Nedávejme místo Ďáblovi

„Nedávejte příležitost ďáblu!“ (EFEZANŮM 4:27, Col)

1. Proč mnozí lidé pochybují o tom, že existuje Ďábel?

PO STALETÍ byl rozšířen názor, že Ďábel je rohatý tvor s rozeklaným kopytem, který je oděn do rudého hávu a vidlemi hází zlé lidi do ohnivého pekla. Tento názor se nezakládá na Bibli. Je však jisté, že kvůli takovým mylným představám dnes miliony lidí pochybují o Ďáblově existenci nebo se domnívají, že tento výraz se vztahuje pouze na jakýsi princip zla.

2. Například co se o Ďáblovi dozvídáme z Písma?

² Bible obsahuje očité svědectví a jasné doklady o Ďáblově existenci. Ježíš Kristus ho viděl v nebeské duchovní říši a mluvil s ním na zemi. (Job 1:6; Matouš 4:4–11) Z Písma se nedozvídáme, jak se tento duchovní tvor jmenoval původně, ale čteme tam, že je nazýván Ďábel (což znamená „pomlouvač“), protože pomlouvá Boha, a také Satan (což znamená „odpůrce“), protože se Jehovovi staví na odpor. Satan Ďábel je označen jako „ten prahad“, a to zjevně z toho důvodu, že hada použil k oklamání Evy. (Zjevení 12:9; 1. Timoteovi 2:14) Také se o něm mluví jako o ‚tom ničemném‘. (Matouš 6:13) *

3. Kterou otázkou se teď budeme zabývat?

³ Satan je úhlavním nepřítelem jediného pravého Boha. My jsme Jehovovými služebníky, a tak se Satanovi nechceme v ničem podobat. Musíme proto dbát na radu apoštola Pavla, který napsal: „Nedávejte příležitost ďáblu!“ (Efezanům 4:27, Col) Co konkrétně patří k rysům, které jsou pro Satana charakteristické a které nesmíme napodobovat?

Nenapodobujme velkého pomlouvače

4. Jak ‚ten ničemný‘ pomluvil Boha?

⁴ Jméno Ďábel si ‚ten ničemný‘ zaslouží, protože je to pomlouvač. Pomluva je nepravdivé, zlomyslné a nactiutrhačné tvrzení o nějaké osobě. Bůh Adamovi přikázal: „Pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:17) Eva o tom byla poučena, ale Ďábel jí prostřednictvím hada řekl: „Určitě nezemřete. Bůh totiž ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:4, 5) To byla zlomyslná pomluva na adresu Jehovy Boha!

5. Proč si Diotrefes zasloužil být volán k odpovědnosti za pomlouvání?

⁵ Izraelský národ dostal tento zákaz: „Nebudeš obcházet mezi svým lidem, abys pomlouval.“ (3. Mojžíšova 19:16) Apoštol Jan se zmínil o jednom pomlouvači, který žil v jeho době. Uvedl: „Psal jsem něco sboru,  ale Diotrefes, který má rád mezi nimi první místo, od nás nic nepřijímá s úctou. Proto, jestliže přijdu, připomenu jeho skutky, které dále koná, když o nás tlachá ničemnými slovy.“ (3. Jana 9, 10) Diotrefes pomlouval Jana a zasloužil si, aby za to byl volán k odpovědnosti. Který věrný křesťan by chtěl být jako Diotrefes a napodobovat velkého pomlouvače Satana?

6, 7. Proč si chceme dávat pozor, abychom nikoho nepomlouvali?

⁶ Jehovovi služebníci se často stávají terčem pomluv a falešných obvinění. O Ježíšovi čteme, že „přední kněží a znalci Zákona . . . povstávali a prudce na něj žalovali“. (Lukáš 23:10) Pavla falešně obžaloval velekněz Ananiáš spolu s dalšími muži. (Skutky 24:1–8) Bible o Satanovi říká, že je to „žalobce našich bratrů, který na ně dnem i nocí žaluje před naším Bohem“. (Zjevení 12:10) Tito bratři, proti nimž Satan vznáší falešná obvinění, jsou pomazaní křesťané žijící na zemi v těchto posledních dnech.

