Bůh se o vás opravdu stará

JESTLIŽE jsme ve velké tísni a nevíme si rady, je naprosto přirozené, že prosíme Boha o pomoc. Vždyť „je velký a je hojný v moci; jeho porozumění je k nevylíčení.“ (Žalm 147:5) Právě on nám může nejlépe pomoci, abychom své problémy zvládli. Bible nás kromě toho vybízí, abychom před ním ‚vylévali své srdce‘. (Žalm 62:8) Proč má tedy tolik lidí dojem, že Bůh jejich modlitby nevyslýchá? Znamená to, že se o lidi nestará?

Jestliže se vám zdá, že Bůh nijak nezasahuje, neměli byste jej hned obviňovat z nezájmu. Vzpomeňte si na své dětství. Jestliže rodiče okamžitě nevyhověli každému vašemu přání, vyčetli jste jim, že vás nemají rádi? Mnoho dětí to dělá. Ale když jste dospěli, pochopili jste, že láska se projevuje mnoha způsoby a že splní-li rodiče dítěti každé přání, vlastně tím lásku nedokazují.

Jestliže tedy Jehova nesplní vždy naše modlitby tak, jak bychom si přáli, neznamená to, že si nás nevšímá. Bůh totiž ve skutečnosti projevuje zájem o každého z nás, a to mnoha způsoby.

„Od něho máme život“

Předně, díky Bohu „máme život, pohybujeme se a existujeme“. (Skutky 17:28) Z toho, že nám dal život, je jistě patrný jeho láskyplný zájem o nás.

A Jehova nám navíc opatřuje vše, co k životu potřebujeme. Čteme o tom: „Nechává zelenou trávu rašit pro zvířata a rostlinstvo ke službě lidstvu, aby způsobil, že ze země vyjde potrava.“ (Žalm 104:14) Náš Stvořitel nám vlastně poskytuje víc, než je nezbytně nutné. Štědře dává „deště z nebe a plodná období a zcela [naplňuje naše] srdce pokrmem a dobrou náladou“. (Skutky 14:17)

Někteří lidé si však přesto kladou otázku: ‚Jestliže nás Bůh tak miluje, proč dovoluje, abychom trpěli?‘ Víte, jak na tuto otázku odpovědět?

Nese snad vinu Bůh?

Hodně utrpení si lidé působí sami. Například je všeobecně známo, že určité jednání je nebezpečné. A přesto se lidé dopouštějí sexuální nemravnosti, zneužívají alkohol, tabák a jiné drogy, věnují se extrémním sportům, jezdí nepřiměřenou rychlostí a dělají jiné podobné věci. Jestliže si takovým riskantním chováním způsobí utrpení, čí to je vina? Může za to Bůh, anebo ten, kdo jedná nemoudře? Boží inspirované slovo říká: „Nedejte se zavést na scestí: Bohu se nelze posmívat. Vždyť cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ (Galaťanům 6:7)

Kromě toho si lidé často ubližují navzájem. Jestliže nějaký národ rozpoutá válku, za vzniklé utrpení jistě nenese odpovědnost Bůh. Jestliže nějaký zločinec napadne svého spoluobčana a zraní ho nebo ho usmrtí, je za to snad odpovědný Bůh? To jistě ne. Jestliže nějaký diktátor utlačuje, mučí a vraždí ty, nad nimiž vládne, měli bychom z toho vinit Boha? To by bylo nelogické. (Kazatel 8:9)

A co ty miliony lidí, kteří žijí v zoufalé bídě nebo hladovějí? Způsobil to snad Bůh? Ne. Planeta, která je naším domovem, nabízí více než dost potravy pro každého. (Žalm 10:2, 3; 145:16) Příčinou hladu a bídy, jež postihují velkou část světa, je nerovnoměrné rozdělování bohatých darů, které pocházejí  od Boha. Překážkou, která brání vyřešení tohoto problému, je lidské sobectví.

Základní příčina

Ale co když někdo onemocní nebo zemře v důsledku stáří — kdo za takové věci nese vinu? Možná vás to překvapí, ale ani za to nenese vinu Bůh. Když Bůh stvořil člověka, nechtěl, aby lidé stárli a umírali.

První dvojici lidí, Adama a Evu, Jehova postavil do edenské zahrady a dal jim vyhlídku na věčný život v pozemském ráji. Nepochybně si však přál, aby země byla obydlena lidmi, kteří si budou svého dědictví vážit. Jestliže tedy Adam a Eva mají mít dobrou vyhlídku do budoucnosti, musí splnit určitou podmínku. Mohou žít v ráji jen tehdy, pokud zůstanou podřízeni svému láskyplnému Stvořiteli. (1. Mojžíšova 2:17; 3:2, 3, 17–23)

Je smutné, že Adam a Eva se Bohu vzepřeli. Eva se rozhodla naslouchat Satanu Ďáblovi. Ten jí lhal a v podstatě řekl, že jí Bůh odpírá něco dobrého. Eva se tedy vydala cestou nezávislosti a pokusila se ‚být jako Bůh a znát dobré a špatné‘. Adam se k ní v její vzpouře připojil. (1. Mojžíšova 3:5, 6)

Když Adam a Eva tímto způsobem zhřešili, prokázali, že nejsou hodni toho, aby žili věčně. Pocítili katastrofální následky hříchu. Postupně ztráceli sílu a vitalitu a nakonec zemřeli. (1. Mojžíšova 5:5) Jejich vzpoura však měla účinky ještě daleko vážnější. Důsledky jejich hříchu totiž doléhají i na nás. Apoštol Pavel napsal: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12) Ano, vzpoura Adama a Evy vedla k tomu, že se hřích a smrt rozšířily jako zhoubná nemoc na celé lidstvo.

