Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem
Důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem
„Ti, kdo znají tvé jméno, budou v tebe důvěřovat.“ (ŽALM 9:10)
1, 2. Například v co lidé marně vkládají důvěru, když touží po bezpečí?
JE JEN přirozené, že dnes, kdy naši životní pohodu ohrožuje tolik věcí, pátráme po tom, kdo nebo co nám poskytne životní jistoty a bezpečí. Někteří lidé se domnívají, že se do budoucnosti zajistí, když budou mít více peněz, ale skutečnost je taková, že peníze jsou ochranou jen velmi nejistou. Bible říká: „Kdo důvěřuje ve své bohatství — sám padne.“ (Přísloví 11:28) Jiní lidé vkládají své naděje v lidské vůdce, ale i ti nejlepší vůdcové dělají chyby. A nakonec všichni stejně zemřou. Bible moudře radí: „Nevkládejte důvěru v urozené ani v syna pozemského člověka, kterému nepatří záchrana.“ (Žalm 146:3) Tato inspirovaná slova nás také varují, abychom si nemysleli, že vše zvládneme sami bez pomoci z vnějšku. I my jsme pouze ‚synové pozemského člověka‘.
2 Prorok Izajáš izraelským vůdcům své doby vyčítal, že vkládají důvěru v ‚útočiště lži‘. (Izajáš 28:15–17) Ve své snaze dosáhnout bezpečí tito vůdcové uzavírali politické svazky s okolními národy. Taková spojenectví byla nedůvěryhodná — byla to lež. Podobně i dnes mnoho náboženských vůdců pěstuje styky s politickými vůdci. I v těchto případech se ukáže, že taková spojenectví jsou ‚lží‘. (Zjevení 17:16, 17) Takto není možné zajistit trvalé bezpečí.
Dobrý příklad Jozua a Kaleba
3, 4. V čem se lišila zpráva, kterou o Zaslíbené zemi podal Jozue a Kaleb, od toho, co prohlásilo deset zbývajících zvědů?
3 Kde bychom tedy měli hledat bezpečí? Na tomtéž místě, kde je hledal Jozue a Kaleb v době Mojžíšově. Izraelský národ byl krátce po osvobození z Egypta připraven vstoupit do Kanaánu, do Zaslíbené země. Do země bylo vysláno dvanáct zvědů, kteří se po čtyřiceti dnech vrátili, aby podali zprávu. Jenom dva z nich, Jozue a Kaleb, říkali, že v Kanaánu jsou pro Izrael příznivé vyhlídky. Ostatní sice potvrdili, že je to nádherná země, ale řekli: „Je skutečností, že lid, který v té zemi bydlí, je silný, a opevněná města jsou velmi velká... Nejsme schopni vyjít proti tomu lidu, protože jsou silnější než my.“ (4. Mojžíšova 13:27, 28, 31)
4 Izraelité věnovali pozornost zprávám těch deseti zvědů a dostali strach, dokonce do té míry, že začali proti Mojžíšovi reptat. Nakonec Jozue a Kaleb velice emotivně prohlásili: „Země, kterou jsme prošli, abychom v ní vyzvídali, je velmi, velmi dobrá země. Jestliže v nás Jehova nalezl potěšení, potom nás do téhle země jistě uvede a dá nám ji, zemi, která oplývá mlékem a medem. Jen se nebouřete proti Jehovovi; a vy — nebojte se lidu té země.“ (4. Mojžíšova 14:6–9) Izraelité přesto nenaslouchali, a proto jim tehdy nebylo dovoleno, aby do Zaslíbené země vstoupili.
