Jan, syn Zecharjáše a Alžběty, vyrostl a stal se prorokem. Dostal od Jehovy úkol, aby lidem říkal, že se brzo objeví Mesiáš. Nemluvil s nimi v synagogách a ve městech, ale v pustině. Přicházeli si ho poslechnout lidi z Jeruzaléma a z celé Judeje. Jan je učil, že jestli chtějí dělat Bohu radost, musí přestat se špatnými věcmi. Hodně lidí litovalo svých hříchů a Jan je křtil v řece Jordán.

Jan vedl jednoduchý život. Nosil oblečení z velbloudí srsti a jedl sarančata a med divokých včel. Lidi na něj byli zvědaví. Chodili za ním dokonce i pyšní farizeové a saduceové. Jan jim říkal: „Musíte litovat toho, jak se chováte, a změnit se. Nemyslete si, že jste výjimeční, protože jste Abrahamovy děti. To totiž neznamená, že jste Boží děti.“

Hodně lidí se Jana ptalo: „Co musíme dělat, aby z nás měl Bůh radost?“ Jan jim odpověděl: „Jestli máte dva oděvy, dejte jeden někomu, kdo ho potřebuje.“ Víš, proč to řekl? Aby je naučil, že když chtějí dělat Bohu radost, musí mít rádi druhé lidi.

Výběrčím daní Jan pověděl: „Buďte poctiví a nikoho nepodvádějte.“ Vojákům řekl: „Neberte úplatky ani nelžete.“

Za Janem přišli i kněží a Levité a zeptali se ho: „Kdo jsi? Všichni to chtějí vědět.“ Jan jim odpověděl: „Jsem ten,  kdo volá v pustině a přivádí lidi k Jehovovi, jak to předpověděl Izajáš.“

To, co Jan učil, se lidem moc líbilo. Mnozí přemýšleli, jestli je Mesiáš. On jim ale říkal: „Přichází někdo mnohem důležitější než já. Ani si nezasloužím rozvázat mu sandály. Já křtím vodou, ale on bude křtít svatým duchem.“