1.–3. a) Kterými otázkami se budeme zabývat? (Viz úvodní obrázek.) b) Které čtyři klíčové prvky čistého uctívání Jehovy si rozebereme?

 ÁBEL si pečlivě prohlíží své stádo. S láskou o ta zvířata pečuje od jejich narození. Teď některá z nich vybírá, poráží a předkládá jako dar Bohu. Bude pro Jehovu tento projev uctívání od nedokonalého člověka přijatelný?

² Jehova vedl apoštola Pavla, aby o Ábelovi napsal: „Bůh jeho dary přijal.“ Kainovu oběť ale zavrhl. (Přečti Hebrejcům 11:4.) To vyvolává otázky, o kterých bychom měli uvažovat. Proč Jehova Ábelovo uctívání přijal, ale Kainovo ne? Jaké poučení si můžeme vzít od těchto dvou mužů a od dalších, o kterých se píše v 11. kapitole Hebrejcům? Když si na tyto otázky odpovíme, budeme ještě lépe rozumět tomu, co to obnáší uctívat Jehovu přijatelným způsobem.

³ V tomto stručném přehledu událostí od doby Ábela až do dnů Ezekiela si povšimneme čtyř klíčových prvků, které musí uctívání Jehovy společně zahrnovat. Příjemce musí  být Jehova, kvalita musí být ta nejlepší, způsob musí být schválený Bohem a pohnutka musí být správná.

4., 5. Co vedlo Kaina k závěru, že příjemcem jeho daru by měl být Jehova?

⁴ Přečti 1. Mojžíšovu 4:2–5. Kain věděl, že příjemcem jeho daru má být Jehova. Měl spoustu času a příležitostí ho poznat. V době, kdy Kain a jeho bratr Ábel obětovali Bohu své dary, jim mohlo být asi 100 let. * Když vyrůstali, rodiče jim asi vyprávěli o Edenu, a možná se na tu úrodnou zahradu dokonce z dálky dívali. Určitě si všimli cherubínů, kteří lidem ve vstupu do Edenu bránili. (1. Mojž. 3:24) Rodiče chlapcům bezpochyby řekli o tom, že všechno živé stvořil Jehova a že jeho původní záměr s lidmi byl úplně jiný, než co zažívají teď – stárnutí vedoucí ke smrti. (1. Mojž. 1:24–28) To všechno mohlo Kaina dovést k závěru, že by měl Bohu dát nějaký dar.

⁵ Co dalšího k tomu Kaina mohlo vést? Jehova předpověděl, že se objeví „potomstvo“ – někdo, kdo rozdrtí hlavu „hadovi“, který navedl Evu, aby udělala tak příšerné rozhodnutí. (1. Mojž. 3:4–6, 14, 15) Kain si jako prvorozený mohl myslet, že tím slíbeným potomkem je on. (1. Mojž. 4:1) Navíc Jehova s nedokonalými lidmi dál do určité míry komunikoval. I potom co Adam zhřešil, s ním Bůh mluvil, zřejmě prostřednictvím anděla. (1. Mojž. 3:8–10) Promluvil také ke Kainovi, potom co mu přinesl svoji oběť. (1. Mojž. 4:6) Kain bezpochyby věděl, že Jehova si zaslouží být uctíván.

6., 7. Bylo něco špatného na kvalitě Kainovy oběti nebo na způsobu, jak byla předložena? Vysvětli to.

⁶ Proč tedy Jehova neměl z Kainovy oběti radost? Bylo na ní něco špatného, pokud jde o kvalitu? To Bible neuvádí. Zkrátka říká, že Kain přinesl „něco z plodů země“. Později bylo v zákoně, který dal Jehova Mojžíšovi, uvedeno, že tento druh oběti je Bohu přijatelný. (4. Mojž. 15:8, 9) Vezmi také v úvahu, že v tomto období dějin lidé jedli pouze rostlinnou stravu. (1. Mojž. 1:29) Půdu mimo zahradu Eden Bůh proklel, a tak se Kain musel hodně nadřít, aby plodiny vypěstoval. (1. Mojž. 3:17–19) Obětoval tedy něco těžce získaného a důležitého pro život! Přesto Bůh jeho oběť nepřijal.