5. Proč Jozue a Kaleb podali o Zaslíbené zemi příznivou zprávu?
5 Proč Jozue a Kaleb podali dobrou zprávu, když deset zvědů podalo zprávu nepříznivou? Všech dvanáct zvědů vidělo tatáž opevněná města a národy, které tam žily. A těch deset zvědů mělo pravdu, když říkali, že Izrael není dostatečně silný na to, aby zemi dobyl. Jozue a Kaleb to věděli také. Avšak deset zvědů se na věci dívalo z lidského hlediska. Jozue a Kaleb naopak důvěřovali v Jehovu. Viděli jeho mocné skutky v Egyptě, u Rudého moře a na úpatí hory Sinaj. Vždyť i o několik desítek let později bylo pouhé vyprávění o těchto skutcích tak působivé, že se Raab v Jerichu rozhodla riskovat pro Jehovův lid svůj život! (Jozue 2:1–24; 6:22–25) Jozue a Kaleb, kteří Jehovovy skutky zažili na vlastní oči, plně důvěřovali, že Bůh bude za svůj lid bojovat i nadále. O čtyřicet let později, když nová generace Izraelitů vstoupila pod Jozuovým vedením do Kanaánu a zemi dobyla, vyšlo najevo, že Jozuova a Kalebova důvěra byla oprávněná.
Proč bezvýhradně důvěřovat Jehovovi
6. Proč jsou dnes křesťané pod tlakem a komu by měli důvěřovat?
6 V dnešních ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘, jsme v podobné situaci jako Izraelité, protože proti nám stojí nepřátelé, kteří jsou silnější než my. (2. Timoteovi 3:1) Jsme pod tlakem v mravním a duchovním ohledu a v některých případech i fyzicky. Sami bychom takovéto tlaky nevydrželi, protože nepocházejí od lidí, ale od někoho, kdo je vyšší než lidé — od Satana. (Efezanům 6:12; 1. Jana 5:19) Na koho se tedy můžeme obrátit? Jeden věrný muž kdysi řekl v modlitbě k Jehovovi: „Ti, kdo znají tvé jméno, budou v tebe důvěřovat.“ (Žalm 9:10) Jestliže opravdu známe Jehovu a rozumíme tomu, co jeho jméno znamená, budeme mu důvěřovat tak pevně jako Jozue a Kaleb. (Jan 17:3)
7, 8. Jaké důvody pro důvěru v Jehovu nacházíme (a) ve stvořitelských dílech? (b) v Bibli?
7 Proč bychom měli důvěřovat v Jehovu? Jedním důvodem, proč v něho důvěřovali Jozue a Kaleb, bylo to, že zažili projevy jeho moci. Ale ty my přece vidíme také! Uvažujme například o Jehovových stvořitelských dílech, jako je vesmír s jeho miliardami galaxií. Ty obrovské fyzikální síly, které Jehova ovládá, jsou dokladem toho, že Jehova je skutečně Všemohoucí. Když přemýšlíme o nádheře stvoření, musíme souhlasit s Jobem, který o Jehovovi řekl: „Kdo mu může odporovat? Kdo mu řekne: ‚Co děláš?‘“ (Job 9:12) Ano, pokud je Jehova na naší straně, nemusíme se nikoho v celém vesmíru bát. (Římanům 8:31)
8 Zamysleme se také nad Jehovovým Slovem, Biblí. Tento nevyčerpatelný zdroj Boží moudrosti je pro nás významnou pomocí, když se snažíme překonávat špatné návyky a přizpůsobovat svůj život Jehovově vůli. (Hebrejcům 4:12) Právě díky Bibli poznáváme Jehovovo jméno a chápeme jeho význam. (2. Mojžíšova 3:14) Uvědomujeme si, že Jehova se může stát tím, pro co se rozhodne — milujícím Otcem, spravedlivým Soudcem nebo vítězným Válečníkem —, aby naplnil svůj záměr. A my vidíme, že jeho slovo se vždy splní. Když studujeme Boží slovo, docházíme ke stejnému závěru jako žalmista: „Důvěřoval [jsem] v tvé slovo.“ (Žalm 119:42; Izajáš 40:8)
