Důležité myšlenky z 5. Mojžíšovy
Jehovovo slovo je živé
Důležité myšlenky z 5. Mojžíšovy
DĚJ se odehrává roku 1473 př. n. l. Od doby, kdy Jehova osvobodil izraelské syny z egyptského otroctví, uplynulo čtyřicet let. Izraelský národ strávil tyto roky v pustině a stále ještě nemá svou zemi. Nyní však Zaslíbená země konečně leží před nimi. Co Izraelity čeká, až ji budou obsazovat? S jakými problémy se setkají a jakým způsobem by je měli řešit?
Předtím než Izrael překročí řeku Jordán, aby vstoupil do země Kanaán, Mojžíš připravuje tento sbor na nadcházející velký úkol. Jak? Tím, že pronáší několik proslovů, které dodávají Izraelitům odvahu. Obsahují také povzbuzení, napomenutí a varování. Mojžíš Izraelitům připomíná, že Jehova Bůh si zaslouží výlučnou oddanost a že jeho lid nesmí napodobovat okolní národy. Tyto proslovy tvoří hlavní část biblické knihy, která se nazývá Pátá Mojžíšova. A rady, které jsou v nich obsaženy, potřebujeme i my dnes. Projevovat Jehovovi výlučnou oddanost je totiž i v dnešním světě velmi obtížné. (Hebrejcům 4:12)
Pátá kniha Mojžíšova zahrnuje období jen o něco delší než dva měsíce, a s výjimkou poslední kapitoly ji napsal Mojžíš. * (5. Mojžíšova 1:3; Jozue 4:19) Podívejme se nyní na to, jak nám její obsah může pomoci, abychom milovali Jehovu Boha celým svým srdcem a věrně mu sloužili.
‚NEZAPOMEŇ NA VĚCI, KTERÉ VIDĚLY TVÉ OČI‘
Izraelité se chystají obsadit Zaslíbenou zemi a Mojžíš jim ve svém prvním proslovu připomíná některé zážitky z jejich putování pustinou, zejména to, co jim v budoucnosti pomůže. Vyprávění o tom, jak byli ustanoveni soudci, jistě Izraelitům připomnělo, že Jehova organizuje svůj lid tak, aby pro něj zajistil láskyplnou péči. Mojžíš také vypráví o tom, že kvůli nepříznivé zprávě, kterou přineslo deset zvědů, předcházející generace nevstoupila do Zaslíbené země. Představme si, jak musel onen varovný příklad zapůsobit na Mojžíšovy posluchače, když měli tuto zemi již přímo před očima.
Než izraelští synové překročili Jordán, Mojžíš jim připomněl vítězství, která jim Jehova předtím dal, a to jim muselo dodat odvahu, neboť byli připraveni zahájit dobyvatelské tažení na druhé straně řeky. V zemi, kterou se chystali obsadit, bujelo modlářství. Bylo tedy opravdu vhodné, že je Mojžíš před uctíváním model přísně varoval.
Odpovědi na biblické otázky:
2:4–6, 9, 19, 24, 31–35; 3:1–6 — Proč Izraelité vyhladili jen některé z národů žijících na východ od Jordánu? Jehova Izraelitům přikázal, aby se nepouštěli do boje se syny Esaua. Proč? Protože to byli potomci Jákobova bratra. Moabce a Ammonity neměli Izraelité obtěžovat ani proti nim neměli válčit, protože to byli potomci Abrahamova synovce Lota. Ale amorejští králové Sichon a Og nebyli s Izraelity spřízněni, a na zemi, kterou ovládali, proto neměli právo. Když tedy Sichon nechtěl Izraelitům dovolit, aby prošli jeho zemí, a Og se s nimi střetl v bitvě, Jehova Izraelitům přikázal, aby zničili jejich města a neponechali nikoho naživu.
4:15–20, 23, 24 — Jestliže bylo zakázáno dělat vyřezávané sochy, znamená to snad, že umělecky znázorňovat předměty je nesprávné? Ne. Tento zákaz se vztahoval jen na vytváření obrazů určených k uctívání — Izraelité se nesměli ‚klanět modlám a sloužit jim‘. Písmo nezakazuje tesání soch nebo malování obrazů k uměleckým účelům. (1. Královská 7:18, 25)
Poučení pro nás:
1:2, 19. Synové Izraele putovali pustinou asi 38 let, ačkoli Kadeš-barnea byla vzdálena ‚od Chorebu [hornatého území kolem hory Sinaj, kde bylo dáno Deset přikázání] cestou hory Seir jen jedenáct dní‘. Izraelité opravdu draze zaplatili za to, že neposlechli Jehovu Boha! (4. Mojžíšova 14:26–34)
1:16, 17. Boží měřítka pro souzení jsou stejná i dnes. Křesťané, jejichž odpovědností je sloužit v právním výboru, nesmějí připustit, aby stranickost nebo strach z člověka ovlivnily jejich úsudek.
