možná vzpomenou na Davidova slova: „Jehova je můj pastýř. Nic mi nebude chybět. Nechává mě uléhat na zelených pastvinách.“ (Žalm 23:1, 2) V jiném žalmu David vybízel národ: „Poklekněme před Jehovou, naším Tvůrcem. Vždyť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase.“ (Žalm 95:6, 7) Takže Izraelité byli dlouhou dobu přirovnáváni ke stádu ovcí.

Tyto „ovce“ byly v obrazném „ovčinci“, a to v tom smyslu, že se narodily pod smlouvou Mojžíšova zákona. Zákon sloužil jako plot – odděloval je od lidí z jiných národů, kteří by na ně mohli mít špatný vliv. Někteří Izraelité se ale k Božímu stádu chovali špatně. Ježíš vysvětluje: „Řeknu vám pravdu: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá jinudy, je zloděj a lupič. Kdo ale vchází dveřmi, je pastýř ovcí.“ (Jan 10:1, 2)

Lidem se možná vybaví muži, kteří se prohlašovali za Mesiáše neboli Krista. Podobají se zlodějům a lupičům. Lidé by takové podvodníky neměli následovat. Měli by jít za „pastýřem ovcí“, o kterém Ježíš říká:

„Tomu vrátný otevírá a ovce naslouchají jeho hlasu. Volá své ovce jménem a vyvádí je ven. Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ony ho následují, protože znají jeho hlas. Cizího člověka nikdy nenásledují, ale utečou od něj, protože hlas cizích lidí neznají.“ (Jan 10:3–5)

Před nějakou dobou Jan Křtitel jako vrátný ukázal, že Ježíš je ten, koho by symbolické ovce pod smlouvou Zákona měly následovat. A některé ovce v Galileji a také tady v Judeji skutečně poznaly Ježíšův hlas. Kam je vyvede? A co je čeká, když ho budou následovat? Někteří z těch, kdo Ježíšovi naslouchají, si nad tím lámou hlavu, protože „nepochopili, co jim chtěl říct“. (Jan 10:6)

Ježíš vysvětluje: „Řeknu vám pravdu, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kdo přišli a vydávali se za mě, jsou zloději a lupiči a ovce jim nenaslouchaly. Já jsem ty dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu.“ (Jan 10:7–9)

Je zřejmé, že Ježíš mluví o něčem novém. Jeho posluchači vědí, že není dveřmi ke smlouvě Zákona, která už existuje celá staletí. Musí to tedy myslet tak, že ovce, které vyvádí, mají vejít do jiného ovčince. Co je tam čeká?

Vyplývá to z toho, co dalšího Ježíš říká o své úloze: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojné míře. Jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.“ (Jan 10:10, 11) Už dřív přirovnal svoje učedníky k ovcím a povzbudil je: „Neboj se, malé stádo, protože vašemu Otci se zalíbilo dát vám Království.“ (Lukáš 12:32) Právě ti, kdo tvoří „malé stádo“, jsou ovcemi, které Ježíš přivede do nového ovčince, aby „měly život a měly ho v hojné míře“. Je nádherné být součástí tohoto stáda!

Tím ale Ježíš nekončí. Říká: „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést a budou naslouchat mému hlasu a vznikne jedno stádo s jedním pastýřem.“ (Jan 10:16) Tyto „jiné ovce ... nejsou z tohoto ovčince“. Takže musí být z jiného ovčince než „malé stádo“, které zdědí Království. Ovce z těchto  dvou ovčinců čeká rozdílná budoucnost. Všechny ale budou mít prospěch z toho, co pro ně Ježíš udělá. Říká: „Proto mě Otec miluje, že se vzdávám svého života.“ (Jan 10:17)

Hodně lidí ze zástupu tvrdí: „Je posedlý démonem a je šílený.“ Z toho, co říkají jiní, je ale vidět, že se jim Ježíšovy myšlenky líbí a zamlouvá se jim představa, že budou následovat dobrého pastýře. Brání ho: „Takhle nemluví člověk posedlý démonem. Může snad démon otevřít slepým oči?“ (Jan 10:20, 21) Zjevně se odvolávají na to, jak Ježíš před nějakou dobou uzdravil muže, který byl od narození slepý.