1., 2. a) Proč můžeme říct, že Izrael byl jako osamělá ovce mezi vlky? (Viz úvodní obrázek.) b) Jakému vlivu Izraelité a jejich králové opakovaně podléhali?

 PO STALETÍ byli Izraelité jako osamělá ovce uprostřed smečky vlků. Z východu je ohrožovali Ammonité, Moabci a Edomité. Území na západě ovládali jejich odvěcí nepřátelé Filištíni. Na severu leželo město Tyros, bohaté a mocné středisko ohromného obchodního impéria. A u jižní hranice se rozpínal starodávný egyptský národ, kterému vládl král a bůh v jedné osobě, faraon.

² Když Izraelité spoléhali na Jehovu, on je před nepřáteli chránil. Lid i králové se ale znovu a znovu nechávali ovlivňovat okolními zkaženými národy. Jedním příkladem je slabošský král Achab. Vládl desetikmennému izraelskému království v době, kdy byl v Judsku králem Jehošafat. Vzal si dceru sidonského krále, který ovládal prosperující město Tyros. Jmenovala se Jezábel a v Izraeli fanaticky prosazovala uctívání Baala. Na svého manžela měla takový  vliv, že se uctívání Jehovy zkazilo jako nikdy předtím. (1. Král. 16:30–33; 18:4, 19)

3., 4. a) Ke komu teď Ezekiel obrátil svoji pozornost? b) Na které otázky si odpovíme?

³ Jehova svůj lid před následky nevěrného jednání varoval. A teď mu došla trpělivost. (Jer. 21:7, 10; Ezek. 5:7–9) V roce 609 př. n. l. se do Zaslíbené země potřetí vrátilo babylonské vojsko. Od jeho poslední invaze uběhlo skoro deset let. Tentokrát strhne jeruzalémské hradby a pozabíjí ty, kdo se vzbouřili proti Nebukadnecarovi. Když obléhání začalo a Ezekielova proroctví se do nejmenšího detailu plnila, obrátil Ezekiel svoji pozornost k národům kolem Zaslíbené země.

⁴ Jehova Ezekielovi odhalil, že nepřátelé Judska se budou ze zničení Jeruzaléma radovat a těm, kdo přežijí, budou ztrpčovat život. Ale národy, které se Jehovovi stavěly na odpor a které pronásledovaly nebo mravně kazily jeho lid, důsledkům svého jednání neuniknou. Co praktického se můžeme naučit z toho, jaké vztahy měl Izrael s těmito národy? A proč nám Ezekielova proroctví o těchto národech dávají naději?

5., 6. Jaký vztah byl mezi Ammonity a Izraelity?

⁵ Ammonité, Moabci a Edomité byli v určitém smyslu pokrevní příbuzní Izraelitů. I přes příbuzenské vazby a společnou historii ale byly tyto národy dlouhou dobu nepřáteli Božího lidu a chovaly se k němu „s hlubokým pohrdáním“. (Ezek. 25:6)

⁶ Začněme Ammonity. Byli to potomci Abrahamova synovce Lota a jeho mladší dcery. (1. Mojž. 19:38) Jejich jazyk byl tak blízký hebrejštině, že mu Izraelité nejspíš rozuměli. Kvůli tomuto příbuzenskému vztahu Jehova Izraelitům řekl, aby proti Ammonitům nevytáhli do boje. (5. Mojž. 2:19) Jenže v době soudců se Ammonité přidali k moabskému králi Eglonovi a Izraelity utlačovali. (Soud. 3:12–15, 27–30) Když se později stal králem Saul, Ammonité Izrael napadli. (1. Sam. 11:1–4) A za krále Jehošafata znovu spojili síly s Moabci a vtrhli do Zaslíbené země. (2. Par. 20:1, 2)

