Jeden muž, který nemohl chodit, každý den seděl u chrámové brány a prosil o peníze. Jedno odpoledne uviděl, jak jdou do chrámu Petr a Jan. Řekl jim: „Prosím, dejte mi něco.“ Petr odpověděl: „Dám ti něco lepšího než peníze. Ve jménu Ježíše vstaň a choď!“ Petr mu pomohl na nohy a ten muž začal chodit. Lidi byli z toho zázraku nadšení a hodně jich uvěřilo v Ježíše.

Kněze a saducee to ale rozzuřilo. Popadli apoštoly a vzali je k soudu, kterému se říkalo Sanhedrin. Tam dostali apoštolové otázku: „Kdo vám dal moc, abyste uzdravili toho muže?“ Petr řekl: „Dostali jsme ji od Ježíše Krista, kterého jste zabili.“ Členové Sanhedrinu na ně křičeli: „Už nikdy s lidmi o Ježíšovi nemluvte!“ Ale apoštolové odpověděli: „Musíme o něm mluvit. Nepřestaneme s tím.“

Hned jak soud Petra a Jana propustil, šli za ostatními učedníky a řekli jim, co se stalo. Pak se společně modlili k Jehovovi: „Dej nám prosím odvahu, abychom dokázali plnit úkol, který jsme dostali.“ Jehova jim dal svatého ducha a oni dál mluvili s lidmi o Ježíšovi a uzdravovali nemocné. Ježíšovými učedníky se stávalo víc a víc lidí. Saduceové tak žárlili, že apoštoly zatkli a zavřeli je do vězení. V noci tam ale Jehova poslal anděla. Ten otevřel dveře vězení a řekl apoštolům: „Vraťte se do chrámu a vyučujte tam.“

Ráno dostal Sanhedrin zprávu: „Vězení je pořád zamčené, ale ti muži jsou pryč! Jsou v chrámu a mluví  tam s lidmi!“ Znovu proto apoštoly zatkli a přivedli je před Sanhedrin. Velekněz řekl: „Přikázali jsme vám, abyste nemluvili o Ježíšovi!“ Petr ale odpověděl: „Musíme poslouchat hlavně Boha, ne lidi.“

Členové Sanhedrinu byli tak rozzlobení, že chtěli apoštoly zabít. Pak se ale postavil jeden farizeus, který se jmenoval Gamaliel, a řekl: „Buďte opatrní. Možná těm mužům pomáhá Bůh. Chtěli byste snad proti němu bojovat?“ Ostatní jeho radu poslechli. Potom co apoštoly zbili pruty, znovu jim zakázali mluvit o Ježíšovi a nechali je jít. Apoštoly to ale nezastavilo. Dál odvážně oznamovali dobrou zprávu v chrámu i dům od domu.