Nejpřesvědčivější důkaz Boží péče

Znamená to, že člověk jako Boží stvoření propadl zkáze navždy? Ne. A nyní docházíme k tomu nejsilnějšímu  důkazu, že se Bůh o nás stará. Aby opatřil prostředek k vykoupení lidstva z hříchu a smrti, zaplatil za to vysokou cenu. Výkupní cenou byl dokonalý život, který za nás dobrovolně dal Ježíš. (Římanům 3:24) Apoštol Jan proto napsal: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Díky tomuto vynikajícímu projevu lásky můžeme mít opět vyhlídku na věčný život. Pavel napsal Římanům: „Jeden skutek ospravedlnění má za následek, že lidé všeho druhu jsou prohlašováni za spravedlivé k životu.“ (Římanům 5:18)

Můžeme si být jisti, že v Božím ustanoveném čase již nebude na planetě Zemi žádné utrpení ani smrt. Zavládnou zde naopak poměry, o nichž prorocky mluví kniha Zjevení: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. A sám Bůh bude s nimi. A setře jim každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest. Dřívější věci pominuly.“ (Zjevení 21:3, 4) Možná řeknete: ‚Toho já se nikdy nedožiji.‘ Pravda je však taková, že byste se toho dožít mohli. A i kdyby někdo z nás zemřel, Bůh ho může vzkřísit. (Jan 5:28, 29) To je Boží záměr s lidmi a ten se opravdu splní. Ani zdaleka tedy není pravda, že by se Bůh o lidi nestaral!

„Přibližte se k Bohu“

Je útěchou, když víme, že pokud jde o problém lidského utrpení, Bůh již učinil kroky k řešení, které bude dlouhodobé, a dokonce trvalé. Ale co dnes? Co dělat, když nám zemře milovaný člověk nebo nám vážně onemocní dítě? Čas, kdy Bůh odstraní nemoce a smrt, ještě nepřišel. Bible naznačuje, že na to budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Bůh nás však neponechal bez pomoci. Učedník Jakub řekl: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8) Ano, náš Stvořitel nás vybízí, abychom k němu získali blízký osobní vztah. Ti, kdo to udělají, budou neustále cítit jeho podporu i v těch nejtěžších chvílích.

Jak se můžeme k Bohu přiblížit? Podobně se ptal asi před třemi tisíci lety král David. Řekl: „Jehovo, . . . kdo bude přebývat na tvé svaté hoře?“ (Žalm 15:1) David na tuto otázku sám odpověděl těmito slovy: „Ten, kdo chodí bezúhonně a koná spravedlnost a mluví pravdu ve svém srdci. Nepomlouval svým jazykem. Svému druhu neučinil nic špatného.“ (Žalm 15:2, 3) Jehova tedy přijímá ty, kdo jdou po cestě, kterou Adam a Eva zavrhli. Přibližuje se k lidem, kteří činí jeho vůli. (5. Mojžíšova 6:24, 25; 1. Jana 5:3)

Jak můžeme činit Boží vůli? Musíme poznat, co je „znamenité a přijatelné před zrakem našeho Zachránce, Boha“, a pak se rozhodnout, že podle toho budeme jednat. (1. Timoteovi 2:3) To znamená, že budeme získávat přesné poznání Božího slova, Bible. (Jan 17:3; 2. Timoteovi 3:16, 17) Jde o víc, než jen o příležitostné čtení Bible. Je třeba napodobovat Židy, kteří v prvním století slyšeli v Beroji Pavlovo kázání. Čteme o nich: „Přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali Písma, zda je tomu tak.“ (Skutky 17:11)

Stejně i dnes důkladné studium Bible posiluje naši víru a pomáhá nám vytvářet si k Bohu blízký vztah. (Hebrejcům 11:6) Pomáhá nám také přesně rozumět tomu, jak Jehova jedná s lidmi. Bůh nesleduje pouze jejich bezprostřední blaho, ale především mu záleží na vyřešení problémů z dlouhodobého hlediska, a to ve prospěch lidí se správným sklonem srdce.

Povšimněme si výroků několika křesťanů, kteří mají blízký vztah k Bohu. Šestnáctiletá Danielle říká: „Velice Jehovu miluji a děkuji mu za mnoho věcí. Dal mi láskyplné rodiče,  kteří jej opravdově milují a kteří mě učili z jeho Slova.“ Mladý křesťan žijící v Uruguayi píše: „Srdce mi překypuje vděčností. Chci Jehovovi děkovat za jeho nezaslouženou laskavost a za jeho přátelství.“ Bůh přijímá i malé děti. Sedmiletá Gabriela říká: „Boha mám ze všeho nejraději! Mám svou vlastní Bibli. Moc ráda se učím o Bohu a o jeho Synu.“

Miliony lidí na celém světě v dnešní době z celého srdce souhlasí se slovy žalmisty, který řekl: „Přiblížit se k Bohu je pro mne dobré.“ (Žalm 73:28) Dostávají pomoc a mohou se tak vyrovnávat s dnešními problémy a mají pevnou naději, že budou žít navždy v pozemském ráji. (1. Timoteovi 4:8) Co kdybyste si i vy dali za cíl, že se ‚přiblížíte k Bohu‘? Vždyť nás ujišťuje, že „není daleko od nikoho z nás“. (Skutky 17:27) Ano, Bůh se o vás opravdu stará!

[Obrázky na straně 5]

Jehova mnoha způsoby ukazuje, že o nás pečuje

[Obrázek na straně 7]

I malé děti se mohou přiblížit k Bohu

[Obrázky na straně 7]

Dnes nám Jehova pomáhá vytrvávat. Až k tomu přijde čas, odstraní nemoce a smrt