Ježíš nějakou dobu vyučoval a uzdravoval lidi v Judeji a v Jeruzalémě. Teď odchází na druhou stranu Jordánu, aby vyučoval lidi ve městech, která leží v oblasti zvané Perea. Zanedlouho se ale zase vrátí do Jeruzaléma.

Když je Ježíš v Pereji, jeden muž se ho ptá: „Pane, je pravda, že bude zachráněno jen málo lidí?“ Ten muž možná ví, že mezi náboženskými vůdci se diskutuje o tom, jestli bude zachráněno hodně lidí, nebo jenom málo. Ale místo aby Ježíš mluvil o tom, kolik lidí bude zachráněno, zaměřuje pozornost na to, co je potřeba pro záchranu udělat. Říká: „Usilovně se snažte vejít úzkými dveřmi.“ Takže je zapotřebí se namáhat, bojovat o to. Proč? Ježíš vysvětluje: „Mnozí se budou snažit vejít, ale nedokážou to.“ (Lukáš 13:23, 24)

Aby Ježíš dokreslil, jak je taková snaha důležitá, říká: „Když hospodář vstane a zamkne dveře, zůstanete stát venku. Budete klepat na dveře a říkat: ‚Pane, otevři nám.‘ ... Ale řekne vám: ‚Nevím, odkud jste. Jděte ode mě pryč, vy všichni, kdo pácháte zlo!‘“ (Lukáš 13:25–27)

Z tohoto přirovnání je vidět, v jak zoufalé situaci je člověk, který přijde pozdě – očividně v době, která vyhovuje jemu osobně – a zjistí, že dveře jsou zavřené a zamčené. Měl přijít dřív, i když se mu to nehodilo. Podobné je to s mnoha lidmi, kteří mohli využít toho, že mají Ježíše u sebe a vyučuje je. Propásli cennou příležitost a uctívání Jehovy nedali ve svém životě na první místo. Většina lidí, ke kterým byl Ježíš poslán, nepřijala způsob, jakým je chtěl Bůh zachránit. Ježíš říká, že budou vyhozeni ven a tam budou „naříkat a skřípat zuby“. Přijdou ale „lidé z východu a západu a ze severu a jihu“, to znamená ze všech národů, „a zaujmou místo u stolu v Božím království“. (Lukáš 13:28, 29)

Ježíš vysvětluje: „Někteří z posledních [jako jsou lidé z jiných národů a utlačovaní Židé] budou první a někteří z prvních [Židé ve vysokém náboženském postavení, kteří jsou pyšní na to, že jsou potomky Abrahama] budou poslední.“ (Lukáš 13:30) To, že budou „poslední“, znamená, že takoví nevděční lidé v Božím království vůbec nebudou.

Za Ježíšem teď přicházejí někteří farizeové a radí mu: „Odejdi odtud. Jdi pryč, protože Herodes [Antipas] tě chce zabít.“ Je možné, že tyto zvěsti pocházejí od samotného krále Heroda, který chce Ježíše odehnat ze svého území. Možná se bojí, aby se nějakým způsobem nezapletl do zabití dalšího proroka, jak už se to stalo v případě Jana Křtitele. Ježíš ale farizeům říká:  „Jděte a vyřiďte té lišce: ‚Ještě dnes a zítra budu vyhánět démony a uzdravovat lidi a třetí den skončím.‘“ (Lukáš 13:31, 32) Ježíš nazval Heroda „liškou“ nejspíš kvůli tomu, jak prohnaná tato zvířata můžou být. Ježíš ale nedovolí, aby mu Herodes nebo kdokoli jiný diktoval, co má dělat, nebo ho do něčeho tlačil. Bude vykonávat práci, kterou ho jeho Otec pověřil, a bude se přitom řídit časovým plánem, který stanovil Bůh, ne lidé.

Ježíš je teď na cestě do Jeruzaléma, protože, jak sám říká, „není možné, aby byl prorok usmrcen mimo Jeruzalém“. (Lukáš 13:33) Z žádného biblického proroctví nevyplývá, že Mesiáš má zemřít v tomto městě, tak proč Ježíš říká, že zemře právě tam? Protože Jeruzalém je hlavní město, ve kterém sídlí 71členný nejvyšší soud Sanhedrin a kde by byl souzený člověk, který je nařčený z toho, že je falešný prorok. Navíc právě v Jeruzalémě se předkládají zvířecí oběti. Ježíš si proto uvědomuje, že je nepřijatelné, aby byl zabitý někde jinde.

„Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni,“ naříká Ježíš. „Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje hejno kuřátek pod svá křídla! Ale vy jste to nechtěli. Váš dům je vám zanechán.“ (Lukáš 13:34, 35) Izraelský národ nechce přijmout Božího Syna, a tak musí nést následky!

Když je Ježíš na cestě do Jeruzaléma, jeden vůdce z řad farizeů ho k sobě pozve o sabatu na jídlo. Ostatní hosté Ježíše pozorně sledují. Jsou zvědaví, jestli Ježíš něco udělá pro muže, který trpí vodnatelností (vážnou nemocí, při které se člověku hromadí tekutiny v těle, nejčastěji v nohou včetně chodidel). Ježíš se farizeů a znalců Zákona ptá: „Je dovoleno o sabatu uzdravovat, nebo ne?“ (Lukáš 14:3)

Na jeho otázku nikdo neodpovídá. Ježíš muže uzdraví a potom říká: „Kdyby vám v sabatní den spadl syn nebo býk do studny, kdo z vás by ho hned nevytáhl?“ (Lukáš 14:5) Všichni opět mlčí. Proti Ježíšovým logickým argumentům nemají co namítnout.