1. Bůh znám je milosrdenstvím,

je soucitný a přátelský.

Nám vlídně se vším pomáhá

a sám pak radost z toho má.

Kdo vážně činí pokání,

ten v lásku jeho doufat smí.

Bůh přízeň svou mu obnoví,

že pouhý prach jsme, dobře ví.

2. Když sklíčení jsme hříchem svým

a výčitkami svědomí,

tak žádost máme k Bohu vznést

a dát se slovy Krista vést:

„Dluh náš nám odpusť, prosíme,

my stejně jednat toužíme.“

Když nám snad někdo ublíží,

na smíření nám záleží.

3. Když dát chceš svůj dar potřebným,

tak dávej celým srdcem svým.

Mít chválu nechtěj od lidí,

jen Bůh ať o tvém daru ví.

Kdo touží milosrdný být,

ten má si příklad z Krista vzít.

A může šťastným se tak stát,

vždyť víc se Bohu podobá.