⁷ Bylo tedy něco špatného na způsobu, jak ji Kain obětoval? Zdá se, že ne. Jak to víme? Když Jehova jeho oběť odmítl, neodsoudil způsob, jak byla předložena. Bible se vlastně o tom, jak Kain nebo Ábel svoje oběti přinesli, vůbec nezmiňuje. Tak v čem byl problém?

8., 9. a) Proč Jehova neměl radost z Kaina ani z jeho oběti? b) Co tě zaujalo na tom, kolik se toho v Bibli píše o Kainovi a kolik o Ábelovi?

 ⁸ Z Pavlových slov v dopise Hebrejcům je vidět, že Kain neměl správnou pohnutku. Chyběla mu víra. (Hebr. 11:4; 1. Jana 3:11, 12) To je důvod, proč Jehova z Kaina neměl radost – nejenom z jeho oběti, ale ani z něho samotného. (1. Mojž. 4:5–8) Jehova je milující Otec a laskavě se snažil svého syna usměrnit. On ale jeho pomocnou ruku odstrčil, a tak se Kainovo obrazné srdce dál kazilo jednáním, které je typické pro nedokonalého člověka – „nepřátelstvím, spory a žárlivostí“. (Gal. 5:19, 20) Kvůli tomu, že měl špatné srdce, byla jakákoli dobrá stránka jeho uctívání Boha bezcenná. Z tohoto varovného příkladu se učíme, že čisté uctívání Jehovy obnáší víc než jenom nějaký vnější projev věrnosti.

⁹ O Kainovi se toho z biblické zprávy dozvídáme hodně – slyšíme, jak k němu Jehova mluví, čteme, co mu Kain odpovídá, a dokonce se dozvídáme jména jeho potomků a něco o tom, co dělali. (1. Mojž. 4:17–24) O Ábelovi ale nevíme, jestli měl nějaké děti, ani v Bibli nečteme žádné jeho výroky. Přesto k nám jeho skutky stále mluví. V jakém smyslu?

10. Proč je Ábel příkladem v tom, jak uctívat Jehovu?

¹⁰ Ábel obětoval svůj dar Jehovovi, protože věděl, že Jehova je jediný příjemce, který si to zaslouží. Kvalita daru byla ta nejlepší – Ábel vybral „několik prvorozených zvířat ze svého stáda“. Biblická zpráva sice neříká, jestli je obětoval na oltáři nebo ne, ale způsob, jak to udělal, byl Jehovovi očividně přijatelný. Na jeho daru je ale pozoruhodné to, s jakou pohnutkou ho dal. Ábel je pro nás příkladem, ze kterého se můžeme učit i po 6 000 letech. Motivovala ho víra v Boha a láska k jeho správným měřítkům. Jak to víme?

11. Proč Ježíš o Ábelovi řekl, že byl bezúhonný?

¹¹ Nejdřív se zamysli nad tím, co o Ábelovi řekl Ježíš, který ho dobře znal. V době, kdy Ábel žil, byl Ježíš v nebi a o tohoto Adamova syna se upřímně zajímal. (Přísl. 8:22, 30, 31; Jan 8:58; Kol. 1:15, 16) Když o něm tedy řekl, že byl bezúhonný, udělal to na základě očitého svědectví. (Mat. 23:35) Člověk, který z Božího pohledu jedná správně neboli je bezúhonný, uznává, že Jehova by měl určovat měřítka toho, co je správné a co špatné. Kromě toho svými slovy a jednáním dává najevo, že s těmito měřítky souhlasí. (Srovnej s Lukášem 1:5, 6.) Aby si někdo získal pověst takového člověka, musí uplynout nějaký čas. Ábel byl tedy  ještě předtím, než svůj dar přinesl Jehovovi, určitě známý jako člověk, který žije podle Božích měřítek. To muselo být těžké. Starší bratr na něho zřejmě neměl dobrý vliv, protože jeho srdce bylo zkažené. (1. Jana 3:12) Matka neposlechla jasný Boží příkaz a otec se vzbouřil proti Jehovovi, když si sám chtěl rozhodovat, co je dobré a co špatné. (1. Mojž. 2:16, 17; 3:6) Ábel tedy musel být odvážný, když si vybral způsob života, který byl úplně odlišný od života ostatních členů jeho rodiny.

