Izraelité odešli od hory Sinaj a cestovali pustinou Paran na místo, které se jmenovalo Kadeš. Tam Jehova řekl Mojžíšovi: „Pošli 12 mužů, z každého kmene jednoho, aby vyzvídali v zemi Kanaán, kterou vám dám.“ A tak Mojžíš vybral 12 mužů a řekl jim: „Jděte do Kanaánu a zjistěte, jestli je ta země úrodná. Podívejte se, jestli jsou tam lidi slabí, nebo silní a jestli žijí ve stanech, nebo ve městech.“ Dvanáct zvědů, mezi kterými byl i Jozue a Kaleb, se vydalo na cestu.

Po 40 dnech se zvědové vrátili a nesli s sebou fíky, granátová jablka a hroznové víno. Řekli: „Je to dobrá země, ale lidi tam jsou silní a jejich města mají vysoké hradby.“ Kaleb na to řekl: „Dokážeme je porazit! Zaútočíme na ně hned teď!“ Víš, proč to Kaleb řekl? Protože on a Jozue důvěřovali Jehovovi. Ostatních deset zvědů ale říkalo: „Ne! Vždyť ti lidi jsou velcí jako obři! Vypadali jsme vedle nich jako kobylky!“

Izraelité úplně ztratili odvahu. Začali si stěžovat a jeden druhému říkali: „Pojďte, vybereme si jiného vůdce a vrátíme se do Egypta. Proč bychom měli jít do Kanaánu a nechat se  tam zabít?“ Jozue a Kaleb říkali: „Udělejte, co chce Jehova. Nebojte se. On nás ochrání.“ Izraelité je ale neposlouchali. Dokonce chtěli Jozua a Kaleba zabít!

Jak na to zareagoval Jehova? Řekl Mojžíšovi: „Po tom všem, co jsem pro Izraelity udělal, mě pořád neposlouchají. Proto zůstanou 40 let v pustině a tam taky umřou. Do země, kterou jsem jim slíbil, se dostanou jenom jejich děti a Jozue s Kalebem.“