9. Jak výkupné a Ježíšovo vzkříšení posilují naši důvěru v Jehovu?
9 Dalším důvodem, proč důvěřovat v Jehovu, je výkupné. (Matouš 20:28) To, že Bůh poslal svého vlastního Syna, aby za nás zemřel jako výkupné, je přece něco úžasného! A výkupné má opravdu mocný účinek. Přikrývá hříchy všech lidí, kteří činí pokání a obracejí se k Jehovovi s upřímným srdcem. (Jan 3:16; Hebrejcům 6:10; 1. Jana 4:16, 19) Svou roli v procesu zaplacení výkupného mělo také Ježíšovo vzkříšení. Tento zázrak, který potvrdily stovky očitých svědků, je dalším důvodem, proč bychom měli v Jehovu důvěřovat. Vzkříšení je zárukou, že naše naděje neskončí zklamáním. (Skutky 17:31; Římanům 5:5; 1. Korinťanům 15:3–8)
10. Jaké osobní důvody nás vedou k důvěře v Jehovu?
10 To jsou jen některé důvody, proč můžeme a máme mít v Jehovu absolutní důvěru. Existuje mnoho dalších důvodů, z nichž některé jsou osobní. Každý z nás se například čas od času dostane do náročné životní situace. Když při tom hledáme Jehovovo vedení, vidíme, jak je toto vedení praktické. (Jakub 1:5–8) Čím více ve svém každodenním životě v Jehovu důvěřujeme a vidíme, jaké dobré výsledky to přináší, tím pevnější bude naše důvěra v něho.
David důvěřoval v Jehovu
11. Tváří v tvář jakým okolnostem David důvěřoval v Jehovu?
11 Příkladem člověka, který v Jehovu důvěřoval, byl ve starověkém Izraeli David. David žil v nebezpečí jednak ze strany krále Saula, který ho chtěl zabít, a jednak ze strany mocného vojska Filištínů, kteří se snažili dobýt Izrael. Přesto přežil, a dokonce zvítězil. Proč? David sám to vysvětluje: „Jehova je mé světlo a má záchrana. Z koho budu mít strach? Jehova je pevnost mého života. Z koho budu mít děs?“ (Žalm 27:1) I my úspěšně obstojíme, jestliže budeme stejně důvěřovat v Jehovu.
12, 13. Jak David ukázal, že bychom měli důvěřovat v Jehovu i tehdy, když odpůrci používají svůj jazyk jako zbraň proti nám?
12 Při jedné příležitosti se David modlil: „Slyš, Bože, můj hlas v mé starosti. Kéž bedlivě střežíš můj život před děsivostí nepřítele. Kéž mě skryješ před důvěrným hovorem zločinců, před vřavou těch, kdo konají to, co ubližuje, kdo naostřili svůj jazyk právě jako meč, kdo namířili svůj šíp, hořkou řeč, aby stříleli ze skrytých míst na někoho bezúhonného.“ (Žalm 64:1–4) Nevíme přesně, co Davida přimělo napsat tato slova. Víme ale, že i dnes odpůrci podobně ‚ostří svůj jazyk‘, tedy používají řeč jako válečnou zbraň. ‚Střílejí‘ na bezúhonné křesťany tím, že používají mluvená i psaná slova jako ‚šípy‘, aby je uváděli do nesprávného světla. K čemu to povede, jestliže neochvějně důvěřujeme v Jehovu?
13 David dále říká: „Bůh však na ně náhle vystřelí šípem. Vzešla jim zranění, a působí klopýtání. Jejich jazyk je však proti nim samotným. ... A spravedlivý se bude radovat v Jehovovi a vskutku ho učiní svým útočištěm.“ (Žalm 64:7–10) Ano, naši nepřátelé si proti nám sice naostřili svůj jazyk, ale nakonec ‚je jejich jazyk proti nim samotným‘. Jehova pak vede věci tak, aby přinesly dobrý výsledek, takže ti, kdo v něho důvěřují, se v něm mohou radovat.
Ezekjášova důvěra se prokázala jako oprávněná
14. (a) V jaké kritické situaci Ezekjáš důvěřoval v Jehovu? (b) Jak dal Ezekjáš najevo, že nevěří Asyřanovým lžím?