4:9. Jestliže měli mít Izraelité úspěch, nesměli ‚zapomenout na věci, které viděly jejich oči‘. Nyní se blíží nový svět, a proto je nezbytně nutné, abychom se i my stále zaměřovali na Jehovovy podivuhodné skutky. Musíme tedy pilně studovat jeho Slovo.
MILUJ JEHOVU A POSLOUCHEJ JEHO PŘIKÁZÁNÍ
Ve svém druhém proslovu vypráví Mojžíš o tom, jak byl na hoře Sinaj dán Zákon, a znovu uvádí Deset přikázání. Výslovně jmenuje sedm národů, které mají být úplně zničeny. Izraelským synům připomíná důležité poučení, které získali v pustině: „Člověk opravdu nežije samotným chlebem, ale ... člověk opravdu žije každým výrokem Jehovových úst.“ Nyní jsou Izraelité v nové situaci a musí „dodržovat celé přikázání“. (5. Mojžíšova 8:3; 11:8)
Až se Izraelité usídlí v Zaslíbené zemi, budou potřebovat nejen zákony vztahující se na uctívání, ale také zákony týkající se souzení, vládnutí, válčení a každodenního veřejného i soukromého života. Mojžíš tyto zákony znovu uvádí a přitom zdůrazňuje, že je nutno milovat Jehovu a poslouchat jeho přikázání.
Odpovědi na biblické otázky:
8:3, 4 — Jak bylo možné, že se Izraelitům při cestě pustinou neobnosilo oblečení a neotekly jim nohy? Bylo to zázračné opatření, podobně jako pravidelné zásobování mannou. Izraelité používali totéž oblečení a tutéž obuv jako na začátku svého putování, přičemž je pravděpodobně předávali dalším, když děti vyrůstaly a když dospělí umírali. Ze dvojího sčítání lidu, jež bylo provedeno na začátku a na konci putování pustinou, vyplývá, že počet Izraelitů nevzrostl, a proto jim původní množství oblečení a obuvi mohlo stačit. (4. Mojžíšova 2:32; 26:51)
14:21 — Proč mohli Izraelité dát nevykrvácené mrtvé zvíře cizímu usedlíkovi nebo je prodat cizinci, ačkoli je sami nejedli? Biblický výraz ‚cizí usedlík‘ se mohl vztahovat na Neizraelitu, který se stal proselytou, nebo na osadníka, který sice základní zákony země respektoval, ale Jehovovým ctitelem se nestal. Cizinec nebo cizí usedlík, který se nestal proselytou, pak nebyl pod Zákonem a mohl nevykrvácená mrtvá zvířata používat k různým účelům. Těmto lidem směli Izraelité taková zvířata dávat nebo prodávat. Naproti tomu proselyta byl vázán smlouvou Zákona. Jak vyplývá ze 3. Mojžíšovy 17:10, takový člověk nesměl zvířecí krev jíst.
24:6 — Jestliže se někdo zmocnil „ručního mlýnku nebo jeho vrchního žernovu jako zástavy“, proč to bylo, jako by se zmocnil „duše“? Ruční mlýnek a jeho vrchní žernov představovaly ‚duši‘ člověka neboli jeho prostředky k životu. Kdyby někdo zabavil jako zástavu kteroukoli z těchto dvou věcí, připravil by tím celou rodinu o denní chléb.
25:9 — Jaký význam mělo to, že muži, který odmítl uzavřít švagrovské manželství, byl zut sandál a bylo mu plivnuto do tváře? Podle ‚zvyku, který byl v Izraeli v dřívějších časech ohledně výkupního práva, musel si muž zout sandál a dát ho svému druhovi‘. (Rut 4:7) Jestliže tedy byl muži, který odmítl uzavřít švagrovské manželství, zut sandál, bylo to potvrzením, že se vzdal svého postavení a práva zplodit dědice svému zesnulému bratrovi. To bylo hanebné. (5. Mojžíšova 25:10) Plivnutí do tváře pro něj bylo pokořením. (4. Mojžíšova 12:14)
Poučení pro nás:
6:6–9. Příkaz, který dostali Izraelité ohledně Zákona, je vodítkem i pro nás. Také my máme znát Boží příkazy nazpaměť, stále je mít na zřeteli a vštěpovat je svým dětem. Musíme si je ‚uvázat jako znamení na ruku‘, musíme totiž svými skutky — jakoby svýma rukama — dávat najevo, že Jehovu posloucháme. A podobně jako „náčelní páska mezi očima“ musí být i naše poslušnost vidět.
