Otázky čtenářů

Přijímají svědkové Jehovovi nějaké vedlejší složky krve?

Následující odpověď je přetištěna z vydání z 15. června 2000.

Základní odpověď v zásadě je, že svědkové Jehovovi krev nepřijímají. Jsme pevně přesvědčeni, že Boží zákon není možné upravovat tak, aby odpovídal měnícím se názorům. Z krve lze nyní získat čtyři základní složky a frakce těchto složek, a proto vznikají nové otázky. Když se křesťan rozhoduje, zda některou z těchto složek nebo frakcí přijme, či nepřijme, měl by uvažovat nejen o případném zdravotním prospěchu či riziku. Měl by se zajímat také o to, co říká Bible a jak by to mohlo ovlivnit jeho vztah k Všemohoucímu Bohu.

Základní problematika je poměrně jednoduchá. Abychom viděli, proč to tak je, uvažujme o několika biblických, historických a lékařských podkladech.

Jehova Bůh řekl našemu společnému předku Noemovi, že s krví se musí zacházet jako s něčím zvláštním. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Svatost krve byla později patrná ze zákonů, které dal Bůh Izraeli: „Pokud jde o kteréhokoli muže z izraelského domu nebo o nějakého cizího usedlíka, . . . jenž jí jakýkoli druh krve, jistě zaměřím svůj obličej proti duši, která jí krev.“ Odmítavým postojem k Božímu zákonu mohl Izraelita ovlivnit ostatní, a proto Bůh dodal: ‚Vskutku ho odříznu z řad jeho lidu.‘ (3. Mojžíšova 17:10) Později bylo na setkání apoštolů a starších mužů v Jeruzalémě rozhodnuto, že se musíme ‚zdržovat krve‘. Je to stejně zásadní jako zdržovat se sexuální nemravnosti a modlářství. (Skutky 15:28, 29)

Co tehdy znamenalo ‚zdržovat se krve‘? Křesťané nekonzumovali čerstvou ani sraženou krev a nejedli maso z nevykrváceného zvířete. Také nesměli jíst jídlo, do kterého byla krev přidána, jako jsou například jelita. Přijmout krev v jakékoli z těchto forem by bylo porušením Božího zákona. (1. Samuelova 14:32, 33)

Většina lidí ve starověku si s konzumací krve nedělala žádné starosti, jak můžeme vidět z Tertullianových spisů (druhé a třetí století n. l.). V reakci na falešné obvinění, že křesťané požívají krev, se Tertullian zmiňuje o kmenech, jejichž členové stvrzovali smlouvy tím, že vypili trochu krve druhé strany. Uvedl také, že „při představení v aréně [si někteří lidé] s lačnou žízní berou čerstvou krev provinilců . . . jako lék na svou epilepsii“.

Tyto zvyklosti (i když to někteří Římané dělali ze zdravotních důvodů) byly pro křesťany nepřijatelné: „My nepožíváme k hostinám ani trochu krve,“ napsal Tertullian. Římané používali pokrmy obsahující krev ke zkoušení ryzosti skutečných křesťanů. Tertullian dodal: „Jestliže jste si jisti, že [křesťané] se s hrůzou odvrátí od zvířecí krve, ptám se vás nyní, oč vám jde, že u nich předpokládáte chamtivou touhu po lidské krvi?“

Jen málokoho by dnes napadlo, že když lékař doporučuje podání krve, dotýká se to zákonů Všemohoucího Boha. Svědkové Jehovovi rozhodně chtějí zůstat naživu, mají však odpovědnost poslouchat Jehovův zákon o krvi. Co to ve světle současných lékařských postupů znamená?

Když se po druhé světové válce začala běžně transfundovat plná krev, svědkové Jehovovi to pokládali za porušení Božího zákona a tento postoj mají stále. Medicína však časem prošla určitými změnami. Dnes se většinou nepodává plná krev, ale podávají se některé ze základních složek: (1) červené krvinky, (2) bílé krvinky, (3) destičky a (4) plazma (sérum) neboli tekutá  část krve. Podle stavu pacienta lékař může naordinovat červené krvinky, bílé krvinky, destičky nebo plazmu. Podávání těchto hlavních složek krve umožňuje rozdělit jednotku krve mezi více pacientů. Svědkové Jehovovi jsou přesvědčeni, že přijmout plnou krev nebo kteroukoli z těchto čtyř základních složek je porušením Božího zákona. Je zajímavé, že dodržování tohoto postoje založeného na Bibli je ochránilo před mnoha riziky, k nimž patří nemoci jako hepatitida a AIDS, které se přenášejí krví.

Při zpracování krve však lze oddělit ještě další složky, a proto vyvstávají otázky ohledně frakcí získaných ze základních složek krve. Jak se takové frakce používají a o čem by měl křesťan uvažovat, když se v této otázce rozhoduje?

Krev má mnoho složek. Dokonce i plazma, kterou z 90 procent tvoří voda, obsahuje spoustu hormonů, anorganických solí, enzymů a živin, k nimž patří minerály a cukr. Plazma také obsahuje bílkoviny jako albumin, srážlivé faktory a protilátky k boji proti nemocem. Odborníci izolují a používají mnoho plazmatických bílkovin. Například hemofilikům, kteří snadno začnou krvácet, se dává srážlivý faktor VIII. Nebo hrozí-li někomu určité onemocnění, mohou lékaři naordinovat injekce gamaglobulinu extrahovaného z krve těch lidí, kteří si již imunitu vytvořili. V medicíně se používají i jiné plazmatické bílkoviny, ale z dříve uvedených případů je patrné, že i základní složka krve (plazma) může být zpracována tak, aby se z ní získaly jednotlivé frakce. *

Různé frakce je možné získávat nejen z plazmy, ale i z dalších základních složek krve (červených krvinek, bílých krvinek a destiček). Bílé krvinky mohou být například zdrojem interferonů a interleukinů, které se používají k léčení některých virových infekcí a rakoviny. Z destiček lze získat faktor, který napomáhá hojení ran. A objevují se další léky, které obsahují (alespoň na začátku) extrakty krevních složek. U takové léčby se nejedná o transfuzi základních složek, ale obvykle se přitom využívá jen jejich frakcí. Měl by z léčebných důvodů křesťan tyto frakce přijmout? To nelze říci. Bible takové podrobnosti neuvádí, takže každý křesťan musí na základě svého svědomí udělat před Bohem vlastní rozhodnutí.