14 Král Ezekjáš byl další mužem, jehož důvěra v Jehovu byla oprávněná. V době Ezekjášovy vlády ohrožovalo Jeruzalém mocné asyrské vojsko. Toto vojsko již porazilo mnoho jiných národů. Dobylo dokonce všechna judská města kromě Jeruzaléma, a Senacherib se chvástal, že dobude i toto město. Senacherib prostřednictvím rabšakeho správně poukázal na to, že důvěřovat v pomoc Egypta by bylo marné. Potom ale prohlásil: „Nenech se klamat svým Bohem, v něhož důvěřuješ, když říkáš: ‚Jeruzalém nebude dán do ruky asyrského krále.‘“ (Izajáš 37:10) Ezekjáš však věděl, že Jehova je neoklame. Modlil se proto: „Jehovo, náš Bože, zachraň [nás z Asyřanovy] ruky, aby všechna království země poznala, že jedině ty, Jehovo, jsi Bůh.“ (Izajáš 37:20) Jehova Ezekjášovu modlitbu vyslyšel. Během jediné noci anděl zabil 185 000 asyrských vojáků. Jeruzalém byl ušetřen a Senacherib Judu opustil. Všichni, kdo o této události slyšeli, se poučili o Jehovově síle.
15. Co jedině nám pomůže připravit se na jakoukoli náročnou situaci, do níž se v tomto nestabilním světě můžeme dostat?
15 Dnes jsme v podobné situaci jako Ezekjáš, tedy v situaci, která připomíná válku. My ovšem vedeme boj duchovní. Ale i jako duchovní válečníci musíme pěstovat návyky nutné pro přežití. Musíme předvídat útoky a být připraveni, abychom je mohli odrazit. (Efezanům 6:11, 12, 17) Žijeme v nestabilním světě a situace se může velmi rychle změnit. Neočekávaně mohou vzplanout občanské nepokoje. Země, které jsou známé svou náboženskou tolerancí, se mohou stát netolerantními. Ať v budoucnosti přijde cokoli, budeme na to připraveni jedině tehdy, jestliže budeme stejně jako Ezekjáš rozvíjet neotřesitelnou důvěru v Jehovu.
Co znamená důvěřovat v Jehovu?
16, 17. Jak dáváme najevo, že Jehovovi důvěřujeme?
16 Důvěra v Jehovu se neprojevuje pouze slovy. Je to věc našeho srdce a projevuje se naším jednáním. Jestliže důvěřujeme v Jehovu, jistě také budeme plně důvěřovat jeho Slovu, Bibli. Budeme jej denně číst, rozjímat o něm a necháme se jím v životě vést. (Žalm 119:105) K důvěře v Jehovu také patří důvěra v moc svatého ducha. S pomocí svatého ducha můžeme rozvíjet vlastnosti, které se Jehovovi líbí, a přemáhat zakořeněné zlozvyky. (1. Korinťanům 6:11; Galaťanům 5:22–24) Mnoha lidem se s pomocí svatého ducha podařilo přestat s kouřením nebo se zneužíváním drog. Jiní se vzdali nemravného způsobu života. Ano, budeme-li důvěřovat v Jehovu, budeme jednat v jeho síle, a ne ve své vlastní. (Efezanům 3:14–18)
17 Důvěřovat v Jehovu kromě toho znamená důvěřovat těm, komu důvěřuje on. Jehova například ustanovil ‚věrného a rozvážného otroka‘, aby pečoval o pozemské zájmy Království. (Matouš 24:45–47) Jestliže Jehovovu uspořádání důvěřujeme, nesnažíme se jednat nezávisle a toto ustanovení nepřehlížíme. Dalším opatřením je to, že v místním křesťanském sboru slouží starší, a ti jsou podle slov apoštola Pavla jmenováni svatým duchem. (Skutky 20:28) Jestliže se staršími ve sboru aktivně spolupracujeme, také tím projevujeme důvěru v Jehovu. (Hebrejcům 13:17)
