Ve 23. kapitole Ezekiela je Boží lid ostře odsouzený za svoji nevěrnost. Tato kapitola se v mnoha ohledech podobá 16. kapitole. V obou se obrazně mluví o prostituci. Mladší sestra představuje Jeruzalém a její starší sestra Samaří. Obě kapitoly ukazují, že mladší sestra šla ve stopách své starší sestry, takže se také stala prostitutkou, a nakonec byla ještě zkaženější a nemravnější. Ve 23. kapitole Jehova dává těmto sestrám jména: Starší sestra – Samaří, hlavní město desetikmenného izraelského království – je Ohola a mladší sestra – Jeruzalém, hlavní město Judska – je Oholiba. * (Ezek. 23:1–4)

Tyto dvě kapitoly jsou si podobné i v dalších ohledech. K nejvýznamnějším patří následující: Prostitutky byly původně Jehovovými manželkami, ale pak ho zradily. Obě kapitoly také dávají naději. Ve 23. kapitole sice není naděje na nápravu vyjádřena tak jasně, ale přesto je v ní paralela s 16. kapitolou, když Jehova říká: „Skoncuji s tvým hanebným chováním a s tvou prostitucí.“ (Ezek. 16:16, 20, 21, 37, 38, 41, 42; 23:4, 11, 22, 23, 27, 37)

V minulosti naše publikace uváděly, že Ohola a Oholiba jsou prorockými předobrazy křesťanstva rozděleného na katolíky a protestanty. Při dalším důkladném studiu ale vznikly některé závažné otázky: Bylo někdy křesťanstvo v nějakém smyslu Jehovovou manželkou? Bylo někdy s Jehovou ve smluvním vztahu? Očividně ne. V době, kdy Ježíš zprostředkoval „novou smlouvu“ s duchovním Izraelem, křesťanstvo ještě neexistovalo a nikdy ani nebylo součástí tohoto duchovního národa pomazaných křesťanů. (Jer. 31:31; Luk. 22:20) Křesťanstvo vzniklo až dlouho po smrti apoštolů, ve 4. století našeho letopočtu. Od samého začátku to byla odpadlická, zkažená organizace tvořená zdánlivými křesťany, o kterých Ježíš ve svém proroctví mluvil jako o plevelu. (Mat. 13:24–30)

Další důležitý rozdíl: Jehova doufal, že se nevěrný Jeruzalém a Samaří napraví. (Ezek. 16:41, 42, 53–55) Má podle Bible křesťanstvo podobnou naději? Ne! Nemá žádnou naději, stejně jako zbytek Velkého Babylonu.

Ohola a Oholiba tedy nejsou prorockými předobrazy křesťanstva. Pomáhají nám ale rozumět něčemu důležitějšímu – tomu, co Jehova cítí vůči těm, kdo špiní jeho svaté jméno a znevažují jeho měřítka na čisté uctívání. Křesťanstvo nese v tomto směru zvlášť velkou vinu, protože jeho církve tvrdí, že zastupují Boha, o kterém se píše v Bibli. Navíc tvrdí, že Jehovův milovaný Syn, Ježíš Kristus, je jejich vůdce. Toto tvrzení ale popírají, když učí, že Ježíš je součástí Trojice, a když neposlouchají jeho jasný příkaz, že nemají být „částí světa“. (Jan 15:19) Tím, že se křesťanstvo neustále dopouští modlářství a zaplétá se do politiky, jasně ukazuje, že je součástí „velké prostitutky“. (Zjev. 17:1) Není pochyb o tom, že ho čeká stejný osud jako celou říši falešného náboženství!