12. V čem byl zásadní rozdíl mezi Kainem a Ábelem?

¹² Všimni si také, jak víru a správné jednání propojil apoštol Pavel. Napsal: „Díky své víře Ábel předložil Bohu cennější oběť než Kain a na základě této víry dostal ujištění, že jedná správně.“ (Hebr. 11:4) Z těchto slov poznáváme, že na rozdíl od Kaina byla Ábelovou pohnutkou upřímná víra v Jehovu a v to, že Boží způsob jednání je vždycky správný. Tuto víru si budoval celý život.

13. Co se z Ábelova příkladu učíme?

¹³ Z Ábelova příkladu se učíme, že Jehova přijímá jenom uctívání vycházející ze srdce, ve kterém jsou čisté pohnutky – ze srdce plného víry v něj a v to, že jeho měřítka jsou správná. Navíc se dozvídáme, že takové uctívání neobnáší jenom jeden projev věrnosti Jehovovi, ale zahrnuje celý náš život – to, jak jednáme v každé oblasti svého života.

14. Proč Jehova přijal dary od Noema, Abrahama a Jákoba?

¹⁴ Ábel byl prvním nedokonalým člověkem, který Jehovu uctíval správně, ale zdaleka nebyl posledním. Apoštol Pavel se zmínil i o dalších, například o Noemovi, Abrahamovi nebo Jákobovi. (Přečti Hebrejcům 11:7, 8, 17–21.) Každý z těchto patriarchů přinesl Jehovovi v určitém okamžiku svého života oběť a on ji přijal. Proč? Protože tito muži neprojevili věrnost Bohu jenom nějakými obřady. Každý z nich také splnil všechny klíčové požadavky na čisté uctívání Jehovy. Podívejme se na tyto příklady blíž.

15., 16. Jak Noe splnil všechny čtyři klíčové požadavky na čisté uctívání Jehovy?

¹⁵ Noe se narodil pouhých 126 let po Adamově smrti. Přesto vyrůstal ve zvráceném světě, kde lidé běžně uctívali Boha nesprávným způsobem. * (1. Mojž. 6:11) Ze všech rodin žijících na zemi před potopou byli Noe a jeho rodina jediní, kdo Jehovovi sloužili správným způsobem. (2. Petra 2:5) Potom co potopu přežili, si Noe přál postavit oltář – první oltář, o kterém je zmínka v Bibli – a přinést oběti Jehovovi. Udělal to z lásky k němu a jasně tak své rodině  a všem budoucím potomkům ukázal, že jediným příjemcem uctívání má být Jehova. Ze všech zvířat, která měl k dispozici, vybral „některé ze všech čistých zvířat a ze všech čistých ptáků“. (1. Mojž. 8:20) Tato zvířata měla tu nejlepší kvalitu, protože je prohlásil za čistá sám Jehova. (1. Mojž. 7:2)

¹⁶ Noe tato zvířata obětoval na oltáři, který postavil. Byl tento způsob uctívání Jehovovi přijatelný? Ano. Biblická zpráva říká, že Jehovovi byla vůně oběti příjemná a že pak Noemovi a jeho synům požehnal. (1. Mojž. 8:21; 9:1) Jehova ale oběť přijal hlavně díky pohnutce, z jaké mu ji Noe dal. Oběť byla dalším projevem jeho silné víry v Jehovu a v to, že Jehova jedná správně. Jelikož ho Noe důsledně poslouchal a zastával se jeho měřítek, Bible o něm říká, že „chodil s pravým Bohem“. Získal si tak pověst bezúhonného člověka. (1. Mojž. 6:9; Ezek. 14:14; Hebr. 11:7)

17., 18. Jak Abraham splnil všechny čtyři klíčové požadavky na čisté uctívání Jehovy?

