V době, kdy bylo v Izraeli sucho, Jehova řekl Elijášovi: „Jdi do Carefatu. Jedna vdova ti tam bude dávat jídlo.“ Elijáš tam šel a u městské brány uviděl chudou vdovu, která sbírala dřevo. Poprosil ji, aby mu přinesla trochu vody. Když pro ni šla, Elijáš na ni zavolal: „Přines mi prosím taky kousek chleba.“ Vdova mu ale řekla: „Nemám žádný chleba. Mám jenom trochu mouky a oleje, abych mohla udělat nějaké jídlo pro sebe a svého syna.“ Elijáš na to řekl: „Jehova slíbil, že když upečeš chleba a dáš mi ho, tvoje mouka a olej se nevypotřebují až do doby, kdy znovu začne pršet.“

A tak šla ta vdova domů a upekla pro Jehovova proroka chleba. Přesně jak Jehova slíbil, vdova a její syn měli po celou dobu sucha pořád co jíst. Nádoby, ve kterých měla mouku a olej, nikdy nebyly prázdné.

 Pak se stalo něco hrozného. Syn té vdovy onemocněl a umřel. Vdova prosila Elijáše o pomoc. Ten jí vzal syna z náruče a odnesl ho do horní místnosti jejího domu. Položil ho na postel a modlil se: „Jehovo, prosím, ať ten chlapec ožije.“ Víš, proč by bylo úžasné, kdyby Jehova přivedl chlapce zpátky k životu? Protože nevíme o tom, že by do té doby někdo mrtvý ožil. A tahle vdova a její syn ani nebyli Izraelité.

Chlapec ale skutečně ožil a znovu začal dýchat! Elijáš řekl vdově: „Podívej, tvůj syn žije!“ Měla obrovskou radost a řekla Elijášovi: „Ty jsi opravdu Boží prorok. Říkáš to, co ti poví Jehova, a vždycky se to splní.“