⁷ Žádný křesťan by nechtěl nikoho pomlouvat ani falešně obviňovat. Pomluvou by však mohlo být i to, kdybychom proti někomu svědčili, aniž bychom znali všechny skutečnosti. Když někdo pod mojžíšským Zákonem úmyslně svědčil falešně, mohl za to být usmrcen. (2. Mojžíšova 20:16; 5. Mojžíšova 19:15–19) „Falešný svědek, který šíří lži,“ je kromě toho Jehovovi něčím odporným. (Přísloví 6:16–19) Jistě si proto chceme dávat pozor, abychom nenapodobovali Ďábla, který je hlavním pomlouvačem a falešným žalobcem.

Nejednejme jako první zabiják

8. Jak to, že Ďábel byl „zabijákem, když začal“?

⁸ Ďábel je zabiják. Ježíš o něm řekl, že „byl zabijákem, když začal“. (Jan 8:44) Satan je zabijákem od svého prvního činu, kdy Adama a Evu odvrátil od Boha. Prvnímu lidskému páru i jejich potomstvu přivodil smrt. (Římanům 5:12) Stojí za zmínku, že tento skutek nelze připsat pouhému principu zla, ale jedině osobě.

9. Co říká 1. Jana 3:15 o tom, jak bychom se mohli stát zabijáky?

⁹ Jedno z Deseti přikázání daných Izraelitům bylo „nezavraždíš“. (5. Mojžíšova 5:17) Křesťanům apoštol Petr napsal: „Ať . . . nikdo z vás netrpí jako vrah.“ (1. Petra 4:15) Jehovovi služebníci by se tedy nedopustili vraždy. V Božích očích bychom však na sebe uvalili vinu už tím, že bychom nenáviděli nějakého spolukřesťana a přáli mu smrt. „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je zabiják [neboli „vrah“, Ekumenický překlad],“ napsal apoštol Jan, „a víte, že žádný zabiják v sobě trvale nemá věčný život.“ (1. Jana 3:15) Izraelité dostali tento zákaz: „Nebudeš nenávidět svého bratra ve svém srdci.“ (3. Mojžíšova 19:17) Když mezi námi a někým ze spoluvěřících vznikne nějaký problém, rychle ho vyřešme, aby zabiják Satan nerozbil naši křesťanskou jednotu. (Lukáš 17:3, 4)

Zaujímejme pevný postoj proti hlavnímu lháři

10, 11. Co je nezbytné, máme-li zaujímat pevný postoj proti hlavnímu lháři Satanovi?

¹⁰ Ďábel je lhář. Ježíš o něm řekl: „Když mluví lež, mluví podle své vlastní povahy, protože je lhář a otec lži.“ (Jan 8:44) Satan obelhal Evu, kdežto Ježíš přišel do světa, aby vydal svědectví o pravdě. (Jan 18:37) Máme-li jakožto Kristovi následovníci zaujímat proti Ďáblovi pevný postoj, nesmíme se uchylovat ke lhaní ani k podvádění. Musíme ‚mluvit pravdivě‘. (Zecharjáš 8:16; Efezanům 4:25) ‚Jehova, Bůh pravdy‘, žehná jen svým pravdomluvným svědkům. Ničemní lidé nemají právo ho zastupovat. (Žalm 31:5; 50:16; Izajáš 43:10)

¹¹ Jestliže si vážíme toho, že jsme v náboženském ohledu osvobozeni od Satanových  lží, budeme se pevně držet křesťanství, tedy ‚cesty pravdy‘. (2. Petra 2:2; Jan 8:32) Celé křesťanské učení je „pravda dobré zprávy“. (Galaťanům 2:5, 14) Na tom, zda ‚chodíme v pravdě‘ — zda na ní lpíme a zda zaujímáme pevný postoj proti ‚otci lži‘ —, závisí samotná naše záchrana. (3. Jana 3, 4, 8)

Vzdorujme prvnímu odpadlíkovi

12, 13. Jaký bychom měli mít postoj k odpadlíkům?

¹² Duchovní tvor, který se stal Ďáblem, byl kdysi v pravdě. Ale jak řekl Ježíš, „nestál pevně v pravdě, protože v něm pravda není“. (Jan 8:44) Tento první a největší odpadlík neúnavně odporuje ‚Bohu pravdy‘. Někteří křesťané v prvním století padli do „Ďáblovy léčky“. Satanovi se zjevně podařilo zavést je na scestí a přimět je, aby se odklonili od pravdy. Pavel proto vybízel svého spolupracovníka Timotea, aby je s mírností poučoval, a tak jim pomáhal duchovně se vzpamatovat a ze Satanovy léčky uniknout. (2. Timoteovi 2:23–26) Mnohem lepší samozřejmě je, když se křesťan pevně drží pravdy a vůbec se odpadlickými názory nedá oklamat.