Jednejme podle Pavlova příkladu
18. Jak dnes křesťané jednají podle Pavlova příkladu, ale v co nevkládají svou důvěru?
18 Podobně jako my, setkával se i apoštol Pavel při své službě s mnoha tlaky. V tehdejší době se státní úřady dozvídaly o křesťanství nepravdivé informace, a Pavel se někdy snažil nesprávný dojem napravit nebo kazatelské dílo zákonně prosadit. (Skutky 28:19–22; Filipanům 1:7) Křesťané dnes jednají podle jeho příkladu. Když je to možné, nejrůznějšími dostupnými prostředky informujeme lidi o našem díle. A snažíme se obhajovat a zákonně prosazovat dobrou zprávu. V takové snahy však nevkládáme svou plnou důvěru, protože si nemyslíme, že úspěch či neúspěch závisí na tom, zda zvítězíme v soudních případech nebo zda získáme příznivý ohlas v médiích. My spíše důvěřujeme v Jehovu. Nezapomínáme na povzbuzení, které adresoval starověkému Izraeli: „Vaše moc se prokáže být prostě v tom, že se nebudete rozrušovat, a v důvěřivosti.“ (Izajáš 30:15)
19. Jak se v případě pronásledovaných bratrů ukázalo, že jejich důvěra v Jehovu byla oprávněná?
19 V určitých obdobích naší novodobé historie bylo naše dílo zakázáno nebo omezeno ve východní a západní Evropě, na některých místech v Asii a Africe a v zemích Jižní a Severní Ameriky. Znamená to, že naše důvěra v Jehovu nebyla na místě? Ne. Jehova sice někdy měl své závažné důvody, proč těžké pronásledování připustil, ale láskyplně posiloval ty, kdo nápor takového pronásledování snášeli. I za těchto okolností mnoho křesťanů získalo výbornou pověst jako lidé, kteří mají víru a důvěru v Boha.
20. V čem nikdy neslevíme, přestože se snad těšíme ze zákonných svobod?
20 Naproti tomu v mnoha zemích jsme zákonně uznáni a někdy se těšíme příznivé odezvě v médiích. Jsme za to vděční a uvědomujeme si, že i to slouží Jehovovu záměru. S Božím požehnáním využíváme větší svobody ne k tomu, abychom si jako jednotlivci zvýšili životní úroveň, ale k tomu, abychom Jehovovi sloužili veřejně a plně. Příznivé postavení před úřady si však nikdy nebudeme chtít zachovat tím, že bychom se dopustili kompromisu v otázce neutrality nebo že bychom omezili svou kazatelskou činnost či jinak oslabili svou službu Jehovovi. Jsme poddanými mesiášského Království a pevně se zastáváme Jehovovy svrchovanosti. Naší nadějí není tento systém věcí, ale nový svět, v němž nebeské mesiášské Království bude jedinou vládou, která bude panovat nad touto zemí. Žádné bomby, rakety, a dokonce ani jaderné útoky nemohou touto vládou otřást ani ji sestřelit z nebe. Je nepřemožitelná a splní to, co je Jehovovým záměrem. (Daniel 2:44; Hebrejcům 12:28; Zjevení 6:2)
21. Jak jsme odhodláni jednat?
21 Pavel napsal: „My ... nejsme takoví, kteří se odtahují ke zničení, ale takoví, kteří mají víru k zachování duše naživu.“ (Hebrejcům 10:39) Kéž tedy všichni Jehovovi věrně sloužíme až do konce. Máme všechny důvody pro to, abychom Jehovovi plně důvěřovali nyní i navždy. (Žalm 37:3; 125:1)
Co jste se naučili?
• Proč Jozue a Kaleb přinesli příznivou zprávu?
• Uveďte některé důvody, proč bychom měli Jehovovi důvěřovat bezvýhradně.
• Co to znamená důvěřovat v Jehovu?
• Jak jsme odhodláni jednat, když důvěřujeme v Jehovu?
[Studijní otázky]
[Obrázek na straně 15]
Proč Jozue a Kaleb podali příznivou zprávu?
[Obrázky na straně 16]
Stvořitelská díla nám poskytují pádný důvod, abychom důvěřovali v Jehovu
[Podpisek]
Všechny tři fotografie: S laskavým svolením Anglo-Australian Observatory, foto David Malin
[Obrázek na straně 18]
Důvěřovat v Jehovu znamená důvěřovat těm, komu důvěřuje on