7. Jak s Izraelity zacházeli Moabci?

⁷ Také Moabci byli potomky Lota, ale tentokrát přes jeho starší dceru. (1. Mojž. 19:36, 37) Jehova Izraelitům  řekl, aby s nimi neválčili. (5. Mojž. 2:9) Oni jim ale tuto laskavost neoplatili. Místo aby svým příbuzným, kteří byli osvobozeni z egyptského otroctví, pomohli, snažili se jim zabránit v tom, aby vstoupili do Zaslíbené země. Moabský král Balak si najmul Baláma, aby Izraelity proklel, a Balám mu poradil, jak izraelské muže zlákat k nemravnosti a modlářství. (4. Mojž. 22:1–8; 25:1–9; Zjev. 2:14) Moabci utlačovali své příbuzné celá staletí až do Ezekielovy doby. (2. Král. 24:1, 2)

8. Proč Jehova o Edomitech a Izraelitech řekl, že jsou bratři, ale jak se Edomité chovali?

⁸ Edomité byli potomky Jákobova dvojčete Ezaua. Jejich pouto s Izraelem bylo tak těsné, že Jehova o nich a Izraelitech mluvil jako o bratrech. (5. Mojž. 2:1–5; 23:7, 8) Přesto byli Edomité v období od vyjití Izraelitů z Egypta do zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. jejich nepřáteli. (4. Mojž. 20:14, 18; Ezek. 25:12) Při dobytí Jeruzaléma se radovali z toho, jak Izraelité trpí, a naléhali na Babyloňany, aby město zničili. Navíc prchající Izraelity chytali a předávali je nepříteli. (Žalm 137:7; Obad. 11, 14)

9., 10. a) Co se stalo s Ammonem, Moabem a Edomem? b) Z čeho je vidět, že ne všichni členové těchto národů byli nepřáteli Izraele?

⁹ Za to, jak tyto národy zacházely se svými vzdálenými příbuznými, kteří byli Božím lidem, je Jehova volal k odpovědnosti. Řekl: „Dám ... Ammonity do vlastnictví Orientálcům a mezi národy se na Ammonity zapomene.“ Také prohlásil: „Nad Moabem vykonám rozsudek a poznají, že já jsem Jehova.“ (Ezek. 25:10, 11) Tato proroctví se začala plnit asi pět let po pádu Jeruzaléma, když Ammonity a Moabce porazili Babyloňané. O Edomu Jehova řekl: „Usmrtím v něm lidi i dobytek a zpustoším ho.“ (Ezek. 25:13) Ammon, Moab a Edom nakonec zanikly, tak jak to Jehova předpověděl. (Jer. 9:25, 26; 48:42; 49:17, 18)

¹⁰ Ne všichni členové těchto národů ale byli nepřáteli Božího lidu. Například Ammonita Celek a Moabec Jitma patřili k silným válečníkům krále Davida. (1. Par. 11:26, 39, 46; 12:1) A Moabka Rut věrně sloužila Jehovovi. (Rut 1:4, 16, 17)

11. Co se učíme z toho, jaké vztahy měl Izrael s Ammonem, Moabem a Edomem?

¹¹ Co se učíme z toho, jaký vztah měli Izraelité k těmto národům? Když si Izraelité nedali pozor, začali postupně přebírat praktiky falešných náboženství, jako třeba uctívání moabského Baala z Peoru a ammonského boha Moleka. (4. Mojž. 25:1–3; 1. Král. 11:7) Něco podobného by se mohlo stát i nám. Nevěřící příbuzní na nás můžou tlačit,  abychom jednali proti svému přesvědčení. Možná nechápou, proč neslavíme Velikonoce, proč si o Vánocích nedáváme dárky nebo proč neslavíme jiné svátky, které souvisí s falešnými náboženskými naukami. I když nemají špatné úmysly, můžou se snažit, abychom třeba jenom na chvíli slevili ze svých zásad. Je proto důležité, abychom jejich tlaku nikdy nepodlehli! Z dějin izraelského národa je vidět, že jediný takový ústupek může vést ke katastrofě.

12., 13. Jaký odpor můžeme zažívat, ale k čemu může naše věrnost Jehovovi vést?