¹⁷ Abraham také žil v době, kdy lidé uctívali falešné bohy. Dominantou jeho domovského města Ur byl chrám postavený na počest měsíčního boha Nanny. * Takové bohy uctíval v určitém období svého života i Abrahamův otec. (Jozue 24:2) Abraham se přesto rozhodl, že bude uctívat Jehovu. O pravém Bohu se nejspíš dozvěděl od svého předka Sema, Noemova syna. Jejich životy se překrývaly 150 let.

¹⁸ V průběhu svého dlouhého života přinesl Abraham spoustu obětí. Tyto projevy uctívání ale byly vždycky adresovány Jehovovi, jedinému příjemci, který si to zaslouží. (1. Mojž. 12:8; 13:18; 15:8–10) Byl Abraham ochotný dát Jehovovi oběť té nejvyšší kvality? Tato otázka byla jednoznačně zodpovězena, když neváhal obětovat svého milovaného syna Izáka. Při té příležitosti Jehova přesně stanovil, jakým způsobem to má udělat. (1. Mojž. 22:1, 2) A Abraham byl ochotný řídit se jeho pokyny do posledního detailu. Kdyby ho Jehova nezastavil, skutečně by svého syna zabil. (1. Mojž. 22:9–12) Oběti, které Abraham přinášel, Jehova přijímal i proto, že byly dávány ze správných pohnutek. Pavel napsal: „Abraham uvěřil Jehovovi, a byl proto považován za bezúhonného.“ (Řím. 4:3)

19., 20. Jak Jákob splnil všechny čtyři klíčové požadavky na čisté uctívání Jehovy?

¹⁹ Jákob strávil velkou část svého života v Kanaánu, v zemi, kterou Jehova slíbil Abrahamovi a jeho potomkům. (1. Mojž. 17:1, 8) Lidé tam zabředli do tak zvrhlého uctívání  falešných bohů, že Jehova řekl: „Ta země je vyzvrátí.“ (3. Mojž. 18:24, 25) V 77 letech Jákob Kanaán opustil, oženil se a později se tam vrátil s početnou domácností. (1. Mojž. 28:1, 2; 33:18) Někteří členové jeho rodiny ale byli uctíváním falešných bohů ovlivnění. Přesto když ho Jehova vybídl, aby šel do Betelu a postavil tam oltář, jednal rozhodně. Nejdřív své rodině řekl: „Zbavte se cizích bohů, které máte u sebe, [a] očistěte se.“ Potom se poslušně řídil pokyny, které dostal. (1. Mojž. 35:1–7)

²⁰ Jákob postavil v Zaslíbené zemi několik oltářů, ale příjemcem jeho uctívání byl vždycky Jehova. (1. Mojž. 35:14; 46:1) Kvalita jeho obětí, způsob, jak Boha uctíval, a pohnutka, ze které to dělal, byly takové, že je v Bibli označen jako „bezúhonný“. Měl tedy Boží schválení. (1. Mojž. 25:27) Celým svým životem dal Jákob vynikající příklad izraelskému národu, který z něho vzešel. (1. Mojž. 35:9–12)

21. Co se o čistém uctívání Jehovy učíme od patriarchů?

²¹ Co se z těchto příkladů dozvídáme o čistém uctívání Jehovy? Podobně jako tito patriarchové i my žijeme mezi lidmi, kteří by mohli oslabit naše rozhodnutí být Jehovovi výlučně oddaní. Mohli by to být dokonce členové naší rodiny. Takovému tlaku odoláme, pokud budeme mít pevnou víru v Jehovu a budeme přesvědčení, že jeho měřítka jsou ta nejlepší. Takovou víru dáme najevo tím, že ho budeme poslouchat a že budeme svůj čas, energii a prostředky věnovat službě jemu. (Mat. 22:37–40; 1. Kor. 10:31) Je povzbuzující vědět, že když Jehovu uctíváme nejlépe, jak dokážeme, způsobem, který vyžaduje, a ze správných pohnutek, považuje nás za bezúhonné. (Přečti Jakuba 2:18–24.)