¹³ První dva lidé se provinili odpadlictvím, protože Ďáblovi naslouchali a nezavrhli jeho lži. Měli bychom snad odpadlíkům naslouchat, číst jejich literaturu nebo si prohlížet jejich internetové stránky? Jestliže milujeme Boha a pravdu, pak to dělat nebudeme. Neměli bychom odpadlíky pouštět do svého domova a neměli bychom je ani zdravit, protože takovým jednáním bychom se stali ‚podílníky na jejich ničemných skutcích‘. (2. Jana 9–11) Nikdy nepodlehněme Ďáblovým machinacím — neopouštějme křesťanskou ‚cestu pravdy‘ a nenásledujme falešné učitele, kteří se snaží ‚zavádět zhoubné názory‘ a chtějí nás vykořisťovat „vytříbenými slovy“. (2. Petra 2:1–3, Pavlík)

14, 15. Před čím Pavel varoval starší z Efezu a svého spolupracovníka Timotea?

¹⁴ Pavel řekl křesťanským starším z Efezu: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna. Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci a nebudou něžně zacházet se stádem, a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky.“ (Skutky 20:28–30) Za čas takoví odpadlíci skutečně povstali a ‚mluvili převrácené věci‘.

¹⁵ Asi v roce 65 n. l. apoštol Pavel nabádal Timotea, aby ‚správně zacházel se slovem pravdy‘. Pavel napsal: „Ale vyhýbej se prázdným řečem, které porušují to, co je svaté, neboť budou postupovat k stále větší bezbožnosti a jejich slovo se rozšíří jako sněť. Patří k nim Hymenaios a Filetos. Právě tito muži se odchýlili od pravdy a říkají, že vzkříšení již nastalo; a podvracejí víru některých.“  Odpadlictví se začalo projevovat! Pavel nicméně dodal: „Pevný Boží základ přesto zůstává stát.“ (2. Timoteovi 2:15–19)

16. Jak to, že jsme zachovali věrnost Bohu a jeho Slovu navzdory úskokům největšího odpadlíka?

¹⁶ Přestože Satan se často snažil prostřednictvím odpadlíků zkazit pravé uctívání, nepodařilo se mu to. Kolem roku 1868 začal Charles Taze Russell pečlivě zkoumat dlouho uznávané nauky církví křesťanstva a přicházel na to, že Písmo je vykládáno mylně. Russell společně s několika dalšími lidmi, kteří chtěli najít pravdu, vytvořil v Pittsburghu v Pensylvánii skupinu ke studiu Bible. Od té doby už uplynulo téměř 140 let a Jehovovi služebníci stále zkvalitňují své poznání a prohlubují svou lásku k Bohu a k jeho Slovu. Díky duchovní ostražitosti třídy věrného a rozvážného otroka zachovali tito praví křesťané věrnost Jehovovi a jeho Slovu navzdory úskokům prvního a největšího odpadlíka. (Matouš 24:45)

Nedopusťme, aby měl panovník světa nad námi moc

17–19. Co je svět, který leží v moci Ďábla, a proč bychom ho neměli milovat?

¹⁷ Satan se nás snaží polapit také tím, že v nás probouzí lásku k tomuto světu — k nespravedlivé lidské společnosti, která je odcizena Bohu. Ježíš o Ďáblovi mluvil jako o ‚panovníkovi světa‘ a prohlásil: „Nemá nade mnou moc.“ (Jan 14:30) Ať Satan nikdy nemá moc ani nad námi! Samozřejmě víme, že „celý svět leží v moci toho ničemného“. (1. Jana 5:19) Proto Ďábel mohl Ježíšovi nabídnout „všechna království světa“ za jediný odpadlický akt uctívání. Boží Syn to však zcela jednoznačně odmítl. (Matouš 4:8–10) Svět, kterému panuje Satan, má ke Kristovým následovníkům nenávist. (Jan 15:18–21) Není divu, že nás apoštol Jan varoval, abychom tento svět nemilovali!

¹⁸ Jan napsal: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska, protože všechno ve světě — touha těla a touha očí a okázalé vystavování prostředků,  které má někdo k životu — nepochází od Otce, ale pochází ze světa. Mimoto svět pomíjí a rovněž jeho touha, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:15–17) Svět nesmíme milovat, protože světský způsob života vyhovuje hříšnému tělu a je v příkrém rozporu s měřítky Jehovy Boha.