¹² Z toho, jaké měl Izrael zkušenosti s Ammonem, Moabem a Edomem, se učíme ještě něco dalšího. Možná od svých nevěřících příbuzných zažíváme silný odpor. Ježíš upozornil, že dobrá zpráva, kterou kážeme, postaví „syna proti otci“ a „dceru proti matce“. (Mat. 10:35, 36) Jehova Izraelitům přikázal, aby s příbuznými nevyvolávali spory, a to nechceme dělat ani my. Neměli bychom ale být překvapení, když se nám postaví na odpor. (2. Tim. 3:12)

¹³ I když nám příbuzní v uctívání Boha přímo nebrání, nesmíme jim dovolit, aby na nás měli silnější vliv než Jehova. Proč ne? Protože Jehova si zaslouží, aby pro nás byl tím nejdůležitějším. (Přečti Matouše 10:37.) Kromě toho pokud mu zůstaneme věrní, někteří příbuzní můžou začít Jehovu uctívat s námi, jako to v minulosti udělali Celek, Jitma a Rut. (1. Tim. 4:16) Potom i oni budou mít radost z toho, že slouží jedinému pravému Bohu, který je miluje a chrání.

14., 15. Jak s Izraelity jednali Filištíni?

¹⁴ Filištíni se do země, kterou Jehova později slíbil Abrahamovi a jeho potomkům, přestěhovali z ostrova Kréta. Abraham i Izák s nimi byli v kontaktu. (1. Mojž. 21:29–32; 26:1) V době, kdy Izraelité přišli do Zaslíbené země, už byli Filištíni mocným národem s obrovskou vojenskou silou. Uctívali falešné bohy, ke kterým patřili Baal-zebub a Dagon. (1. Sam. 5:1–4; 2. Král. 1:2, 3) Izrael se k nim v tomto uctívání v některých obdobích přidal. (Soud. 10:6)

¹⁵ Kvůli tomu, že Izraelité Jehovu zrazovali, připouštěl, aby nad nimi Filištíni mnoho let vládli. (Soud. 10:7, 8; Ezek. 25:15) Krutě Izraelity utlačovali * a mnohé z nich zabíjeli. (1. Sam. 4:10) Ale vždycky když Izraelité činili pokání a vrátili se k Jehovovi, tak je osvobodil. Použil  k tomu muže, jako byli Samson, Saul nebo David. (Soud. 13:5, 24; 1. Sam. 9:15–17; 18:6, 7) A tak jak to Ezekiel předpověděl, Jehova Filištíny ve vzteku potrestal, když do jejich země vtrhli Babyloňané a později Řekové. (Ezek. 25:15–17)

16., 17. Co se učíme z toho, jak se Filištíni chovali k Izraelitům?

¹⁶ Co se učíme z toho, jak se Filištíni chovali k Izraelitům? Novodobý Jehovův lid zažívá odpor ze strany některých z nejmocnějších národů, jaké kdy vládly lidstvu. Na rozdíl od Izraelitů zůstává Jehovův lid naprosto věrný. I přesto se občas může zdát, že nepřátelé čistého uctívání mají navrch. Například na začátku 20. století se vláda ve Spojených státech pokusila zastavit činnost Jehovova lidu tím, že bratry, kteří stáli v čele organizace, poslala až na 20 let do vězení. Během druhé světové války se nacisté v Německu snažili Boží lid zlikvidovat – tisíce bratrů a sester uvěznili a stovky jich zabili. Po válce rozpoutal proti svědkům Jehovovým dlouhodobou kampaň Sovětský svaz a posílal naše bratry do pracovních táborů nebo do vyhnanství na Sibiř.

¹⁷ Vlády budou možná dál zakazovat naši kazatelskou činnost, věznit Boží služebníky, a některé dokonce popravovat. Měli bychom se tím nechat zastrašit? Mělo by to oslabit naši víru? Ne! Jehova svůj věrný lid ochrání. (Přečti Matouše 10:28–31.) Už jsme byli svědky toho, jak mocné utlačující vlády zmizely ze scény, zatímco Jehovův lid dál vzkvétá. Brzy potká všechny vlády na světě stejný osud, jaký potkal Filištíny – budou muset poznat Jehovu. A stejně jako Filištíni zaniknou.

18. Čím byl starověký Tyros významný?

