Potom co Ježíš zavedl slavnost na připomínku své smrti, je s apoštoly stále ještě v horní místnosti a říká jim: „Ať se vaše srdce neznepokojuje. Věřte v Boha, věřte i ve mě.“ (Jan 13:36; 14:1)

Ježíš svým věrným apoštolům vysvětluje, proč se nemusí trápit kvůli jeho odchodu. Říká: „V domě mého Otce je hodně místa k bydlení. ... Až odejdu a připravím vám místo, přijdu znovu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já.“ Apoštolové ale nechápou, že Ježíš mluví o svém odchodu do nebe. Tomáš se ho ptá: „Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?“ (Jan 14:2–5)

„Já jsem cesta, pravda a život,“ odpovídá Ježíš. Do nebeského domu jeho Otce se dá vstoupit jen tak, že člověk přijímá Ježíše a jeho učení a že napodobuje jeho způsob života. Pak Ježíš dodává: „Nikdo nepřichází k Otci, jedině skrze mě.“ (Jan 14:6)

Filip pozorně poslouchá a pak řekne: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Zdá se, že Filip chce nějakým způsobem vidět Boha, třeba ve vidění, jako to bylo v případě Mojžíše, Elijáše nebo Izajáše. Apoštolové ale mají něco lepšího než vidění. Ježíš na to poukazuje, když říká: „Filipe, tak dlouho jsem byl s vámi a ty mě neznáš? Kdo viděl mě, viděl také Otce.“ Ježíš dokonale odráží Otcovu osobnost, takže být v jeho společnosti a sledovat jeho chování je jako vidět samotného Jehovu. Otec je samozřejmě Synovi nadřazený, jak to vyplývá z Ježíšových slov: „Co vám říkám, neříkám sám od sebe.“ (Jan 14:8–10) Apoštolové můžou vidět, že všechno, co Ježíš vyučuje, připisuje svému Otci.

Apoštolové byli svědky toho, jaké úžasné věci Ježíš dělá, a slyšeli ho oznamovat dobrou zprávu o Božím království. Teď jim ale říká: „Kdo ve mě věří, bude konat stejné skutky, jaké  konám já, a bude konat ještě větší skutky.“ (Jan 14:12) Ježíš tím nechce říct, že jeho učedníci budou dělat větší zázraky než on. Budou ale kázat mnohem déle, na mnohem větším území a mnohem více lidem.

Ježíš sice brzy odejde do nebe, ale své učedníky neopustí. Slibuje jim totiž: „Pokud poprosíte o cokoli v mém jménu, udělám to.“ Také je ujišťuje: „Požádám Otce a on vám dá jiného pomocníka, aby byl s vámi navždy, ducha pravdy.“ (Jan 14:14, 16, 17) Tímto pomocníkem je svatý duch, kterého dostanou o Letnicích.

„Ještě chvíli,“ říká Ježíš, „a svět mě už neuvidí, ale vy mě uvidíte, protože já žiji a vy budete také žít.“ (Jan 14:19) Učedníci uvidí Ježíše nejen v lidské podobě po jeho vzkříšení, ale také později v nebi, kde s ním budou žít jako duchovní bytosti.

Potom Ježíš uvádí jednoduchou skutečnost: „Kdo přijímá moje přikázání a dodržuje je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a budu ho milovat i já a jasně se mu ukážu.“ Nato se Jidáš, kterému se také říká Tadeáš, zeptá: „Pane, co se stalo, že se chceš jasně ukázat nám, a ne světu?“ Ježíš odpovídá: „Pokud mě někdo miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat... Kdo mě nemiluje, nezachovává má slova.“ (Jan 14:21–24) Na rozdíl od učedníků svět nevnímá Ježíše jako cestu, pravdu a život.

Jak si Ježíšovi učedníci po jeho odchodu vybaví to všechno, co je učil? Ježíš vysvětluje: „Pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všechno a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.“ To apoštoly musí povzbudit, protože na vlastní oči viděli, co je možné s pomocí svatého ducha dokázat. Pak Ježíš dodává: „Zanechávám vám pokoj, dávám vám svůj pokoj. ... Ať se vaše srdce neznepokojuje ani nesvírá strachem.“ (Jan 14:26, 27) Ježíšovi učedníci se tedy nemusí bát – jeho Otec je povede a bude je chránit.

To, že Bůh chrání své služebníky, se brzy ukáže. Ježíš prohlašuje: „Přichází vládce světa. A nemá nade mnou moc.“ (Jan 14:30) Ďábel dokázal vstoupit do Jidáše, který se tak ocitl v jeho moci. Ježíš je ale bezhříšný, a proto nemá žádnou slabost, kterou by Satan mohl zneužít, aby ho přiměl vzbouřit se proti Bohu. Ani ho nebude moct držet v zajetí smrti. Proč ne? Ježíš říká: „Jednám tak, jak mi Otec přikázal.“ Proto si je jistý tím, že ho jeho Otec vzkřísí. (Jan 14:31)