6:16. Nikdy Jehovu nezkoušejme, jako jej zkoušeli Izraelité u Masy, kde z nedostatku víry reptali, že nemají vodu. (2. Mojžíšova 17:1–7)
8:11–18. Hmotařství by mohlo vést k tomu, že bychom zapomněli na Jehovu.
9:4–6. Musíme se střežit před samospravedlností.
13:6. Nesmíme připustit, aby nás někdo odvedl od uctívání Jehovy.
14:1. Sebemrzačení je projevem neúcty k lidskému tělu, může být spojeno s falešným náboženstvím a je třeba se ho vyvarovat. (1. Královská 18:25–28) Máme naději na vzkříšení, a proto když nám někdo zemře, není vhodné, abychom projevovali zármutek takovýmto extrémním způsobem.
20:5–7; 24:5. I když se má vykonat něco důležitého, je třeba brát ohled na ty, kdo jsou v mimořádné situaci.
22:23–27. Jestliže hrozí ženě znásilnění, jedním z nejúčinnější způsobů obrany je křik.
„VYVOLÍŠ SI ŽIVOT“
Ve svém třetím proslovu Mojžíš říká, že až Izraelité překročí Jordán, musí napsat Zákon na velké kameny a také musí pronést prokletí za neposlušnost a požehnání za poslušnost. Čtvrtý proslov začíná obnovením smlouvy mezi Jehovou a Izraelem. Mojžíš opět varuje před neposlušností a vybízí lid, aby si ‚vyvolil život‘. (5. Mojžíšova 30:19)
Po těchto čtyřech proslovech Mojžíš pojednává o tom, že národ dostane nového vůdce. Dále učí Izraelity nádherné písni, která vyjadřuje chválu Jehovovi a varuje před bědami, jež by byly důsledkem nevěrnosti. Mojžíš žehná izraelským kmenům, a pak ve věku 120 let umírá a je pohřben. Období truchlení trvá 30 dnů, což je téměř polovina doby, jež je zahrnuta v Páté Mojžíšově.
Odpovědi na biblické otázky:
32:13, 14 — Izraelitům bylo zakázáno jíst tuk. Co tedy znamená to, že jedli ‚tuk beranů‘? Tento výraz je zde použit symbolicky a označuje to nejlepší ze stáda. Poetický význam těchto slov vyplývá z další části téhož verše, kde je zmínka o ‚ledvinném tuku pšenice‘ a ‚krvi hroznů‘.
33:1–29 — Když Mojžíš žehnal izraelským synům, proč se výslovně nezmínil o Simeonovi? Protože Simeon a také Levi jednali „drsně“ a jejich hněv byl „krutý“. (1. Mojžíšova 34:13–31; 49:5–7) Jejich dědictví nebylo stejné jako dědictví ostatních kmenů. Levi obdržel 48 měst a Simeon dostal podíl uvnitř území Judy. (Jozue 19:9; 21:41, 42) Simeonovi tedy Mojžíš jmenovitě nepožehnal, ale i na tento kmen se vztahovalo požehnání, které dostal Izrael jako celek.
Poučení pro nás:
31:12. Při sborových shromážděních by děti měly sedět společně s dospělými a měly by se snažit naslouchat a učit se.
32:4. Veškerá Jehovova činnost je dokonalá, protože Jehova při ní projevuje spravedlnost, moudrost, lásku a moc dokonale vyrovnaným způsobem.
Má pro nás velkou hodnotu
Pátá Mojžíšova ukazuje, že Jehova je „jeden Jehova“. (5. Mojžíšova 6:4) Je to kniha o národu, který měl jedinečný vztah k Bohu. Obsahuje také varování před modlářstvím a zdůrazňuje, že pravému Bohu je třeba projevovat výlučnou oddanost.
Pátá Mojžíšova má pro nás opravdu velkou hodnotu. I když nejsme pod Zákonem, můžeme z této knihy získat mnoho poznatků, které nám pomohou ‚milovat Jehovu, našeho Boha, celým srdcem a celou duší a celou životní silou‘. (5. Mojžíšova 6:5)
[Poznámka pod čarou]
^ 3. odst. Poslední kapitolu, jež obsahuje zprávu o Mojžíšově smrti, možná připojil Jozue nebo velekněz Eleazar.
[Mapa na straně 24]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
SEIR
Kadeš-barnea
hora Sinaj (Choreb)
Rudé moře
[Podpisek]
Základem jsou mapy, na něž má copyright Pictorial Archive (Near Eastern History) Est. a Survey of Israel
[Obrázek na straně 24]
Pátou Mojžíšovu tvoří především Mojžíšovy proslovy
[Obrázek na straně 26]
Jaké poučení máme z toho, že Jehova opatřil mannu?
[Obrázek na straně 26]
Když se někdo zmocnil ručního mlýnku nebo jeho vrchního žernovu jako zástavy, bylo to, jako by se zmocnil „duše“