Jednou v noci měl Nebukadnecar děsivý sen. Zavolal svoje moudré muže, aby mu ho vysvětlili. Ale ani jeden z nich to nedokázal. Nakonec si král nechal zavolat Daniela.

Řekl mu: „Ve snu jsem uviděl strom. Vyrostl tak vysoko, že se dotýkal nebe. Byl vidět ze všech míst na zemi. Měl nádherné listí a hodně ovoce. V jeho stínu se schovávala zvířata a ve větvích si ptáci stavěli hnízda. Najednou přiletěl z nebe anděl a zavolal: ‚Pokácejte ten strom a osekejte jeho větve. Nechte ale v zemi pařez s kořeny a dejte na něho pásy ze železa a mědi. Srdce stromu se přemění z lidského na zvířecí a zůstane to tak sedm časů. Všichni lidé poznají, že Bůh je panovníkem a že může dát království, komu chce.‘“

Jehova Danielovi odhalil, co sen znamená. Daniela to vyděsilo. Řekl: „Přál bych si, aby ten sen byl o tvých nepřátelích, králi, ale je o tobě. Mohutný strom, který byl pokácen, jsi ty. Přijdeš o svoje království a budeš jíst trávu právě jako divoké zvíře. Ale protože anděl řekl, aby v zemi zůstal pařez s kořeny, znovu se staneš králem.“

O rok později se Nebukadnecar procházel po ploché střeše svého paláce a obdivoval Babylon. Řekl: „Podívejte se na to překrásné město, které jsem postavil. Jsem prostě úžasný!“ A jak mluvil, ozval se hlas z nebe: „Nebukadnecare! Právě jsi přišel o svoje království.“

V ten moment král ztratil rozum a začal se chovat jako divoké zvíře. Vyhnali ho z paláce a žil s divokými zvířaty venku. Narostly mu vlasy dlouhé jako orlí peří a nehty jako ptačí drápy.

Po sedmi letech se Nebukadnecar zase začal chovat normálně a Jehova ho udělal králem nad Babylonem.  Potom Nebukadnecar řekl: „Chválím Jehovu, Krále nebes. Teď vím, že Jehova je panovníkem. Pokořuje pyšné lidi a může dát království, komu chce.“