Nějaký čas potom, co se králi Nebukadnecarovi zdál zvláštní sen, nechal udělat velikou sochu ze zlata. Postavil ji na pláni Dura a svolal před ni nejdůležitější lidi v království, včetně Šadraka, Mešaka a Abednega. Král přikázal: „Hned jak uslyšíte trumpety, harfy a dudy, pokloníte se soše! Kdo to neudělá, skončí v hořící peci.“ Poklonili se tři Hebrejci soše, anebo zůstali věrní Jehovovi?

Král nařídil, aby začala hrát hudba. Všichni padli na zem a uctívali sochu – kromě Šadraka, Mešaka a Abednega. Někteří si toho všimli a řekli králi: „Ti tři Hebrejci odmítají uctívat tvoji sochu.“ Nebukadnecar pro ně poslal a řekl: „Dám vám ještě jednu šanci poklonit se soše. Jinak vás nechám hodit do pece! Neexistuje bůh, který by vás přede mnou ochránil.“ Odpověděli: „Nepotřebujeme další šanci. Náš Bůh nás může zachránit. A i kdyby nás nezachránil, králi, sochu uctívat nebudeme.“

Nebukadnecar se strašně rozzlobil. Přikázal svým mužům: „Rozpalte pec sedmkrát víc než obvykle.“ Potom poručil vojákům: „Svažte ty muže a hoďte je dovnitř!“ Pec byla tak rozpálená, že když se k ní vojáci přiblížili, hned umřeli. Tři Hebrejci se ocitli v ohni. Ale když se Nebukadnecar podíval do pece, uviděl místo tří mužů čtyři muže,  jak se tam prochází. Vyděsil se a zeptal se svých úředníků: „Nehodili jsme do ohně tři muže? Vidím čtyři a jeden z nich vypadá jako anděl.“

Nebukadnecar šel k peci a zavolal: „Vyjděte ven, sluhové nejvyššího Boha!“ Všichni byli ohromení, když viděli, že Šadrak, Mešak a Abednego vyšli ven a vůbec nic se jim nestalo. Jejich kůže, vlasy ani oblečení nebyly spálené, a dokonce nebyly cítit kouřem.

Nebukadnecar řekl: „Šadrakův, Mešakův a Abednegův Bůh je mocný. Poslal svého anděla a zachránil je. Není žádný jiný bůh jako on.“

Jsi i ty rozhodnutý být věrný Jehovovi bez ohledu na to, co se stane?