Přejít k článku

Přejít na obsah

59. KAPITOLA

Čtyři chlapci poslouchali Jehovu

Čtyři chlapci poslouchali Jehovu

Když Nebukadnecar odvedl judská knížata do Babylonu, dal je na starost dvornímu úředníku Ašpenazovi. Ten dostal za úkol vybrat z nich nejzdravější a nejchytřejší hochy. Čekala je tříletá výuka, která je měla připravit na to, aby z nich byli důležití babylonští úředníci. Měli se naučit číst, psát a mluvit akkadsky, což byl jazyk používaný v Babyloně. Taky měli jíst stejné jídlo jako král a ostatní v jeho paláci. Mezi těmi chlapci byl Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš. Ašpenaz jim dal nová, babylonská jména: Beltšacar, Šadrak, Mešak a Abednego. Přestali kvůli babylonské výuce sloužit Jehovovi?

Všichni čtyři byli rozhodnutí, že budou poslouchat Jehovu. Věděli, že by neměli jíst jídlo od krále, protože jedení některých zvířat Jehovův zákon zakazoval. Proto Ašpenazovi řekli: „Prosím, nenuť nás jíst jídlo od krále.“ Ašpenaz jim odpověděl: „Když ho nebudete jíst, tak budete slabí. Až to uvidí král, zabije mě!“

Daniel dostal nápad. Řekl strážci, který je hlídal: „Dávej nám prosím deset dní jenom zeleninu a vodu. Potom nás porovnej s těmi, kdo jedí jídlo od krále.“ Strážce s tím souhlasil.

Po deseti dnech vypadal Daniel a jeho tři kamarádi líp než všichni ostatní chlapci. Jehova měl radost, že ho poslouchali. Dokonce dal Danielovi moudrost, aby dokázal rozumět viděním a snům.

Když celá výuka skončila, Ašpenaz přivedl všechny hochy k Nebukadnecarovi. Král si s nimi popovídal a viděl, že Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš jsou chytřejší a bystřejší než ostatní. Vybral je proto, aby pracovali na královském dvoře. Často se s nimi radil, když řešil něco důležitého. Díky Jehovovi byli ti čtyři chlapci moudřejší než všichni královi moudří muži a mágové.

I když byli v cizí zemi, Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš nezapomněli, že patří k Jehovovu lidu. A co ty? Taky budeš vždycky pamatovat na Jehovu, i když s tebou nebudou rodiče?

„Ať se na tebe nikdo nedívá svrchu proto, že jsi mladý. Buď ale pro věrné příkladem v mluvení, v chování, v lásce, ve víře a v cudnosti.“ (1. Timoteovi 4:12)