Farizeové se nemůžou smířit s tím, že Ježíš uzdravil člověka, který se narodil slepý, a tak si zavolají jeho rodiče. Ti vědí, že jim hrozí vyloučení ze synagogy. (Jan 9:22) Takové odstřižení od společnosti ostatních Židů by pro rodinu mělo vážné společenské a ekonomické důsledky.

Farizeové mají na rodiče dvě otázky: „Je to váš syn, o kterém říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?“ Rodiče odpovídají: „Ano, je to náš syn a narodil se slepý. Ale nevíme, jak je možné, že teď vidí, ani nevíme, kdo mu otevřel oči.“ I kdyby od syna věděli, co se stalo, jsou teď hodně opatrní a říkají: „Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe.“ (Jan 9:19–21)

Farizeové si tedy jejich syna znovu zavolají. Chtějí ho zastrašit, a tak tvrdí, že mají proti Ježíšovi důkazy. „Vzdej slávu Bohu!“ přikazují mu. „My víme, že ten člověk je hříšník.“ Muž na jejich obvinění reaguje slovy: „Jestli je hříšník, nevím. Jedno ale vím: Byl jsem slepý a teď vidím.“ (Jan 9:24, 25)

Takhle to ale farizeové rozhodně nechtějí nechat. Pokračují v otázkách: „Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?“ Muž s jistou dávkou odvahy odpovídá: „Už jsem vám to řekl, ale vy jste neposlouchali. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad také stát jeho učedníky?“ Rozzuření farizeové ho obviní: „Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíše. Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle člověku nevíme, kdo ho poslal.“ (Jan 9:26–29)

Žebrák překvapeně říká: „To je opravdu zvláštní, že nevíte, kdo ho poslal, a přitom mi otevřel oči.“ Pak mluví o tom, jakým lidem Bůh naslouchá a schvaluje je. Logicky argumentuje: „Víme, že hříšníkům Bůh nenaslouchá, ale když k němu má někdo úctu a koná jeho vůli, tomu naslouchá. Odedávna nikdo neslyšel, že by někdo otevřel oči někomu, kdo je od narození slepý.“ A vyvozuje z toho závěr: „Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nemohl by nic takového udělat.“ (Jan 9:30–33)

Farizeové nemůžou jeho argumenty vyvrátit, a tak se na něho oboří: „Ty ses narodil úplně v hříchu, a chceš nás poučovat?“ Potom ho vyženou ze synagogy. (Jan 9:34)

Když se Ježíš dozví, co se stalo, najde toho muže a zeptá se ho: „Věříš v Syna člověka?“ Uzdravený muž odpovídá: „A kdo to je, pane, abych v něj uvěřil?“ Ježíš ho nenechává na pochybách a na rovinu říká: „Už jsi ho viděl. Je to ten, kdo s tebou mluví.“ (Jan 9:35–37)

Muž vykřikne: „Věřím v něj, Pane!“ Aby dal najevo víru a úctu, pokloní se před Ježíšem a ten říká zásadní věc: „Přišel jsem do světa, aby lidé byli souzeni: Aby ti, kdo nevidí, uviděli a ti, kdo vidí, oslepli.“ (Jan 9:38, 39)

Jsou u toho i farizeové. Je jim jasné, že v doslovném smyslu slepí nejsou. Ale nemohl by Ježíš naznačovat, že v duchovním ohledu nevedou národ tak, jak by měli? Brání se: „Nechceš snad říct, že i my jsme slepí?“ Ježíš na to reaguje: „Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Ale protože říkáte: ‚Vidíme‘, váš hřích zůstává.“ (Jan 9:40, 41) Kdyby nebyli učiteli Zákona, ještě by se dalo pochopit, že Ježíše neuznávají jako Mesiáše. Ale protože Zákon dobře znají, je to z jejich strany vážný hřích.