Izraelita Elkana měl dvě manželky, Hanu a Peninnu. Hanu ale miloval víc. Peninna měla hodně dětí a pořád se Haně posmívala, že žádné nemá. Každý rok chodil Elkana se svojí rodinou ke svatostánku v Šilu, aby tam uctívali Jehovu. Když tam jednou byli, všiml si, že jeho milovaná Hana je hodně smutná. Řekl: „Hano, neplakej prosím. Máš přece mě a já tě mám moc rád.“

O něco později se šla Hana sama modlit ke svatostánku. Prosila Jehovu o syna a nedokázala při tom přestat plakat. Slíbila: „Jehovo, jestli se mi narodí syn, dám ti ho, aby ti celý život sloužil.“

Velekněz Eli viděl, jak Hana vzlyká, a myslel si, že je opilá. Hana mu ale řekla: „Můj pane, nejsem opilá. Něco mě trápí a mluvím o tom s Jehovou.“ Eli pochopil, že se spletl, a řekl Haně: „Ať ti Bůh dá, o co ho prosíš.“ Hana se hned cítila líp a odešla. Za nějakou dobu se jí narodil syn a pojmenovala ho Samuel. Dokážeš si představit, jakou musela mít radost?

Hana nezapomněla na slib, který dala Jehovovi. Jakmile přestala  Samuela kojit, přivedla ho ke svatostánku, aby tam sloužil. Elimu řekla: „Tohle je chlapec, o kterého jsem se modlila. Na celý život ho dávám Jehovovi.“ Elkana a Hana za Samuelem každý rok chodili a nosili mu plášť bez rukávů. Jehova dal Haně ještě další tři syny a dvě dcery.