Otázky čtenářů

Koho má na mysli apoštol Pavel, když ve 2. Korinťanům 6:14 používá výraz ‚nevěřící‘?

Ve 2. Korinťanům 6:14 čteme: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími.“ Z kontextu vidíme, že Pavel mluví o lidech, kteří zjevně nejsou částí křesťanského sboru. Toto porozumění dokládají i jiné biblické verše, z nichž je patrné, jak Pavel používal výrazy „věřící“ nebo „nevěřící“.

Například Pavel ostře kárá křesťany za to, že chodili k soudu „před nevěřící“. (1. Korinťanům 6:6) Nevěřícími jsou zde míněni soudci působící v korintském soudním systému. Ve svém druhém dopise Pavel uvádí, že Satan „zaslepil mysl nevěřících“. Oči takových nevěřících jsou vůči dobré zprávě zahaleny ‚závojem‘. Tito lidé nijak nedávají najevo, že by chtěli sloužit Jehovovi. O něco dříve Pavel totiž vysvětlil: „Když nastane obrácení k Jehovovi, závoj je odňat.“ (2. Korinťanům 3:16; 4:4)

Někteří nevěřící se dopouštějí nezákonnosti nebo modlářství. (2. Korinťanům 6:15, 16) Ale všichni nevěřící se nestaví na odpor Jehovovým služebníkům. Někteří z nich se do určité míry zajímají o pravdu. Mnoho jich žije v manželství s křesťany a jsou rádi, že takové manželské druhy mají. (1. Korinťanům 7:12–14; 10:27; 14:22–25; 1. Petra 3:1, 2) Pavel však výraz „nevěřící“ používá důsledně na všechny lidi, kteří — jak bylo uvedeno výše — nejsou částí křesťanského sboru, jenž se skládá z ‚věřících v Pána‘. (Skutky 2:41; 5:14; 8:12, 13)

Zásada uvedená ve 2. Korinťanům 6:14 je pro křesťany cenným vodítkem ve všech oblastech života. Často bývá citována jako moudrá rada pro křesťana, který hledá manželského druha. (Matouš 19:4–6) Je rozumné, když zasvěcený, pokřtěný křesťan nehledá manželského partnera mezi nevěřícími, protože ti mají úplně jiné cíle, názory a morální měřítka než praví křesťané.

Jak je to však s lidmi, kteří studují Bibli a jsou ve spojení s křesťanským sborem? A co nepokřtění zvěstovatelé? Jsou i oni nevěřící? Ne. Jednotlivce, kteří přijali biblickou pravdu a soustavně dělají pokroky směřující ke křtu, bychom neměli považovat za nevěřící. (Římanům 10:10; 2. Korinťanům 4:13) Kornélius byl už před křtem označen jako „oddaný muž, který se . . . bál Boha“. (Skutky 10:2)

Bylo by tedy moudré, kdyby zasvěcený křesťan pěstoval známost a uzavřel manželství s nepokřtěným zvěstovatelem, protože Pavlova rada zapsaná ve 2. Korinťanům 6:14 se, přísně vzato, na tento případ nevztahuje? Ne. Proč by to nebylo moudré? Důvodem je přímá rada, kterou dal Pavel ohledně křesťanských vdov. Pavel napsal: „Je volná, aby se provdala, za koho chce, pouze v Pánu.“ (1. Korinťanům 7:39) Tato rada zasvěcené křesťany vybízí k tomu, aby si hledali manželské partnery pouze mezi těmi, kdo jsou „v Pánu“.

Co znamená výraz „v Pánu“ a příbuzný výraz „v Kristu“? O jednotlivcích, kteří byli „v Pánu“ neboli „v Kristu“, Pavel mluví v Římanům 16:8–10 a Kolosanům 4:7. Když čteme  tyto verše, vidíme, že tím jsou myšleni ‚spolupracovníci‘, ‚schválení‘, ‚milovaní bratři‘, ‚věrní služebníci‘ a ‚spoluotroci‘.

Kdy se někdo stane ‚otrokem v Pánu‘? Tehdy, když ochotně dělá to, co otrok dělat má, a když zapře sám sebe. Ježíš vysvětluje: „Jestliže chce někdo jít za mnou, ať zapře sám sebe a zvedne svůj mučednický kůl a neustále mě následuje.“ (Matouš 16:24) Následovat Krista a plně se podřizovat Boží vůli člověk začíná v okamžiku, kdy se zasvětí Bohu. Potom se dá pokřtít a stane se ordinovaným služebníkem, který má schválené postavení před Jehovou Bohem. * Vstoupit do manželství „v Pánu“ tedy znamená uzavřít sňatek s někým, kdo dal najevo, že je opravdovým věřícím, zasvěceným ‚otrokem Boha a Pána Ježíše Krista‘. (Jakub 1:1)

Je chvályhodné, když někdo studuje Bibli se svědky Jehovovými a dělá pěkné duchovní pokroky. Ještě se však nezasvětil Jehovovi a nezahájil životní dráhu, která se vyznačuje službou a obětavostí. Stále ještě dělá nutné úpravy v životě. Potřebuje nejprve provést všechny velké změny potřebné k tomu, aby se mohl stát zasvěceným, pokřtěným křesťanem, a teprve potom by měl uvažovat o dalším závažném životním kroku, jako je například manželství.

Jestliže se nějakému křesťanovi zdá, že někdo dělá pěkné pokroky ve studiu Bible, bude jednat moudře, když s ním bude pěstovat známost — snad s úmyslem počkat se svatbou až po jeho křtu? Ne. Zájemce by pak mohl být veden jinými pohnutkami, kdyby věděl, že si ho chce vzít zasvěcený křesťan, ale že to neudělá dříve, než se tento zájemce dá pokřtít.

Obvykle je to tak, že zájemce je nepokřtěným zvěstovatelem pouze omezenou dobu a dříve nebo později dospěje ke křtu. Výše uvedená rada vstoupit do manželství pouze v Pánu tedy není nerozumná. Jak je to však s někým, kdo má věk vhodný pro manželství, byl vychován v křesťanské rodině, je aktivní ve sboru už řadu let, ale přesto je stále nepokřtěným zvěstovatelem? Pokud je tomu tak, co mu brání zasvětit svůj život Jehovovi? Proč váhá? Má pochybnosti? I když takový člověk není nevěřící, nelze o něm říci, že by byl „v Pánu“.

Pavlova rada o manželství je k našemu užitku. (Izajáš 48:17) Jestliže se oba potenciální partneři zasvětili Jehovovi, mají pro manželství, což je závazný životní krok, pevný duchovní základ. Sdílejí tytéž hodnoty a cíle. To velmi přispívá k tomu, aby jejich svazek byl šťastný. Ten, kdo ‚vstupuje do manželství v Pánu‘, navíc dává najevo oddanost Jehovovi a to vede k trvalému požehnání, neboť „s někým věrně oddaným [bude Jehova] jednat ve věrné oddanosti“. (Žalm 18:25)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 31]

„S někým věrně oddaným [bude Jehova] jednat ve věrné oddanosti“