Někteří lidé odmítají vše, co pochází z krve (dokonce i frakce, jež jsou určeny k zajištění dočasné pasivní imunity). Boží příkaz ‚zdržujte se krve‘ chápou tímto způsobem. Zdůvodňují to tím, že od Izraelitů Boží zákon požadoval, aby krev odstraňovaná z nějakého tvora byla ‚vylita na zemskou půdu‘. (5. Mojžíšova 12:22–24) Proč je to důležité? K tomu, aby se získal gamaglobulin, krevní srážlivé faktory a tak dále, je zapotřebí krev shromáždit a zpracovat. Někteří křesťané proto tyto produkty odmítají stejně, jako by odmítli transfuze plné krve nebo jejích čtyř základních složek. Tento jejich upřímný, zásadový postoj by měl být respektován.

Někteří křesťané se rozhodnou jinak. I oni odmítají transfuze plné krve, červených krvinek, bílých krvinek, destiček či plazmy. Souhlasí však, aby jim lékař podal nějakou frakci získanou z těchto základních složek. Ale i zde mohou být rozdíly. Jeden křesťan možná přijme injekci gamaglobulinu, ale nebude možná souhlasit s injekcí něčeho, co pochází z červených nebo bílých krvinek. Obecně vzato, co může vést některé křesťany k závěru, že by mohli krevní frakce přijmout?

V „Otázkách čtenářů“ ve Strážné věži číslo 11/17 z roku 1990 bylo uvedeno, že plazmatické bílkoviny (frakce) u těhotné ženy přecházejí z její krve do samostatného oběhového systému plodu. Matka tedy předává imunoglobuliny svému dítěti a zajišťuje mu tak potřebnou imunitu. Červené krvinky plodu, jež jsou v odděleném oběhu, časem zestárnou a ta část, která přenáší kyslík, je v těle plodu zpracována. Částečně  se změní v bilirubin, který placentou prostupuje do oběhu matky a je odstraňován s jejími odpadními produkty. Někteří křesťané mohou dojít k závěru, že když krevní frakce mohou prostupovat z jednoho člověka do druhého v přirozených podmínkách, mohou i oni přijmout určité krevní frakce získané z krevní plazmy nebo z krvinek.

Jestliže se názory a rozhodnutí na základě svědomí mohou lišit, znamená to, že tato otázka je bezvýznamná? Ne. Je závažná. V zásadě však není složitá. Uvedený materiál ukazuje, že svědkové Jehovovi odmítají transfuze plné krve i jejích základních složek. Bible křesťanům přikazuje, aby se ‚zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a smilstva‘. (Skutky 15:29) Pokud však jde o frakce těchto základních složek, musí se každý křesťan po důkladném rozjímání spojeném s modlitbou rozhodnout sám na základě svého svědomí.

Mnozí lidé jsou ochotni přijmout jakoukoli léčbu, u které by se zdálo, že jim okamžitě pomůže, dokonce i léčbu, u níž jsou známa zdravotní rizika — a to platí například o použití krevních produktů. Upřímný křesťan se snaží mít širší, vyrovnanější pohled, při němž bere v úvahu víc než jen zdravotní hledisko. Svědkové Jehovovi si cení snahy těch, kdo poskytují kvalitní lékařskou péči, a u každé léčby zvažují, jaké riziko a jaký užitek to s sebou nese. Pokud však jde o přípravky získané z krve, pečlivě zvažují to, co říká Bůh, a také to, jak tím ovlivní svůj osobní vztah k Dárci života. (Žalm 36:9)

Pro křesťana je velkým požehnáním, když může mít takovou důvěru jako žalmista, který napsal: „Jehova Bůh je slunce a štít; to, co dává, je přízeň a sláva. Jehova nezadrží nic dobrého těm, kdo chodí v bezúhonnosti. Jehovo . . . , šťastný je člověk, který ti důvěřuje.“ (Žalm 84:11, 12)

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 31]

NA CO SE ZEPTAT LÉKAŘE

Pokud máte před sebou operaci nebo léčení, kde by mohlo přicházet v úvahu použití krevních produktů, zeptejte se:

Vědí všichni členové zdravotního personálu, že jako jeden ze svědků Jehovových nechci za žádných okolností přijmout transfuzi krve (plné krve, červených krvinek, bílých krvinek, destiček nebo krevní plazmy)?

Pokud by některý z předepsaných léků mohl být vyroben z krevní plazmy, červených nebo bílých krvinek nebo z destiček, zeptejte se:

Byl tento lék vyroben z některé ze čtyř hlavních krevních složek? Pokud ano, mohl byste mi vysvětlit složení léku?

Jaké množství tohoto léku pocházejícího z krve by mělo být podáno a jakým způsobem?

Pokud mi svědomí dovolí přijmout tuto frakci, jaká zdravotní rizika hrozí?

Pokud na základě svědomí tuto frakci odmítnu, jaký druh léčby by se mohl místo toho použít?

Až důkladně zvážím tuto otázku, kdy vás mohu informovat o tom, jak jsem se rozhodl?