Velekněz Eli měl dva syny, kteří sloužili ve svatostánku jako kněží. Jmenovali se Chofni a Pinechas. Neposlouchali Boží zákony a chovali se k lidem dost špatně. Když Izraelité přinášeli oběti Jehovovi, Chofni a Pinechas si z nich brali to nejlepší maso. Eli o špatném chování svých synů věděl, ale nic s tím neudělal. Dovolí Jehova, aby to pokračovalo?

I když byli Chofni a Pinechas mnohem starší než Samuel, nechtěl dělat to, co oni. Jehova měl z něho radost. Jednou v noci Samuela probudil hlas, který ho volal jménem. Samuel vstal, utíkal za Elim a řekl: „Tady jsem.“ Ale Eli řekl: „Já jsem tě nevolal. Běž spát.“ A tak si šel Samuel lehnout. Pak se to samé stalo znovu. Když Samuel uslyšel hlas potřetí, Eli pochopil, že na Samuela volá Jehova. Řekl mu, že až hlas znovu uslyší, měl by říct: „Mluv, Jehovo. Tvůj služebník tě poslouchá.“

Samuel šel zase spát. Pak se ozvalo: „Samueli! Samueli!“ Ten odpověděl: „Mluv, protože tvůj služebník poslouchá.“ Jehova mu řekl: „Pověz Elimu, že se ho chystám potrestat  a že potrestám taky jeho rodinu. Ví totiž, že jeho synové provádějí ve svatostánku špatné věci, ale nic s tím nedělá.“ Ráno Samuel otevřel dveře svatostánku, stejně jako každý jiný den. Bál se říct veleknězi, co mu Jehova pověděl. Eli ho ale zavolal a zeptal se: „Samueli, co ti řekl Jehova? Pověz mi všechno.“ A tak mu to Samuel celé vyprávěl.

Samuel rostl a Jehova mu dál pomáhal. Všichni Izraelité věděli, že si ho Jehova vybral za proroka a soudce.