Přejít k článku

Přejít na obsah

20. KAPITOLA

Dalších šest ran

Dalších šest ran

Mojžíš a Áron šli za faraonem se vzkazem od Jehovy: „Jestli nenecháš můj lid odejít, pošlu na Egypt ovády.“ Domy všech Egypťanů, bohatých i chudých, byly najednou plné ovádů. Létali úplně všude. Ale v zemi Gošen, kde žili Izraelité, žádní ovádi nebyli. Od čtvrté rány totiž pohromy postihovaly jenom Egypťany. Faraon Mojžíšovi řekl: „Popros Jehovu, aby nás ovádů zbavil. Pak může tvůj lid odejít.“ Ale když to Jehova udělal, faraon si to rozmyslel. Poučí se vůbec někdy?

Jehova řekl: „Jestli faraon nenechá můj lid jít, zvířata Egypťanů onemocní a umřou.“ Další den začala zvířata umírat. Zvířata Izraelitů ale zůstala naživu. Jenže tvrdohlavý faraon pořád trval na svém.

Jehova proto řekl Mojžíšovi, aby šel zase k faraonovi a vyhodil do vzduchu popel. Z popelu se stala mračna prachu, který se začal snášet na Egypťany. Způsoboval, že se jim i jejich zvířatům udělaly na těle ošklivé boláky. Faraon ale dál nechtěl Izraelity pustit.

Jehova k němu znovu poslal Mojžíše se vzkazem: „Pořád nechceš dovolit, aby můj lid odešel? Zítra přijde na Egypt obrovské krupobití.“ Další den Jehova zařídil, aby hřmělo a z nebe padaly kroupy a oheň. Byla to nejhorší bouře, jakou kdy Egypťané zažili. Zničila všechny stromy a úrodu, ale ne v zemi Gošen. Faraon Mojžíšovi řekl: „Popros Jehovu, aby to zastavil. Pak můžete jít.“ Ale hned jak bouře přestala, faraon si to znovu rozmyslel.

Mojžíš mu řekl: „Teď sarančata sežerou všechny rostliny, které po krupobití zůstaly.“ Miliony sarančat začaly žrát všechno, co zbylo na polích a na stromech. Faraon řekl: „Popros Jehovu, aby nás těch sarančat zbavil.“ Ale i když to Jehova udělal, faraon byl dál tvrdohlavý a Izraelity nenechal odejít.

Jehova řekl Mojžíšovi: „Natáhni ruku směrem k nebi.“ Najednou byla všude úplná tma. Tři dny Egypťané vůbec nic neviděli. Jenom tam, kde žili Izraelité, bylo světlo.

Faraon řekl Mojžíšovi: „Můžeš se svým lidem odejít. Ale necháte tady svoje zvířata.“ Mojžíš odpověděl: „Musíme si vzít zvířata s sebou, abychom je mohli obětovat našemu Bohu.“ To faraona rozzuřilo. Zakřičel: „Zmiz mi z očí! Jestli za mnou ještě někdy přijdeš, zabiju tě!“

„Znovu uvidíte rozdíl mezi tím, kdo jedná správně a kdo jedná špatně, mezi tím, kdo Bohu slouží a kdo mu neslouží.“ (Malachiáš 3:18)