22.–24. Jak byly v Zákoně zdůrazněny tři klíčové prvky čistého uctívání Jehovy – příjemce, kvalita a způsob?

²² Jehova dal Jákobovým potomkům Zákon, a tak nemuseli pochybovat o tom, co od nich očekává. Řekl jim, že pokud ho budou poslouchat, stanou se jeho „zvláštním majetkem“ a „svatým národem“. (2. Mojž. 19:5, 6) Všimni si, jak se v Zákoně kladl důraz na čtyři klíčové prvky čistého uctívání Jehovy.

²³ Jehova jasně určil, kdo by měl být příjemcem uctívání v izraelském národě. Prohlásil: „Nebudeš mít žádné jiné bohy kromě mě.“ (2. Mojž. 20:3–5) Oběti, které mu Izraelité přinášeli, měly být té nejvyšší kvality. Například  zvířata musela být zdravá a bez jakékoli vady. (3. Mojž. 1:3; 5. Mojž. 15:21; srovnej s Malachiášem 1:6–8) Z darů Jehovovi měli užitek Levité, ale i ti přinášeli oběti. Jehova jim řekl: „Ze všech darů, které dostanete, dáte to nejlepší jako příspěvek Jehovovi.“ (4. Mojž. 18:29) A pokud jde o způsob, jak Izraelité Jehovu uctívali, dostali přesné pokyny k tomu, co, kde a jak mají obětovat. Celkem to bylo víc než 600 zákonů, kterými se měli řídit. Dostali pokyn: „Pečlivě dodržujte to, co vám Jehova, váš Bůh, přikázal. Neodbočujte napravo ani nalevo.“ (5. Mojž. 5:32)

²⁴ Opravdu záleželo na tom, kde Izraelité předkládali své oběti? Ano. Jehova jim nařídil, aby postavili svatostánek, který se stal střediskem jeho uctívání. (2. Mojž. 40:1–3, 29, 34) Pokud chtěli, aby jejich oběti přijal, museli je přinést tam. * (5. Mojž. 12:17, 18)

25. Na čem záleželo nejvíc, pokud šlo o oběti? Vysvětli to.

²⁵ Na čem ale záleželo nejvíc, byla pohnutka, s jakou Izraelité přinášeli svůj dar Jehovovi. Měli to dělat z upřímné  lásky k němu a k jeho měřítkům. (Přečti 5. Mojžíšovu 6:4–6.) Když Jehovu uctívali jenom proto, že museli, on jejich oběti odmítal. (Iz. 1:10–13) Prostřednictvím proroka Izajáše sdělil, že se nenechá oklamat nějakým prázdným projevem jejich věrnosti. O izraelském národu řekl: „Prokazuje mi úctu svými rty, ale svým srdcem je ode mě velmi daleko.“ (Iz. 29:13)

26. Jakou úlohu v čistém uctívání Jehovy zpočátku plnil Šalomounův chrám?

²⁶ Víc než 400 let potom co se Izraelité usadili v Zaslíbené zemi, postavil král Šalomoun středisko čistého uctívání Jehovy, které bylo mnohem velkolepější než svatostánek. (1. Král. 7:51; 2. Par. 3:1, 6, 7) Zpočátku byl jediným příjemcem obětí přinášených v tomto chrámu Jehova. Šalomoun a jeho poddaní přinášeli obrovské množství vysoce kvalitních obětí způsobem zakotveným v Zákoně. (1. Král. 8:63) Nicméně hodnota stavby ani počet obětí nebyly pro Jehovu nejdůležitější. Jehova tyto dary přijímal, protože byly dávány z těch nejlepších pohnutek. Šalomoun tuto věc zdůraznil při zasvěcení chrámu. Řekl: „Ať je tedy vaše srdce úplně oddané Jehovovi, našemu Bohu. Dodržujte jeho předpisy a poslouchejte jeho přikázání, tak jak to děláte dnes.“ (1. Král. 8:57–61)

