Představ si následující situaci: Erik hraje s kamarády baseball. Odpálí míč a ten dopadne přímo na přední sklo sousedova auta. Na skle zůstane slušný pavouk.

Kdybys byl na Erikově místě, co bys udělal?

MÁŠ TŘI MOŽNOSTI:

1. Utéct.

2. Na někoho to svést.

3. Přiznat se sousedovi a nabídnout mu, že to zaplatíš.

Možná by tě lákala možnost A. Existují ale dobré důvody, proč jít s pravdou ven – ať už jde o rozbité sklo, nebo o cokoli jiného.

1. Je to správné.

   Bible říká: „Přejeme [si] chovat se ve všem poctivě.“ (Hebrejcům 13:18)

2. Tomu, kdo svoji chybu přizná, lidé spíš odpustí.

   Bible říká: „Kdo přikrývá své přestupky, nebude mít úspěch, ale tomu, kdo je vyznává a opouští, bude projeveno milosrdenství.“ (Přísloví 28:13)

3. Líbí se to Bohu a to je nejdůležitější.

   Bible říká, že nečestné lidi si Jehova „oškliví, zato z přímých lidí si dělá důvěrné přátele“. (Přísloví 3:32, Jeruzalémská bible)

Karina se snažila před tátou zatajit, že dostala pokutu za rychlou jízdu. Nedalo se to ale tajit donekonečna. Karina říká: „Asi o rok později se taťka díval na výpis od pojišťovny a všiml si pokuty na moje jméno. Měla jsem pěkný průšvih.“

Jaké je poučení? Karina dodává: „Když budeš svoje chyby skrývat, věci se tím jenom zhorší. Stejně za ně později zaplatíš.“

Bible říká: „Všichni přece v mnohém chybujeme.“ (Jakub 3:2, Bible21) Ukázali jsme si, že je známkou pokory a rozumnosti se k chybám přiznat – a udělat to hned.

Dalším krokem je to, že se ze svých chyb poučíš. Vera říká: „Snažím se brát každou chybu jako příležitost něco se naučit. Díky tomu můžu být lepším člověkem a příště tu situaci zvládnout líp.“ Teď se podíváme, jak na to.

Vezmeš si tátovo kolo a nechtěně na něm něco rozbiješ. Co uděláš?

• Budu mlčet a doufat, že na to táta nepřijde.

• Řeknu tátovi, co se stalo.

• Řeknu tátovi, že za to může někdo jiný.

Dostaneš z testu za pět, protože ses neučil. Když se tě na to učitelka zeptá, co jí řekneš?

• Řeknu, že test byl moc těžký.

• Přiznám, že si za tu špatnou známku můžu sám.

• Řeknu, že si na mě zasedla.

 Teď se nad oběma situacemi zamysli a zkus se vžít nejdřív do táty a potom do učitelky. Co si o tobě budou myslet, když se ke své chybě hned přiznáš? A co si budou myslet, když ji budeš tajit nebo se budeš vymlouvat?

Vzpomeň si na nějakou chybu, kterou jsi udělal v posledním roce, a odpověz si na tyhle otázky:

Co to bylo za chybu? Jak ses k ní postavil?

• Zatajil jsem to.

• Na někoho jsem to svedl.

• Hned jsem se přiznal.

Jestli jsi chybu nepřiznal, jak ses potom cítil?

• Dobře, prošlo mi to.

• Špatně, měl jsem říct pravdu.

Jak by se ta situace dala zvládnout líp?

Co ses z toho naučil?

Proč někteří lidé nechtějí přiznat svoje chyby?

Co si o tobě budou ostatní myslet, když se vždycky budeš snažit svoje chyby zatajit nebo se z nich nějak vykroutit? Na druhou stranu, co si budou myslet, když je budeš umět přiznat? (Lukáš 16:10)