Ježíšovy zázraky — Co se z nich dozvídáme?

MOŽNÁ vás překvapí, že v biblické zprávě o Ježíšově pozemském životě se nikde nevyskytuje původní řecké slovo pro „zázrak“. Slovo dyʹna·mis, které se někdy překládá jako „zázrak“, doslova znamená „síla“. (Lukáš 8:46) Také je možné ho přeložit jako ‚schopnost‘ nebo ‚mocné skutky‘. (Matouš 11:20; 25:15) Podle vysvětlení jednoho učence tento řecký výraz „zdůrazňuje mocný skutek, který byl vykonán, a zejména moc, díky které byl vykonán. Událost je popsána tak, že je kladen důraz na Boží moc v činnosti“.

Jiný řecký výraz (teʹras) se obyčejně překládá jako ‚předzvěst‘ nebo ‚div‘. (Jan 4:48; Skutky 2:19) Tento výraz zdůrazňuje účinek na pozorovatele. Zástup a učedníci často nad  Ježíšovými mocnými skutky žasli a byli jimi ohromeni. (Marek 2:12; 4:41; 6:51; Lukáš 9:43)

Třetí řecký výraz (se·meiʹon), který se používá v souvislosti s Ježíšovými zázraky, označuje „znamení“. Učenec Robert Deffinbaugh říká, že toto slovo „obrací pozornost na hlubší smysl zázraku“. Dodává: „Znamení je zázrak, který sděluje nějakou pravdu o našem Pánu Ježíši.“

Triky, anebo moc od Boha?

Bible nepopisuje Ježíšovy zázraky jako triky nebo iluze, jejichž cílem by bylo bavit lidi. Ježíšovy zázraky byly projevem ‚majestátní Boží moci‘. Ta se projevila například na chlapci, z něhož Ježíš vyhnal démona. (Lukáš 9:37–43) Cožpak by takové mocné skutky byly něčím nemožným pro Všemohoucího Boha, o němž Bible říká, že má ‚hojnost dynamické energie‘? (Izajáš 40:26) Jistěže ne!

Evangelia obsahují zprávy asi o třiceti pěti Ježíšových zázracích. Celkový počet jeho zázraků však není uveden. Matouš 14:14 například říká: „[Ježíš] viděl velký zástup; a bylo mu jich líto a léčil jejich nemocné.“ Nevíme, kolik nemocných lidí Ježíš při této příležitosti vyléčil.

Ježíš o sobě říkal, že je Boží Syn, slíbený Mesiáš, a jeho mocné skutky byly hlavním důkazem pravdivosti tohoto tvrzení. Písmo nade vší pochybnost ukazuje, že Ježíš konal zázraky díky moci od Boha. Když apoštol Petr mluvil k Izraelitům, popsal Ježíše jako ‚muže, kterého jim Bůh veřejně ukázal mocnými skutky a předzvěstmi a znameními, jež Bůh skrze něho činil v jejich středu, právě jak sami věděli‘. (Skutky 2:22) Při jiné příležitosti Petr poukázal na to, že „ho [Ježíše] Bůh pomazal svatým duchem a mocí, a procházel zemí, činil dobro a uzdravoval všechny, které utlačoval Ďábel; protože Bůh byl s ním.“ (Skutky 10:37, 38)

 Ježíšovy zázraky byly nedílně spjaty s jeho poselstvím. Text u Marka 1:21–27 ukazuje, jak zástup na Ježíšovo vyučování a na jeden z jeho zázraků reagoval. Verš 22 říká, že zástupy ‚užasly nad jeho způsobem vyučování‘, a verš 27 uvádí, že lidé „užasli“, když vyhnal démona. Jak Ježíšovy mocné skutky, tak i jeho poselství byly důkazem toho, že Ježíš je slíbeným Mesiášem.

Ježíš se neomezil jen na prohlášení, že je Mesiášem. V jeho zázracích byla patrná Boží moc, a ta spolu s jeho slovy a dalšími skutky poskytla dostatečné doklady, že Ježíš Mesiášem skutečně je. Když vyvstaly otázky týkající se toho, kým je a kdo mu dal autoritu, Ježíš odvážně odpověděl: „Já mám větší svědectví než Janovo [Jana Křtitele], neboť právě ta díla, která mě pověřil můj Otec dovršit, ta díla sama, která dělám, vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec.“ (Jan 5:36)

Doklady věrohodnosti

Proč si můžeme být jisti, že k Ježíšovým zázrakům skutečně došlo? Uvažujme o některých dokladech věrohodnosti.

