Přejít k článku

Přejít na obsah

8. OTÁZKA

Co mám vědět o sexuálních útocích?

Co mám vědět o sexuálních útocích?

PROČ TO ŘEŠIT

Každý rok jsou znásilněny nebo jinak sexuálně zneužity miliony lidí a terčem útoků se stávají hlavně mladí. *

CO BYS UDĚLALA TY?

Než si Annette stačila uvědomit, co se děje, útočník ji povalil na zem. „Dělala jsem všechno možné, abych se ubránila,“ říká. „Pokoušela jsem se křičet, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Odstrkovala jsem ho, kopala, škrábala a bušila do něho pěstmi. Pak jsem ale ucítila bodnutí nože. Úplně mě to ochromilo.“

Kdybys byla v podobné situaci, co bys udělala?

ZASTAV SE A PŘEMÝŠLEJ!

Možná si dáváš pozor – třeba když večer někam jdeš – ale stejně se může něco stát. „Rychlý nemusí zvítězit v běhu, hrdina nemusí vyhrát boj,“ píše se v Bibli. „Všechny . . . totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ (Kazatel 9:11; Slovo na cestu)

Někdy, jako v případě Annette, je útočníkem cizí člověk. Jindy je to známý, nebo dokonce člen rodiny. Něco takového zažila Natalie. Když jí bylo deset, zneužil ji kluk, který bydlel poblíž. „Hrozně jsem se pak bála a styděla, takže jsem o tom nejdřív nikomu neřekla,“ vzpomíná Natalie.

NENÍ TO TVOJE VINA

Annette až dodnes bojuje s pocity viny. Přiznává: „Pořád dokola si tu noc přehrávám v hlavě. Říkám si, že jsem se měla víc snažit, abych se ubránila. Když mě ale bodnul, úplně mě ochromil strach. Pak už jsem nedokázala udělat nic. Ale možná jsem měla.“

Pocity viny trápí i Natalii. „Neměla jsem být tak důvěřivá,“ vysvětluje. „Rodiče nám dali pravidlo, že když si budeme chtít se sestrou hrát venku, musíme zůstat spolu. Já jsem ale neposlechla, a tak jsem vlastně tomu klukovi dovolila, aby mi ublížil. To, co se stalo, naši rodinu zasáhlo. Cítím se zodpovědná za to, že jsem jim způsobila tolik bolesti. A to mě ničí nejvíc.“

Máš podobné pocity jako Annette nebo Natalie? Pak si připomínej, že člověk, který byl znásilněný, to rozhodně nechtěl. Někteří takové jednání zlehčují a tvrdí, že oběť znásilnění si o to říkala. Nikdo si ale nezaslouží, aby ho někdo znásilnil. Pokud ses stala obětí něčeho tak odporného, není to tvoje vina!

Přečíst si, že to není tvoje vina, je samozřejmě snadné, ale uvěřit tomu může být mnohem těžší. Některé dívky si to, co se stalo, nechávají pro sebe a bojují s pocity viny a dalšími negativními emocemi. Komu ale tvoje mlčení prospěje nejvíc? Tobě, nebo tomu, kdo ti ublížil? Zasloužíš si lepší řešení. Podívej se jaké.

NĚKOMU TO ŘEKNI

V Bibli se dočteš, že když byl Boží služebník Job úplně na dně, řekl: „Budu mluvit v hořkosti své duše!“ (Job 10:1) Udělej to samé. O tom, co se ti stalo, si promluv s někým, komu důvěřuješ. Může ti to pomoct, aby ses s tím naučila žít a abys tíživé pocity překonala.

Vyrovnat se se svými pocity úplně sama může být příliš těžké. Co kdybys o nich někomu řekla?

Annette to může potvrdit. Říká: „Svěřila jsem se blízké kamarádce a ona mě přesvědčila, abych si promluvila se dvěma křesťanskými staršími z našeho sboru. Jsem ráda, že jsem to udělala. Několikrát si se mnou popovídali a řekli mi přesně to, co jsem potřebovala slyšet. Ujistili mě, že to nebyla moje vina. Za nic z toho jsem nemohla.“

Natalie se svěřila rodičům. Vypráví: „Byli mi oporou a povzbuzovali mě, abych o tom mluvila. To mi pomohlo zmírnit smutek a vztek.“

Natalie taky zjistila, jak užitečná je modlitba. Říká: „Pomáhalo mi mluvit o tom s Bohem, zvlášť když jsem cítila, že se nedokážu svěřit nikomu jinému. Bohu můžu říct cokoli. Dává mi to vnitřní klid.“

I ty se můžeš z toho, co se stalo, postupně začít uzdravovat. (Kazatel 3:3) Pečuj o svoje zdraví a snaž se myslet na pozitivní věci. Dopřej si potřebný odpočinek. A hlavně se spoléhej na Jehovu, Boha veškeré útěchy. (2. Korinťanům 1:3, 4)

KDYŽ UŽ MÁŠ VĚK NA VZTAH

Jestli tě tvůj kluk nutí k něčemu nevhodnému, není nic špatného na tom, když pevně řekneš: „Nech toho!“ nebo „Nesahej na mě!“ Udělej to, i když máš strach, že o něj přijdeš. Pokud se s tebou kvůli tomu rozejde, nemáš čeho litovat. Zasloužíš si přece někoho lepšího – opravdového muže, který k tobě bude mít úctu a bude respektovat tvoje zásady.

UDĚLEJ SI TEST

„Na střední škole mě kluci zezadu tahali za podprsenku a měli nechutné poznámky – třeba že bych se cítila mnohem líp, kdybych se s nima vyspala.“ (Coretta)

Jak by se dalo označit jejich chování?

  1. škádlení

  2. flirtování

  3. sexuální obtěžování

„V autobuse mě jeden kluk začal osahávat a měl sprosté řeči. Praštila jsem ho přes ruku a řekla, ať si přesedne. Podíval se na mě, jako bych byla padlá na hlavu.“ (Candice)

Jak by se dalo označit jeho chování?

  1. škádlení

  2. flirtování

  3. sexuální obtěžování

„Loni mi jeden kluk pořád říkal, že se mu líbím a že by si se mnou chtěl něco začít. Nedal mi pokoj, i když jsem ho vždycky odmítla. Někdy mě začal hladit po ruce. Říkala jsem mu, aby toho nechal, ale bylo to k ničemu. Když jsem si pak jednou zavazovala botu, plácl mě po zadku.“ (Bethany)

Jak by se dalo označit jeho chování?

  1. škádlení

  2. flirtování

  3. sexuální obtěžování

Správná odpověď na všechny tři otázky je C.

V čem se sexuální obtěžování liší od flirtování nebo škádlení?

Sexuální obtěžování je vždycky příjemné jenom jedné straně. I když tomu člověku říkáš, aby přestal, ignoruje tě.

Takové obtěžování je vážná věc. Může vést k sexuálnímu násilí.

^ 4. odst. I když o tomhle námětu budeme mluvit v ženském rodě, uvedené zásady se týkají i kluků.