¹⁸ Město Tyros * bylo střediskem jedné z největších obchodních říší starověkého světa. Směrem na západ si vybudovalo síť obchodních tras přes celé Středozemní moře. Směrem na východ ho síť obchodních tras po souši spojovala se vzdálenými velmocemi. Z těchto odlehlých koutů světa získával Tyros během staletí obrovský majetek. Jeho obchodníci a řemeslníci byli tak bohatí, že se považovali za knížata. (Iz. 23:8)

19., 20. Jaký rozdíl byl mezi obyvateli Tyru a Gibeonu?

¹⁹ Za vlády králů Davida a Šalomouna měl Izrael s obyvateli Tyru blízké obchodní vztahy. Tyros dodával materiál a řemeslníky na stavbu Davidova paláce a později Šalomounova chrámu. (2. Par. 2:1, 3, 7–16) Viděl izraelský národ v období jeho největšího rozkvětu. (1. Král. 3:10–12; 10:4–9) Tisíce jeho obyvatel měly skvělou příležitost dozvědět se o čistém uctívání, poznat Jehovu a na vlastní oči vidět, co dobrého služba pravému Bohu přináší.

²⁰ Tyřané ale tuto příležitost nevyužili a dál se v životě zaměřovali na hmotné věci. Nešli ve stopách obyvatel mocného kananejského města Gibeon, kteří jenom zaslechli, co velkého Jehova udělal, a podnítilo je to, aby mu začali sloužit. (Jozue 9:2, 3, 22–10:2) Tyřané se nakonec postavili proti Božímu lidu, a některé Izraelity dokonce prodali do otroctví. (Žalm 83:2, 7; Joel 3:4, 6; Amos 1:9)

21., 22. Jak Tyros dopadl a proč?

²¹ Prostřednictvím Ezekiela Jehova těmto odpůrcům řekl: „Jsem proti tobě, Tyre! Přiženu proti tobě mnoho  národů, stejně jako moře žene své vlny. Zničí hradby Tyru a strhnou jeho věže. Seškrábnu jeho sutiny a zůstane z něj jen holá skála.“ (Ezek. 26:1–5) Tyřané se spoléhali na to, že je ochrání jejich bohatství. Mysleli si, že jim poskytne podobnou ochranu jako 46 metrů vysoké hradby tohoto ostrovního města. Udělali by dobře, kdyby přemýšleli o Šalomounových slovech: „Majetek boháče je jeho opevněným městem, v jeho představách je jako hradba.“ (Přísl. 18:11)

²² To, že majetek ani doslovné hradby skutečnou ochranu nezaručí, Tyřané zjistili, když Ezekielovo proroctví splnili Babyloňané a pak Řekové. Po zničení Jeruzaléma Babyloňané vytáhli proti Tyru a po 13 letech obléhání dobyli pevninskou část města. (Ezek. 29:17, 18) Potom v roce 332 př. n. l. splnil jeden zajímavý aspekt Ezekielova proroctví Alexandr Veliký. * Jeho armáda „seškrábla“ trosky pevninské části města, naházela kameny, dřevo a sutiny do vody a postavila z toho násep, po kterém se dostala k ostrovní části. (Ezek. 26:4, 12) Alexandr prolomil hradby, zpustošil město, zabil tisíce vojáků a civilistů a další desetitisíce prodal do otroctví. Obyvatelé Tyru byli přinuceni poznat Jehovu, když na vlastní kůži okusili, že ani obrovské bohatství neposkytuje trvalou ochranu. (Ezek. 27:33, 34)

23. Co se učíme z varovného příkladu obyvatel Tyru?

²³ Co se učíme z varovného příkladu obyvatel Tyru? Nikdy se nedejme oklamat podvodnou mocí bohatství, takže bychom se spoléhali na hmotné věci jako na nějakou hradbu. (Mat. 13:22) Nemůžeme „sloužit Bohu i bohatství“. (Přečti Matouše 6:24.) Skutečně v bezpečí jsou jenom ti, kdo slouží Jehovovi celou duší. (Mat. 6:31–33; Jan 10:27–29) Proroctví o konci tohoto světa se splní do nejmenšího detailu, stejně jako se splnila proroctví proti Tyru. Ti, kdo se spoléhají na bohatství, budou přinuceni poznat Jehovu, až zničí chamtivý a sobecký obchodní systém tohoto světa.

