Pavlova třetí kazatelská cesta skončila v Jeruzalémě. Tam ho zatkli a zavřeli do vězení. V noci měl Pavel vidění, ve kterém mu Ježíš řekl: „Budeš oznamovat dobrou zprávu v Římě.“ Pak Pavla odvedli do Cesareje, kde byl ve vězení dva roky. Když ho soudil Festus, vládce Judeje, Pavel řekl: „Ať mě soudí císař v Římě.“ Festus odpověděl: „Chceš jít k císaři, tak k císaři půjdeš.“ Vojáci vzali Pavla na loď, která plula do Říma. Na cestu se s ním vydali i bratři Lukáš a Aristarchos.

Na moři je zastihla prudká bouře, která trvala hodně dní. Všichni si mysleli, že umřou. Pavel jim ale řekl: „Muži, anděl mi ve snu pověděl: ‚Neboj se, Pavle. Dostaneš se do Říma a všichni, kdo jsou s tebou na lodi, se zachrání.‘ Proto buďte odvážní! Neumřeme.“

Bouře zuřila 14 dní. Nakonec se na obzoru objevila země. Byl to ostrov Malta. Loď najela na mělčinu a rozbila se na kusy. Ale všech 276 lidí se dostalo do bezpečí. Někteří ke břehu doplavali a jiní se drželi trosek z lodi, které je tam donesly. Obyvatelé Malty se o trosečníky postarali a zapálili oheň, aby se mohli ohřát.

O tři měsíce později vzali vojáci Pavla na jinou loď, která plula do Říma. Když tam dorazili, bratři přišli Pavlovi naproti. Hned jak je uviděl, dodalo mu to odvahu a poděkoval Jehovovi. I když byl vězeň, mohl bydlet v pronajatém domě, kde ho hlídal voják. Zůstal tam dva roky. Lidi za ním chodili a on s nimi mluvil o Božím království a učil je o Ježíšovi. Taky psal dopisy do sborů v Malé Asii a Judeji. Jehova opravdu používal Pavla k tomu, aby se dobrá zpráva dostala k lidem z mnoha národů.