Když Ježíš vykonával mocné skutky, nikdy neobracel pozornost sám na sebe. Vždy se postaral o to, aby zásluha za každý zázrak a s tím spojená sláva byly připsány Bohu. Například ještě před tím, než vyléčil jednoho slepce, zdůraznil, že k uzdravení dojde proto, aby „v jeho případě byly učiněny zjevnými Boží skutky“. (Jan 9:1–3; 11:1–4)

Na rozdíl od iluzionistů, kouzelníků a zázračných léčitelů Ježíš nikdy nepoužíval hypnózu, triky, okázalé efekty, magická zaklínadla nebo emocionálně podbarvené rituály. Neuchýlil se k pověrám ani nepoužíval relikvie. Všimněte si, jakým neokázalým způsobem Ježíš uzdravil dva slepce. Zpráva uvádí: „Ježíš byl pohnut lítostí, dotkl se jejich očí a ihned nabyli zraku a následovali ho.“ (Matouš 20:29–34) Nebyl s tím spojen žádný rituál, obřad ani žádná okázalost. Ježíš nepoužíval ani zvláštní osvětlení, jeviště nebo rekvizity. Své zázraky prováděl veřejně, často před očima mnoha svědků. Naproti tomu takzvané novodobé zázraky vůbec doložit nelze. (Marek 5:24–29; Lukáš 7:11–15)

Ježíš někdy poukazoval na víru těch, komu jeho zázraky pomohly. Jestliže však někdo víru neměl, Ježíšovi to ve vykonání zázraku nebránilo. Když byl v galilejském městě Kafarnaum, „lidé k němu přivedli mnoho osob posedlých démony; a slovem vyháněl duchy a léčil všechny, kterým se špatně dařilo“. (Matouš 8:16)

Ježíš prováděl zázraky proto, aby lidem opravdu v tělesném ohledu pomohl, nikoli proto, aby uspokojil něčí zvědavost. (Marek 10:46–52; Lukáš 23:8) A nikdy nevykonával zázraky pro svůj osobní prospěch. (Matouš 4:2–4; 10:8)

Můžeme se na evangelia spolehnout?

Fakta o Ježíšových zázracích se dozvídáme ze stránek čtyř evangelií. Když zkoumáme věrohodnost zázraků připisovaných Ježíšovi, můžeme se na zprávy v evangeliích spolehnout? Ano.

Jak zde již bylo uvedeno, Ježíš své zázraky prováděl na veřejnosti, před očima mnoha svědků. Evangelia, která byla napsána nejdříve, vznikla v době, kdy většina očitých svědků ještě žila. Pokud jde o poctivost evangelistů, kniha The Miracles and the Resurrection (Zázraky a vzkříšení) uvádí: „Obvinit evangelisty z toho, že v zájmu teologické propagandy bezostyšně utopili historická fakta v moři povídaček o zázracích, by byla do nebe volající nespravedlnost. . . . Cílem evangelistů bylo podat veřejnosti poctivé informace.“

Ani židovští odpůrci křesťanství nikdy nevyjadřovali pochybnosti o mocných skutcích, o nichž píší evangelia. Zpochybňovali pouze moc, díky níž byly tyto zázraky vykonány. (Marek 3:22–26) Ani pozdější osočovatelé  nemohli dost dobře Ježíšovy zázraky popřít. V průběhu prvního a druhého století našeho letopočtu naopak o Ježíšových zázracích existovaly historické zmínky. Je zřejmé, že máme dostatečné důvody pro to, abychom zprávy o Ježíšových zázracích, jež jsou zaznamenány v evangeliích, považovali za věrohodné.

Člověk, který tyto zázraky vykonával

Zkoumání Ježíšových zázraků by nebylo úplné, kdyby se omezilo pouze na logické argumenty o jejich věrohodnosti. Evangelia ukazují, že tyto mocné skutky prováděl muž vyznačující se silnými city a jedinečným soucitem, muž, který měl hluboký zájem o blaho svých bližních.

Uvažujme o případu, kdy se k Ježíšovi přiblížil malomocný člověk a zoufale ho prosil: „Jestliže jen chceš, můžeš mě očistit.“ Ježíš byl „pohnut lítostí“, vztáhl ruku, dotkl se malomocného a řekl mu: „Chci. Buď očištěn.“ A muž byl okamžitě uzdraven. (Marek 1:40–42) Tak Ježíš ukázal, že k tomu, aby z Boží moci vykonával zázraky, jej podněcoval soucit.

Co Ježíš udělal, když potkal pohřební průvod, který vycházel z města Nain? Mrtvý mladík byl jediným synem jisté vdovy. Ježíš „byl pohnut lítostí“ k té ženě, přistoupil k ní a řekl: „Přestaň plakat.“ Potom jejího syna vzkřísil. (Lukáš 7:11–15)

Z Ježíšových zázraků můžeme načerpat povzbuzující poučení. Dozvídáme se z nich, že Ježíš „byl pohnut lítostí“ a činil skutky, jimiž pomáhal lidem. Takové zázraky však nejsou pouze věcí minulosti. „Ježíš Kristus je týž včera a dnes a navždy,“ uvádí Hebrejcům 13:8. Ježíš nyní panuje jako Král v nebi, a svou zázračnou moc od Boha je připraven a schopen použít v nesrovnatelně větším měřítku, než v době, kdy žil jako člověk na zemi. Ježíš už brzy uzdraví poslušné lidstvo. Svědkové Jehovovi vám rádi pomohou, abyste se o této nádherné naději dozvěděli víc.

[Obrázky na straně 4 a 5]

Ježíšovy zázraky byly projevem ‚majestátní Boží moci‘

[Obrázek na straně 7]

Ježíš byl mužem hlubokých citů