24.–26. a) Proč Jehova nazval Egypt „rákosem“? b) Jak král Sedekjáš ignoroval Jehovův pokyn a k čemu to vedlo?

²⁴ Ještě dřív než žil Josef, měl v oblasti Zaslíbené země značný politický vliv Egypt a udržel si ho až do doby, kdy Babyloňané útočili na Jeruzalém. Díky své dlouhé historii se zdál být jako statný starý strom. V porovnání  s Jehovou byl ale slabý – nebyl o nic silnější než rákos. (Ezek. 29:6)

²⁵ To si ale neuvědomil odpadlý král Sedekjáš. Prostřednictvím proroka Jeremjáše ho Jehova vyzýval, aby se babylonskému králi podřídil. (Jer. 27:12) Sedekjáš dokonce přísahal v Jehovově jménu, že se proti Nebukadnecarovi nepostaví. Potom ale Jehovův pokyn ignoroval, přísahu porušil a požádal Egypt, aby mu v boji proti Babyloňanům pomohl. (2. Par. 36:13; Ezek. 17:12–20) Ale Izraelité, kteří spoléhali na politickou moc Egypta, si velmi uškodili. (Ezek. 29:7) Egypt mohl působit hrozivě jako velká mořská obluda. (Ezek. 29:3, 4) Jehova ale řekl, že se s ním vypořádá tak, jako když lovci loví nilské krokodýly – že mu dá do čelistí háky, přitáhne si ho a zničí. To udělal, když poslal Babyloňany, aby Egypt dobyli. (Ezek. 29:9–12, 19)

²⁶ A co se stalo s nevěrným Sedekjášem? Ezekiel o tomto zkaženém náčelníkovi předpověděl, že kvůli své vzpouře proti Jehovovi přijde o korunu a jeho vládu čeká zkáza. Ezekielovo poselství ale obsahovalo i naději. (Ezek. 21:25–27) Jehova slíbil, že na trůn usedne někdo z královského rodu, někdo, kdo na to bude mít „zákonné právo“. V další kapitole se dozvíme, kdo měl tím králem být.

27. Co se učíme z toho, že Izrael požádal o pomoc Egypt?

 ²⁷ Co se učíme z toho, že se Izrael obrátil na Egypt? Jehovův lid se dnes nesmí spoléhat na politické síly a myslet si, že můžou zajistit trvalé bezpečí. „Částí světa“ nesmíme být ani ve svých myšlenkách. (Jan 15:19; Jak. 4:4) Politický systém se může zdát silný, ale podobně jako starověký Egypt je slabý jako rákos. Bylo by velmi krátkozraké upínat svou naději ke smrtelným lidem místo k všemohoucímu vládci vesmíru! (Přečti Žalm 146:3–6.)

28.–30. Jaký rozdíl je mezi tím, jak Jehovu budou muset poznat národy a jak ho známe my?

²⁸ V knize Ezekiel Jehova o národech několikrát řekl: „Poznají, že já jsem Jehova.“ (Ezek. 25:17) Ve starověku se tato slova splnila, když Jehova nad nepřáteli svého lidu vykonal rozsudek. Ještě větší splnění ale budou mít v naší době. Jaké?

²⁹ Podobně jako Boží lid ve starověku jsme i my obklopeni národy, které nás považují za tak bezbranné, jako je osamělá ovce. (Ezek. 38:10–13) Jak se dočteme v 17. a 18. kapitole této knihy, národy brzy rozpoutají mohutný nenávistný útok na Boží lid. Až to udělají, pochopí, kdo má opravdovou moc. Když na nich Jehova bude v armagedonské bitvě vykonávat rozsudek, budou přinuceni ho poznat – uznat, že je nejvyšší panovník. (Zjev. 16:16; 19:17–21)

³⁰ Nás Jehova naproti tomu ochrání a odmění. Proč? Protože jsme využili příležitost ukázat, že ho známe – tím, že mu důvěřujeme, posloucháme ho a uctíváme ho čistým způsobem, jak si to zaslouží. (Přečti Ezekiela 28:26.)