Je pátek 14. nisanu pozdě odpoledne. Při západu slunce začne 15. nisan, kdy je sabat. Ježíš už zemřel, ale dva lupiči, kteří visí vedle něj, jsou pořád naživu. Zákon stanovuje, že mrtvá těla „nesmí zůstat na kůlu přes noc“, ale měla by se pohřbít „ještě ten den“. (5. Mojžíšova 21:22, 23)

Kromě toho pátek je „den přípravy“, protože lidé vaří a dokončují různé práce, které nemůžou počkat přes sabat. Při západu slunce začne „významný“ sabat. (Jan 19:31) Bude totiž dvojnásobný. Co to znamená? Patnáctý nisan bude prvním dnem sedmidenního Svátku nekvašených chlebů a tento den je vždycky sabatem bez ohledu na to, na který den v týdnu připadá. (3. Mojžíšova 23:5–7) Tentokrát se navíc první den svátku kryje s běžným sabatem, sedmým dnem v týdnu.

Židé se proto obrátí na Piláta s žádostí, aby smrt Ježíše a dvou lupičů urychlil. Jak? Tak, že jim nechá zlomit nohy. Tím pádem se o ně nebudou moct dál opírat a zemřou udušením. Vojáci jdou tedy k odsouzencům a oběma lupičům nohy zlomí. Ježíš vypadá, že je mrtvý, a tak ho nechají být. Tím se plní Žalm 34:20: „Střeží všechny jeho kosti, ani jedna z nich nebyla zlomena.“

 Aby se vojáci přesvědčili, že Ježíš je skutečně mrtvý, bodnou ho kopím do boku, do blízkosti srdce. Okamžitě vyteče „krev a voda“. (Jan 19:34) A tím se plní další proroctví: „Budou se dívat na toho, kterého probodli.“ (Zecharjáš 12:10)

U popravy je i Josef z města Arimatie, bohatý a vážený člen Sanhedrinu. (Matouš 27:57) Je to „dobrý a bezúhonný člověk“, který očekává Boží království. Je „Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před Židy“ to tají. Přesto nepodpořil rozsudek, který nejvyšší soud nad Ježíšem vynesl. (Lukáš 23:50; Marek 15:43; Jan 19:38) Sebere odvahu a jde požádat Piláta o Ježíšovo tělo. Pilát si nechává zavolat velícího důstojníka, který mu potvrdí, že Ježíš je mrtvý. Nato Pilát Josefově žádosti vyhoví.

Josef koupí čisté, jemné plátno a sundá Ježíšovo tělo z kůlu. Pak ho připravuje na pohřeb. Pomáhá mu při tom Nikodém, „který kdysi Ježíše navštívil v noci“. (Jan 19:39) Přinese asi 100 římských liber (33 kilogramů) drahé směsi myrhy a aloe. Podle židovského pohřebního zvyku zavinou Ježíšovo tělo spolu s těmito vonnými látkami do pruhů plátna.

Josef má nedaleko novou hrobku vytesanou ve skále. Nechá do ní položit Ježíšovo tělo a vchod zavalit velkým kamenem. Všechno se to děje ve spěchu, protože se blíží sabat. S přípravou Ježíšova těla na pohřeb možná pomáhala i Marie Magdaléna a Marie, matka Jakuba Menšího. Teď tyto ženy pospíchají domů, aby „připravily vonné látky a oleje“, které chtějí po sabatu použít k dalšímu ošetření Ježíšova těla. (Lukáš 23:56)

Následující den, o sabatu, se přední kněží a farizeové vydají k Pilátovi a říkají: „Pane, vzpomněli jsme si, že když byl ten podvodník ještě naživu, řekl: ‚Po třech dnech budu vzkříšen.‘ Proto přikaž, aby hrob až do třetího dne hlídali. Jinak by jeho učedníci mohli přijít, ukrást ho a říct lidem: ‚Byl vzkříšen z mrtvých!‘ Ten poslední podvod by pak byl horší než ten první.“ Pilát jim odpovídá: „Tady máte stráž. Jděte a zajistěte hrob, jak umíte.“ (Matouš 27:63–65)

V neděli časně ráno jdou Marie Magdaléna, Jakubova matka Marie a další ženy k Ježíšově hrobce a nesou si s sebou vonné látky. Jedna druhé říkají: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ (Marek 16:3) Došlo ale k zemětřesení a Boží anděl kámen odvalil. Když tedy ženy dorazí na místo, vidí, že kámen není před vchodem, stráže jsou pryč a hrobka je zřejmě prázdná!