27. Co dělali izraelští králové a jejich poddaní a jak na to reagoval Jehova?

²⁷ Je smutné, že Izraelité začali královu moudrou radu přehlížet. Přestali splňovat jeden nebo i víc klíčových požadavků na čisté uctívání Jehovy. Izraelští králové a jejich poddaní připustili, aby se jejich srdce zkazilo, ztratili víru v Jehovu a přestali dodržovat jeho měřítka. Jehova znovu a znovu s láskou posílal proroky, aby národ usměrnil a varoval před následky jeho jednání. (Jer. 7:13–15, 23–26) A mezi těmito proroky byl i věrný Boží služebník Ezekiel. Žil v době, která čistému uctívání Jehovy vůbec nepřála.

28., 29. Co víme o Ezekielovi? (Viz rámeček „Ezekiel – jeho život v datech“.)

²⁸ Ezekiel byl dobře seznámen s tím, jak probíhá uctívání Jehovy v Šalomounově chrámu. Jeho otec byl kněz a pravidelně v chrámu sloužil. (Ezek. 1:3) Ezekiel měl nejspíš šťastné dětství. Jeho otec ho bezpochyby učil o Jehovovi a Zákoně. V době, kdy přišel na svět, se v chrámu našla kniha Zákona. * Vládl tehdy dobrý král Josijáš. To, co slyšel, ho podnítilo, aby zintenzivnil své úsilí prosadit v zemi čisté uctívání Jehovy. (2. Král. 22:8–13)

 ²⁹ Ezekiel podobně jako muži, kteří Bohu věrně sloužili před ním, splňoval čtyři požadavky na čisté uctívání Jehovy. Při studiu knihy, kterou napsal, se dozvíme, že sloužil výhradně Jehovovi, že mu dával to nejlepší, že poslušně plnil úkoly, které od něj dostal, a že to dělal správným způsobem. K tomu všemu ho motivovala upřímná víra. To se ale o většině jeho současníků říct nedá. Ezekiel v dětství naslouchal tomu, co oznamoval Jeremjáš, který začal sloužit jako prorok v roce 647 př. n. l. a který s vervou ohlašoval Jehovův přicházející soud.

30. a) Co se dozvídáme z Ezekielových proroctví? b) Co je proroctví a co bychom o těch Ezekielových měli vědět? (Viz rámeček „Co bychom měli vědět o Ezekielových proroctvích“.)

³⁰ Z toho, co Ezekiel pod působením svatého ducha napsal, vidíme, jak moc se Boží lid od uctívání Jehovy odchýlil. (Přečti Ezekiela 8:6.) Když Jehova začal obyvatele Judska ukázňovat, Ezekiela odvedli spolu s dalšími zajatci do Babylonu. (2. Král. 24:11–17) I když tam byl v zajetí, neodpykával si trest. Jehova pro něj měl práci. Fascinující vidění a proroctví, která zaznamenal, poukazují na události, které vedly k obnově čistého uctívání Jehovy v Jeruzalémě. To ale zdaleka není všechno. Detailně se z nich také dozvídáme, jak dojde k tomu, že nakonec budou Jehovu znovu správně uctívat všichni, kdo ho milují.

31. V čem nám tato kniha pomůže?

³¹ Při studiu této knihy nahlédneme do nebes, kde sídlí Jehova, zjistíme, jak silně bylo uctívání Jehovy znečištěno, dozvíme se, jak ho Jehova obnovuje a jak chrání svůj lid, a také se podíváme do budoucnosti, kdy bude Jehovu uctívat každý člověk. V následující kapitole se zaměříme na první Ezekielovo vidění. Zapojíme fantazii a představíme si Jehovu a nebeskou část jeho organizace a zdůrazníme si, proč si jenom on zaslouží být uctíván.