¹⁹ Ale co když ve svém nitru cítíme, že tento svět máme rádi? Potom se modleme k Bohu, aby nám pomohl tuto lásku překonat a zvítězit nad tělesnými touhami, které jsou s ní spojeny. (Galaťanům 5:16–21) Když budeme stále mít na mysli, že neviditelnými ‚světovládci‘ nespravedlivé lidské společnosti jsou ‚ničemné duchovní síly‘, jistě budeme dělat všechno proto, abychom zůstali „bez poskvrny od světa“. (Jakub 1:27; Efezanům 6:11, 12; 2. Korinťanům 4:4)

20. Proč lze říci, že ‚nejsme částí světa‘?

²⁰ Ježíš o svých učednících řekl: „Nejsou částí světa, právě jako já nejsem částí světa.“ (Jan 17:16) Pomazaní křesťané a jejich druhové, kteří se zasvětili Bohu, se velmi snaží zůstat mravně a duchovně čistí, oddělení od tohoto světa. (Jan 15:19; 17:14; Jakub 4:4) Držíme se od něj stranou a jsme ‚kazateli spravedlnosti‘, a proto nás tento nespravedlivý svět nenávidí. (2. Petra 2:5) Je pravda, že žijeme uprostřed lidské společnosti, k níž patří smilníci, cizoložníci, vyděrači, modláři, zloději, lháři a opilci. (1. Korinťanům 5:9–11; 6:9–11; Zjevení 21:8) Nevdechujeme však „ducha světa“ — nejsme totiž ovládáni jeho hříšnou podněcující silou. (1. Korinťanům 2:12)

Nedávejme místo Ďáblovi

21, 22. Jak můžeme uplatnit Pavlovu radu zaznamenanou v Efezanům 4:26, 27?

²¹ Nejednáme pod vlivem „ducha světa“, ale necháváme se naopak vést Božím duchem. Ten v nás vytváří takové vlastnosti, jako je láska a sebeovládání. (Galaťanům 5:22, 23) Díky těmto vlastnostem můžeme lépe odolávat Ďáblovým útokům na naši víru. Satan chce, abychom ‚se rozpálili, jen abychom činili zlo‘, ale Boží duch nám pomáhá ‚zanechat hněvu a opustit vztek‘. (Žalm 37:8) Někdy sice opravdu můžeme mít důvod se rozhněvat, ale Pavel nám dává tuto radu: „Zlobte se, a přece nehřešte; ať slunce nezapadne nad vaší podrážděnou náladou, ani nedávejte místo Ďáblovi.“ (Efezanům 4:26, 27)

²² Kdybychom zůstali podráždění, mohl by náš hněv vést ke hříchu. Kdybychom měli podrážděnou náladu, dávali bychom tím Ďáblovi příležitost, aby ve sboru rozdmýchával nejednotu nebo aby nás podněcoval ke zlým skutkům. Pokud tedy máme s někým spor, měli bychom ho urovnat rychle a způsobem, který se líbí Bohu. (3. Mojžíšova 19:17, 18; Matouš 5:23, 24; 18:15, 16) A tak dělejme to, k čemu nás vede Boží duch. Projevujme sebeovládání a nikdy nedopusťme, aby náš hněv — i kdyby byl oprávněný — přerostl v rozhořčení, zášť a nenávist.

23. O kterých otázkách bude pojednávat následující článek?

²³ Rozebrali jsme několik rysů, které jsou charakteristické pro Ďábla a které bychom neměli napodobovat. Některé čtenáře však možná napadnou otázky: Měli bychom mít ze Satana strach? Proč Satan podněcuje pronásledování křesťanů? A co můžeme dělat, aby nás nepřelstil?

[Poznámka pod čarou]

Jak byste odpověděli?

• Proč bychom nikdy neměli nikoho pomlouvat?

• Jak se podle 1. Jana 3:15 můžeme vyvarovat toho, že bychom se stali zabijáky?

• Jak bychom měli pohlížet na odpadlíky a proč?

• Proč bychom neměli milovat svět?

[Studijní otázky]

[Obrázek na straně 23]

Nikdy nedopustíme, aby Ďábel rozbil naši křesťanskou jednotu

[Obrázky na straně 24]

Proč nám Jan kladl na srdce, abychom nemilovali svět?