V Egyptě se Jákobovým potomkům začalo říkat Izraelité. Když už byl Jákob a Josef po smrti, začal vládnout nový faraon. Nahánělo mu strach, že Izraelitů je čím dál víc a jsou čím dál silnější. Proto z nich udělal otroky. Nutil je, aby pro něj vyráběli cihly a tvrdě pracovali na polích. I přesto, že se k nim Egypťané chovali krutě, bylo Izraelitů pořád víc. To se faraonovi nelíbilo, a tak nařídil, aby byl každý izraelský chlapeček hned po narození zabit. Dokážeš si představit, jakou hrůzu z toho Izraelité museli mít?

Jeden krásný chlapeček se narodil izraelské ženě Jokebed. Chtěla ho ochránit, a tak ho dala do košíku, který ukryla v rákosí na břehu řeky Nilu. Kousek dál se schovala jeho sestřička Miriam a čekala, co se bude dít.

K řece se přišla vykoupat faraonova dcera. Uviděla košík a uvnitř našla plačící miminko. Bylo jí ho líto. Miriam se jí zeptala: „Mám ti najít nějakou ženu, která by ho kojila?“  Faraonova dcera souhlasila, a tak Miriam přivedla svoji maminku Jokebed. Faraonova dcera jí řekla: „Vezmi si to dítě, koj ho a já ti za to budu platit.“

Když bylo dítě o něco větší, Jokebed ho přivedla k faraonově dceři. Ta mu dala jméno Mojžíš a vychovávala ho jako vlastního syna. Mojžíš vyrůstal v královské rodině a mohl mít všechno, co chtěl. Nikdy ale nezapomněl na Jehovu. Mojžíš věděl, že je ve skutečnosti Izraelita, ne Egypťan. A vybral si, že bude sloužit Jehovovi.

Ve 40 letech se Mojžíš rozhodl, že svému lidu pomůže. Jednou uviděl Egypťana, jak bije izraelského otroka. Mojžíš toho Egypťana uhodil tak silně, že ho zabil. Jeho tělo pak schoval v písku. Když se o tom dozvěděl faraon, pokusil se Mojžíše zabít. Mojžíš ale utekl do země Midian. A Jehova se tam o něho staral.