Zprávy o tom, co se stalo v Jerichu, se začaly šířit po Kanaánu. Králové národů, které tam žily, se rozhodli, že budou společně bojovat proti Izraelitům. Gibeoňané ale vymysleli jiný plán. Vzali si na sebe staré oblečení a šli za Jozuem. Řekli mu: „Přišli jsme ze země, která leží hodně daleko. Slyšeli jsme o Jehovovi a o tom, co všechno pro vás udělal v Egyptě a Moabu. Slibte nám, že na nás nezaútočíte, a my vám budeme sloužit.“

Jozue jim uvěřil a slíbil jim, že na ně nezaútočí. Po třech dnech se ale dozvěděl, že vůbec nejsou z daleké země. Byli z Kanaánu. Jozue se jich zeptal: „Proč jste nám lhali?“ Gibeoňané odpověděli: „Báli jsme se. Víme, že za vás bojuje váš Bůh Jehova. Prosím, nezabíjejte nás.“ Jozue svůj slib dodržel a nechal je naživu.

 Zanedlouho se pět kananejských králů a jejich vojska vydali bojovat proti Gibeoňanům. Jozue a jeho armáda pochodovali celou noc, aby je zachránili. Bitva začala příští den brzo ráno. Kananejci utíkali před Izraelity na všechny strany. Jehova způsobil, aby na ně padaly obrovské kroupy. Pak Jozue poprosil Jehovu, aby slunce zůstalo stát. Proč to po Jehovovi chtěl, když se nikdy předtím nic takového nestalo? Měl totiž velkou víru a nepochyboval, že to Jehova dokáže. Slunce se opravdu nehnulo z místa, dokud Izraelité nezvítězili nad kananejskými králi a jejich vojsky.