Víc než 400 let potom, co byly znovu postaveny jeruzalémské hradby, žil blízko tohoto města kněz Zecharjáš se svojí manželkou Alžbětou. Byli spolu už dlouhou dobu, ale neměli děti. Jednou Zecharjáš v chrámu pálil kadidlo a objevil se mu anděl Gabriel. Zecharjáš se vyděsil, ale Gabriel mu řekl: „Neboj se. Přináším ti dobrou zprávu od Jehovy. Tvoje manželka Alžběta porodí syna a bude se jmenovat Jan. Jehova si Jana vybral pro zvláštní úkol.“ Zecharjáš se zeptal: „Jak ti mám věřit? Já i moje manželka jsme moc staří na to, abychom měli dítě.“ Gabriel mu odpověděl: „S touhle zprávou mě k tobě poslal Bůh. Protože jsi mi neuvěřil, nebudeš moct mluvit, dokud se dítě nenarodí.“

Zecharjáš zůstal v chrámu déle než obvykle. Když konečně vyšel ven, lidi, kteří tam čekali, chtěli vědět, co se stalo. Jenže Zecharjáš nemohl mluvit. Dokázal jenom něco ukazovat rukama. Lidi si uvědomili, že Zecharjáš dostal zprávu od Boha.

Časem Alžběta otěhotněla a porodila chlapečka, přesně jak anděl řekl. Její přátelé a příbuzní se na miminko přišli podívat. Stejně jako Alžběta měli velikou radost. Alžběta jim řekla: „Bude se jmenovat Jan.“ Oni se divili: „Ve vaší rodině žádný Jan není. Pojmenujte ho Zecharjáš, po jeho otci.“ Zecharjáš ale napsal: „Jmenuje se Jan.“ Od té chvíle zase mohl mluvit. O malém Janovi si lidi povídali po celém Judsku a říkali si: „Co z něho asi vyroste?“

Pak na Zecharjáše zapůsobil svatý duch, a on začal prorokovat: „Ať je chválen Jehova. Slíbil Abrahamovi, že pošle zachránce, Mesiáše, který nás vysvobodí. Jan bude prorok a připraví pro Mesiáše cestu.“

 Alžbětina příbuzná Marie taky zažila něco hodně zvláštního. Dozvíš se o tom v další kapitole.