Ježíš je s učedníky pořád v Jeruzalémě a zrovna je sabat. Jak procházejí městem, uvidí žebráka, který je od narození slepý. Učedníci se Ježíše ptají: „Rabbi, kdo zhřešil, že se narodil slepý? On, nebo jeho rodiče?“ (Jan 9:2)

Učedníci vědí, že nezhřešil v nějakém minulém životě, ale možná si říkají, jestli nemohl zhřešit ještě jako nenarozené dítě. Ježíš jim odpovídá: „Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm ukázat Boží skutky.“ (Jan 9:3) Takže ani ten muž, ani jeho rodiče neudělali nějakou konkrétní chybu nebo hřích, kvůli kterým by byl slepý. Skutečností je, že následkem Adamova hříchu se všichni lidé rodí nedokonalí a mají různé vady, jako třeba slepotu. To, že je muž slepý, ale dává Ježíšovi příležitost ukázat na něm „Boží skutky“, stejně jako když uzdravoval jiné nemocné lidi.

Ježíš zdůrazňuje, že dělat tyto skutky je naléhavé. Říká: „Musíme konat skutky toho, kdo mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moct pracovat. Dokud jsem ve světě, jsem světlo světa.“ (Jan 9:4, 5) Už zanedlouho Ježíš zemře a ocitne se v temnotě hrobu, kde nebude moct nic dělat. Než se to stane, je pro svět zdrojem duchovního světla.

Uzdraví ale Ježíš toho muže? A pokud ano, jak? Ježíš plivne na zem a udělá ze sliny bláto. Tím potře slepému muži oči a řekne: „Jdi se umýt do rybníka Siloe.“ (Jan 9:7) Muž ho poslechne, a když se umyje, najednou vidí! Jen si představte, jakou musí mít radost, když poprvé v životě může pozorovat svět kolem sebe.

Sousedé a další, kdo o něm věděli, že je slepý, jsou ohromení. Diví se: „Není to ten člověk, který tu sedával a žebral?“ Někteří říkají: „Je to on.“ Jiní tomu nemůžou uvěřit a tvrdí: „Není, je mu jenom podobný.“ On sám ale říká: „Jsem to já.“ (Jan 9:8, 9)

Proto se ho ptají: „Jak to, že teď vidíš?“ Muž odpovídá: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi jím oči a řekl mi: ‚Jdi k Siloe a umyj se.‘ A tak jsem šel, umyl se a získal zrak.“ Lidé chtějí vědět: „Kde je ten člověk?“ Žebrák jim na to říká: „Nevím.“ (Jan 9:10–12)

Lidé ho pak vezmou k farizeům, které také zajímá, jak to, že vidí. Vypráví jim: „Dal mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím.“ Člověk by čekal, že farizeové budou mít z uzdravení žebráka radost. Ale místo toho začnou někteří z nich Ježíše kritizovat: „Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sabat.“ Jiní zase říkají: „Jak může hříšník dělat takové zázraky?“  (Jan 9:15, 16) Farizeové se v názoru na Ježíše neshodnou.

Obrátí se tedy na muže, který získal zrak, a ptají se ho: „Co o něm říkáš ty? Vždyť ti otevřel oči.“ Žebrák nemá o Ježíšovi nejmenší pochybnosti a odpovídá: „Je to prorok.“ (Jan 9:17)

Něčemu takovému ale farizeové odmítají uvěřit. Možná si myslí, že Ježíš je s tím žebrákem nějak domluvený a společně chtějí oklamat lidi. Farizeové dochází k závěru, že jeden způsob, jak tu situaci vyřešit, je zeptat se žebrákových rodičů, jestli byl opravdu slepý.